Tleskat v hledišti a povzbuzovat Ukrajince nestačí
Když už na to hřiště nechceme vtrhnout, protože se bojíme jaderných Rusáků, tak dejme aspoň klacek do ruky tomu mlácenému.
Tohle připomíná fotbalový zápas, kdy celý svět (civilizovaný) z hlediště fandí a tleská Ukrajině a píská na Rusko. Jenže na tom hřišti je jedenáctka hráčů v Ruských dresech a tak dva v Ukrajinských. Ani sebelepší publikum nepomůže.
Když si vzpomenu na nás v roce 1968, tak jsme také byli přepadeni obrovskou přesilou z různých směrů. S námi se vypořádali raz dva, pouze jsme konsternovaně přihlíželi, co se děje.
Ukrajinci už vzdorují více jak 24 hodin. Mrtvých už mají více než my za 20 let okupace. A na rozdíl od nás stále bojují. Nestačí jim držet palce. Nestačí dělat bouřlivou atmosféru v hledišti. Když už to dělají i kvůli nám (a to určitě ano, protože nikdo neví kde se zase Rusák zastaví), tak je potřeba jim pomoci i jinak.
Těm dvěma hráčům na hřišti by měl někdo dát do ruky pořádný klacky. A Ukrajině bychom všichni, celé NATO a demokratické země, nezištně, zadarmo a neomezeně, měli poskytnout nejlepší zbraně, když už jsou ochotni je i za nás vzít do ruky.
A radši hned, než bude zase pozdě.
Víte, pane Flaško, já s vámi souhlasím ve všem. Jen bych to možná doplnil o naší šanci. O šanci si to vyřídit s evidentní pátou kolonou Ruska. Se zmetky, co v bezpečném zázemí demokratické země, nepokrytě adorují Rusko a botoxového trpaslíka. Je prostě čas jim ukázat, že svoboda slova, za kterou se tak rádi schovávají, má své hranice. Zkrátka je jim už potřeba rozbít tlamu.
Stejně jako Štěpánovi výše. Je to tak a jedině správně. Ale číst by to měl kdosi jiný. Třeba ten, co má v Rusku kšefty (Němci) a bojí se, že by o ně přišli. Jak krátkozraké….