Čas královny - recenze

Náš vážený kolega bloger Štěpán Votoček je znám jako mistr povídky, kterými nás tu a zam potěší na Blogosféře. Bylo pro mne překvapením, že vedle povídek píše i poesii. Nyní mu vyšla v nakladatelství Bondy sbírka s názvem Čas královny.

Psát poesii je dle mne mnohem těžší, než prózu. Už jen proto, že se čtenář musí mnohem více soustředit na text, hledat jinotaje, mnohdy velmi umně ukryté třeba jen v jednom verší, abychom pochopili, co chce obrazně básník říci.

Dedikace sbírky však nikoho nenechá na pochybách, proč byla sbírka napsána. Tématem většiny je vyrovnávání se s odchodem z tohoto světa, krokem, který je sice neodvratný, avšak jen stěží pochopitelný u těch, kteří se stali součástí našich životů a jejichž pozemské nebytí je trýznivé. Jednou z cest jakési autoterapie je zkusit se z toho vypsat a ve slovech a myšlenkách nalézat naději, že Čas královny je jen přechodný, že její vláda skončí a my se zase ocitneme mezi těmi, které milujeme a budeme milovat navždy.

Andílci

Andílci na plůtku zpívají žalmy abychom ve smutku nebyli sami

Abychom v tesknotě útěchu našli andílci na plotě synáčci naši

Kniha je ilustrována Terezou Siegelovou.