Za dveřmi
Začalo to vlastně už v šatně při mém svlékání. Chodbička byla velmi úzká, deštník dlouhý, lístky pořád poletovaly kolem mě a kabelka se rozevírala v nevhodnou chvíli. Do toho všeho jsem si ještě usmyslela, že si svléknu těsný svetr, takže mé krátké šaty se nebezpečně zvedly s ním. To už jsem byla dostatečně zpocená a vůbec ne za dámu, jak jsem si původně přála.
Diváci proudili kolem mě, v uličce to houstlo a mě se zrovna v tuto nevhodnou chvíli začalo chtít…Však víte co.
Když jsem celá splavená opustila mini prostor před šatnou, abych našla toaletu, bylo to vcelku na poslední chvíli. Zahlédla jsem nápis WC před sebou a vrhla se do dveří. Za nimi bylo umyvadlo a další dveře.. Zaklepala jsem. Nic se neozvalo. Spěšně jsem vstoupila a vlevo u zdi byly dvě mušle. Božééé!!! Jasně jsem na pánském, ale fakt už musím!!
Přede mnou další dveře. Opět jsem zdvořile ťukla, poháněna svou potřebou a odvážnou myšlenkou nevzdat se a ulevit rychle svěračům od přetlaku, než vstoupí nějaký muž. Za dalšími dveřmi byla konečně normální toaletní mísa. Ve spěchu jsem se stihla ještě zamknout a už jsem úlevně dosedala na prkénko, radostná, že všechno stihnu a nikdo mě přitom nechytne. Bystrý čtenář rázem správně odhadne, že se tak nestalo. Zrovna, když jsem se oblékala, bývám u toho potichu, obzvláště, jako žena na pánských záchodech, uslyšela jsem ozvěnu proudu, tekoucího přímo za dveřmi. Jasně. Prostě se ten pán vyčůrá a odejde. Uklidni se a čekej. Byla jsem jako pěna. Trvalo to nějak dlouho. Pomaličku jsem pootevřela dveře a uviděla záda v zeleném svetru.
Co tam tak dlouho dělá, pane bože? Že by?! Ne!!! To snad ne?! Okamžitě jsem zase zaplula do bezpečného úkrytu za dveřmi.
Ještě chvilku trvalo, než jsem slyšela zapínání zipu, či čeho, následovalo mírné pokašlávání a pak, pak se prostorem rozezněl nekonečně dlouhý pšouk, či prd, jak se komu líbí, který jsem naštěstí jen slyšela, nikoliv cítila. Ufffff!! Jasně pán si potřeboval ulevit a teď už snad půjde, doufala jsem. Za další chvíli klaply dveře. Konečně jsem volná, pomyslela jsem si a vystřelila ke druhým dveřím za a mušlemi. V té vypjaté situaci jsem však zapomněla, že tam byly dveře troje a někteří muži si po toaletě myjí ruce. Pán dostal málem infarkt, když mě uviděl, já byla rudá až na zadku a moje absolutně nelogická věta dobrý den měla asi takový efekt, jako když na pohřbu popřejete někomu hodně zdraví. Představení bylo úžasné, plné humorných skečů, až jsme si s mužem říkali, že by tohle mé osobní ántré stálo za ztvárnění. Skvěle by zapadlo do konceptu.
Je kouzelné, jaké situace nám život sám občas připraví, jen aby nás rozveselil.
Řekl bych, no a co? Když musíš, tak musíš! Dobrej blog, Brigito.
Tomáši, však jo.. 😊Snažila jsem se být diskrétní, bohužel jsem svou zbrklostí a rychlostí tu trapnost pro pána způsobila… Aspoň jsme se zasmáli. Doufám, že i pán
Ďakujem, Brigitka, pobavilo ma to veľmi, život prináša i komické a aj zvláštne situácie. Krásny dník.
Janičko díky za, návštěvu.. Ano. Život vždy umí překvapit, potěšit i rozveselit.krasny večer přeji
super si to opísala a spracovala túto tému, to som zabudla napísať
Děkuji mnohokrát za podporu Jani 😘měj se krásně
Moje známá šla na premiéru českého filmu a stalo se jí něco podobného, s představitelem hlavní role, který nezapomněl na pódiu onu příhodu zmínit 🙂 Popsala jste hezky kouzlo nechtěného 🙂 Krásný nedělní večer
Děkuji Vám za sdílení. Ano jsou to v životě situace. Já to přežila bez újmy, jen nevím, co ten pán, po zjištění, že jsem v jeho intimní chvíli byla s ním 😊mějte se krásně