Nakradni si kolik jen chceš, Borisi, hlavně za sebou nenechávej svůj smrad

Zloději v uniformách označených písmenem „Z“ kradou na Ukrajině, stejně jako jejich předchůdci v jiných válkách. V tomto oboru je ruská armáda mistrem nad mistry.

Drancovalo se ve všech válkách a konfliktech. Pravděpodobně už v první speciální operaci v historii lidstva, když první pračlověk praštil druhého kyjem po hlavě a ukradl mu stehýnko z mamuta. Rabování prováděla všechna vojska, která nebyla dostatečně zásobená potravinami nebo vybavená výstrojí či výzbrojí. Na příslibu válečné kořisti byly postaveny křížové výpravy. V oblasti uměleckých děl se stal excelentním zlodějem Herman Göring. Ovšem odcizit a zdevastovat celé státy dokázali větší machři.

V každé armádě světa se našli a najdou lidé, kteří se chtějí přiživit a zbohatnout. Ruská armáda historicky patří mezi špičky v tomto oboru.

Příčiny lze hledat hluboko v dějinách ruské země. Období nedostatku všeho možného se jí vine stejně jako její nejdelší řeka Volha. Pokud chce člověk v takovém zřízení přežít, nezbývá mu nic jiného než hledat všechny cesty, jak zajistit sebe i svou rodinu. Neexistují-li možnosti legální, zbývá výměnný obchod, úplatky, známosti, korupce a krádeže. Ostatně i v naší nedávné minulosti najdeme jisté období, v kterém jedno z tehdy protirežimních hesel znělo: „Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu“.

Když se ve druhé světové válce Rudá armáda blížila k Berlínu, její vojáci nedokázali pochopit, proč vlastně bohatí Němci vtrhli na chudý Východ. Vlaky, které jezdili domů nesloužili jen k dopravě raněných, ale také všeho možného zabaveného zboží. Každý sovětský bojovník mohl poslat příbuzným, podle své hodnosti a postavení, balíček od pěti do šestnácti kilogramů jedenkrát za měsíc. Zásilky obsahovaly knihy, obrazy, lovecké pušky, konzervy, porcelán, boty, šaty, atd.. Sehnat nejlepší věci se považovalo za důkaz dovednosti a péče o rodinu. Krátce po válce některá nádraží směrem na východ připomínala obrovská skladiště a vlaková doprava se pohybovala na hranici kolapsu.

Čestná stráž ruské armády. Zdroj: https://pixabay.com/cs/images/search/voj%C3%A1k%20rusko/

V Afghánistánu spousta sovětských vojáků neměla pořádné boty, takže na tržištích sháněla alespoň tenisky. Zásobování potravinami bylo tak tragické, že se objevovaly kurděje a příslušníci armády si museli psát domů o kyselinu citronovou, kterou jim příbuzní posílali v dopisech. Žít na jáhlové nebo ovesné kaši se celý turnus nedalo, takže za samopal se sháněla ovoce nebo zelenina. Vojáci neměli ani vojenské známky. Podle rozkazu nejvyššího velení si jméno naškrábali tužkou na papír a vložili do prázdné nábojnice, kterou si zašili do límečku u košile. Jediné čeho byl vždycky dostatek byly zbraně.

Zprávy z Ukrajiny popisují podobné případy, tedy problémy ruské armády s logistikou a krádeže ve velkém. Koho už někdo někdy okradl zloděj ve vlastním domě, řekne vám jednu věc. Nezáleží na 4k televizi, notebooku, stříbrných mincích nebo penězích. Jako okradený nakonec oželíte také odcizení prstenu po babičce, i když taková ztráta hodně dlouho bolí. Co vám vadit bude, je přetrvávající vědomí, že váš domov narušil cizí člověk bez pozvání. Možná se budete budit ze spaní několik měsíců. Nepříjemného pocitu z vetřelce se můžete zbavovat léta. Jako kdyby se vaším domovem táhl podivný puch.

Boris je v Rusku nejčastěji dávané jméno narozenému chlapci. Velitelé jedné z největších armád světa synům své hrdé země na nástupištích jednotek s vervou vysvětlují morální aspekty denacifikace Ukrajiny. O rabování domovů ukrajinských civilistů evidentně mlčí a vojákům je nezakazují a ani je netrestají. Jak říká historická zkušenost od Lenina po Putina, hlavně proto, že sami vidí příležitost jak se napakovat. A když se velitele náhodou někdo z jeho bojovníků zeptá jestli si ty věci z ukrajinské domácnosti může vzít, tak mu zřejmě řekne: „Nakradni si, kolik chceš“.

Nevadí. Hlavně si sebou odnes svůj smrad, Borisi.

Psáno pro blog iDNES.cz

Nas – Thiefs Theme. Zdroj: YouTube.cz

Zdroje:

Kniha Ivanova válka, autorka Catherine Merridaleová, rok vydání 2007;

Kniha Zinkoví chlapci, autorka Světlana Alexijevič, rok vydání 2016;

Afghánistán kóta 3234: Mudžahedíni

https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=775205

Náhledový obrázek použitý z Pixabay.com:

https://pixabay.com/cs/photos/ukrajina-vlajka-chlape%c4%8dek-zni%c4%8den%c3%ad-7068221/

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články