20 důvodů proč je sexy ve třiceti bydlet se spolubydlící

Je to lepší, než žít u rodičů. Co si budeme povídat. Stojíme o level vejš na vývojové stupnici osamostatňování. Aspoň nad někým se můžeme lehce povyšovat. Na další úrovni stojí lidé žijící sami, pak lidé s psem či kočkou, nejvyšší post samozřejmě zaujímají ti šťastlivci v partnerském soužití. Zcela mimo stupnici pak stojí rodiny s dětmi, to už je jiná galaxie.

• Můžete si furt připadat jak vysokoškoláci. Nestárnete. Můžete jet jednu „párty“ za druhou, opájet se představou, že vám svět leží u nohou. Mnohem častěji jsou z toho ovšem depky, ale uklidňují mě ti, kteří ve třiceti ještě neopustili svůj dětský pokoj (viz předchozí bod).

• Vždycky je tu někdo, kdo si s vámi bude povídat, kdo vyslechne, že v práci mě nedostatečné oceňuji, že matka je blázen atd. Spolubydlení je ideál pro všechny single lidi. 

• Spolubydlící je lepší než domácí mazlíček. Většinou nesmrdí. A venčit se taky nemusí. Pronajímatel nemá problém se dvěma dívkami, zatímco dva psy by asi nestrpěl. 

• Nemůžu si domů tahat cizí chlapy, protože je tady další žena, která by si o mně mohla myslet, že jsem coura. Tenhle bod mluví za vše. 

• To samé platí o návratech v sedm ráno. V sedm ráno, když jste totálně namol a vracíte se z nějakého vysokoškolského mejdanu, kde jste byli nejstarší. 

• Můžete šetřit na hypotéku. Neplatí třeba v mém případě, kdy veškeré prachy sypu do terapie, bydlení a kafíček blízko ordinace mého terapeuta (aneb sláva stalkingu).

• Spolubydlící jako první omrkne můj nový objev. Seznámím ji s přítelem dříve, než ho dovedu k matce. Předstupeň tvrdého zhodnocení. Až na to, že jsem single poslední dva roky. Spolubydlící je single skoro celý svůj život, což mi samozřejmě přináší sakra špatný a morálně nevhodný pocit typu: “Jo! Sláva! Existuje někdo, kdo je na tom hůře než já.”

• Sdílíte jídlo. V mém případě to ovšem není výhra žádná. Spíše kruťácká záležitost pro všechny, kdo mají chuťové pohárky. 

• Sdílíte i filmový a hudební vkus. I když nechcete. I když doufáte, že při prvních taktech hard metalu či úděsného popíku vyleze spolubydlící ven z pokoje, zakřičí apríl a pustí vaši oblíbenou desku. Samozřejmě kvalitní desku. 

• Spolubydlení je trendy. Fakt. Hlavně si to opakujete, když úděsně falešně zpívá z vany. Nebo když po ní myjete záchod nebo týden zaschlé nádobí. Mantra manter: Spolubydlení je trendy. 

• Spolubydlení je naše budoucnost. Nájmy se zdražují, vlastní bydlení je nedostupné a bla bla.. Všichni to známe. Tudíž my jsme takový předvoj těchto zářných zítřků. 

• Spolubydlící před vámi neuteče domů. Ani když jí líčíte strašně nudnou a nezajímavou historku. Bohužel to platí i v opačném případě. Jednou jsem vyslechla její velmi “vzrušující” příběh o jejím pracovním dni v archivu. Do toho dne jsem žila v domnění, že nejnudnější džob je ten můj. Chyba lávky. 

• Zavolá vám záchranku. Zavolá vám ji i v případě, kdy si myslí, že jste ubohý hypochondr. Aby se pak ukázalo, že jste ten nejubožejší hypochondr ze všech. 

• Šérujete takové ty věci jako Ibalgin, tampóny, mléko do kafe, kafe, oblečení a další dívčí nezbytnosti. 

• Nikdy nedáváte do lednice nedopitou láhev vína. Fakt nikdy. Vůbec se ve vašem bytě nenachází ani kapka alkoholu, neboť všechny zásoby podléhají okamžité degustaci, která skončí ve tři ráno, kdy se objímáte a slibujete si nekonečnou přízeň, když ti “chlapi stojí za hovno”. Ráno si pak bratrsky rozpůlíte poslední Ibáč.

• Nebudete tlustá, protože pizzu máte vždycky napůl. Bohužel jí žerete i ve dvě v noci, neboť funguje takový zázrak jako “nonstop” pizza. Tudíž hláška o tloušťce je mimo mísu.

• Spolubydlící vás vždy podpoří. Hlavně v takových skvělých věcech jako koupě desátého svetru, který sice vůbec nepotřebujete, ale je hezký a hlavně ušetříte na poštovném, protože spolubydlící si v rámci solidarity objedná aspoň ponožky. 

• Ušetříte na poštovném fakt majlant. Bohužel i majlant utratíte za naprosto nepotřebné věci, protože solidarita.

• Nemáte depku, že žijete skoro ve třiceti sama. Kdepak. Depku si taky hezky rozdělíte. Navíc vás uklidní, že vám je pouhých 27 let, zatímco spolubydlící už 31. Vždycky se najde někdo, kdo je na tom hůře než vy. Což neplatí v případě platu, spolubydlící vydělává o dost více než já, což mi bohužel ovšem nebrání utrácet stejně jako ona. Na konci měsíce si mám aspoň od koho půjčit.

Úryvek z knihy Cynická lovestory, kterou lze aktuálně podpořit na stránce Pointy. Kniha se snaží vyjít v rámci crowdfundingu, tzn. buď se vybere peněz dost a kniha vyjde, nebo se peněz dost nevybere a kniha nevyjde. Bit.ly/KupCynickouLovestory

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články