Omicronový deník – část čtvrtá – Remíza 2:2
Teda, co se týče zpráv v messengeru a whats upu, připadám si, jako bych měla narozeniny, všichni jsou opravdu moc hodní a píšou, jak se máme a jak je holkám. Nestíhám reagovat, tak aspoň zase takhle hromadně… Vědět to, pořídím si „KOVIDÁKY“ – jak to legračně s cizim přízvukem s radostí vyslovuje Emma, už dávno. Ne, to samozřejmě kecám. Fuj, pryč s kovidákem .
Takže – jak jsem včera předpokládala, stav antigenních testů se vyrovnal na 2:2. Pozitivní antigen má i starší 2x očkovaná Anička. Po první noci příznaků. Včera ještě negativní, i když blbě jí už bylo. Čili jak jsem psala – 2x očkování na omicron rozhodně nestačí. My 3x jsme zatím negativní i po 6 dnech, uvidíme dál. Pokud máte doma dítě 12-18 let, fakt ho popadněte ještě dnes a jeďte do Rakouska na booster. Tady ta země je prostě ztracená a plná debilních idiotských ministrů, kterým je zdraví dětí úplně jedno.
Čili mohu – po Anny pozitivním antigenu dnes ráno – s uspokojivým přesvědčením říct, že i nejlevnější čínské LEPU samotesty z kraje nosu nákazu sice pěkně zachytí, ale až když je pořádně rozjetá. Tedy den po příznacích nebo namnožení viru na sliznicích pořádně. Používat tedy LEPU testy ve školách jako prevenci je naprosto zbytečné. Ve chvíli, kdy má žák/osoba pozitivní LEPU test – je už fakt hodně pozdě. To jen k dalšímu nesmyslu, který v českých školách děláme. Uáááááá.
Stav pacientů je dnes takový, že mladší Emma tomu, zdá se, zatím slušně nakopala prdel – ano, i já, stejně jako premiér Fiala používám občas sprostá slova a myslím, že se mi tím uleví a mám pro to jisté pochopení.
Emmy nemoc snad končí, pokud nepřijde nečekaný covidový relaps, což bohužel není až tak výjimečné – mám načteno. A taky nevíme zatím nic o následcích. Uff. Ale dnes se Emma cítí po 6 dnech celkem dobře, má už jen lehce ucpaný nos, ale je bez teploty, bez kašle. Zpět má 70 procent čichu. Cítí výrazné vůně, např. eukalypt nebo gumové medvídky, necítí moc mýdlo nebo vůni vlastní kůže a jemné pachy.
Celkem tedy 2, 5 dne fakt hnusný horečky ke 40, dobře reagujicí na srážeče teplot, ale rychle se vracející zpátky nahoru, ucpaný dutiny, náběh na chrchel, což jsem okamžitě tlumila beroduralem rozmíchaným v inhalátoru, aby se to nerozjelo v dýchacích cestách dole. Zdálo se mi to celou dobu jako zápas mezi – dutinami, obří rýmou a zápalem plic nebo zánětem průdušek, takže jsem se to snažila – proplachovat shora – mořská voda, sinupret, otrivin. Ale taky brzdit zdola – inhalace, Stopkašel. Uvidíme, jak to bude probíhat u pacienta číslo 2.
Starší dcera tedy dnes ráno – po včerejší teplotě 38 – poprvé pozitivní antigen. Ve 14.30 jde na PCR, aby byla potvrzena oficiálně a hygiena nám ostatním asi bude znovu volat, že jako očkovaní nejsme v karanténě. To bude legrace. Jinak je jí trochu líp než Emmě – zatím, inhalace jsme už zahájili převentivně – je sledovaná pro astma, takže nechci nic podcenit. Jinak stejný postup jako u Emmy. Uvidíme, v čem se to bude lišit.
Nálada je o trochu méně euforická, než včera, protože mi začíná trochu vadit ten všudypřítomný bordel 3 dalších lidí, který se snažím udržet pod kontrolou. Můj muž byl aspoň od té lásky, že právě komplet uklidil lednici, která se už skoro nedala zavřít, jak byla plná čehosi, co tam neustále někdo nedojedené v různém stavu rozkladu strká.
Fakt doufám, že neonemocním i já, protože kdybych třeba pár dní nefungovala, zaroste to tady možná trním jako zámek šípkové Růženky.
Akorát to nebude trní… ale všudypřítomný humus…………… talíře, pytlíky od sušenek, králičí bobky, kusy sena, ručníky na zemi, stožáry z kávových hrníčků, zvadlé kytky. Krabičky od léků, teploměry bez obalů, kapátka a špinavé lžičky. Koše by asi přetekly a vydaly se po vlastní ose po schodech k popelnicím samy. Prádlo by hnilo v pračce. Myčka by sice byla umytá, ale nikdo by ji nevyndal, zato na lince by stály hrady z nádobí. Na sporáku by bylo několik připálených pánví nejasného obsahu. Jestli by to přežili králíci jest kruciální otázka, ale ti by si asi pozornost časem vydupali. To jim jde dobře.
Pardon, musím se loučit. Králící právě vysypali všechny bobky ze záchodu a roztancovali to po půlce bytu, takže si dám luxování. Luxování mi nevadí, není přes něj totiž slyšet rozličná přání zbylého osazenstva.
Další díly najdete na
Mám za sebou omikron – během vánoc – v podobě chřipky, trvající 7 dní. Nebývám nemocný, trochu mne to překvapilo. Čich a chuť Ok, ale těch 7 dní jsem měl pocit, že jsem po lobotomii – absolutní neschopnost soustředění na cokoli. Maximálně 15 stránek v knize, pak konec, o čem to vlastnš bylo, Totéž televize. Ale – po 7 dnech rychlý návrat kondice, v neděli už nachozeno 17 km lesem, bez zásadní únavy.
Dík za report, Terezo.
Díky, buď zdráv a bez následků.
Díky za deníky… já se nakazil starou dobrou deltou jak se následně ukázalo asi den posilující dávkou. Čtrnáct dní nic moc, dalších pár týdnů stálo za nic. Ale už zase dokážu spát v posteli a funguju skoro normálně. Dokonce i nálada se vrátila. Držím palec ať jste všichni ok….
Děkuji! Omicron vypadá zatím méně děsně. Holky se zatím drží.