Litomyšl, Lázně ducha, tak se pojďme láznit.
V Litomyšli z hlubin léčivý pramen netryská, a tak se zaměřili na nitro. Nejsmutnější období bylo, kdy se lidé nemohli scházet. To je snad už minulostí a tak sezona v Lázních ducha mohla být zahájena. A že to byla paráda.
Jsou období, zvlátě ta koronavirová, že i v Litomyšli vládne klid a
a potkáte leda tak živáčka.
Naštěstí jsou zase období opačná a lidé se mohou opět scházet a bavit. Což je právě případ Lázní ducha, které nabízí nezměrné množství procedur.
Na mnoha místech se pak furt něco děje. Pojďme nohana na zem.
Kdo měl plnou penzi, přeléčil se dokonale.
Kdo jídlo s sebou a nebo vystačil se stravou duševní, tak poslouchal a k tomu se oddával slunečné koupeli v pavilonu S.
Návštěvníci nejen přicházeli, ale také přijížděli.
U starších vozů se místo zpětného zrcátka používají oči zadního spolujezdce.
Nakonec všichni obklíčili zámek a
podzámčí.
Když je třeba stroj prohlídnout, kapota se zvedne,
případně sroluje,
v jednom případě odepne.
Když jde všechno do barvy…
Nechyběly ani stroje jednostopé
včetně pařezů.
Motorová vozidla řídí řidiči, bezmotorová vodí cyklisté,
případně na nich jezdí.
Úplně bych zapomněl na dvoustopé bezmotorové
s kterými vyrážely celé rodiny.
A pak tu máme návštěvníky. Nesetkal jsem se s případem, že by se do objektivu
mračili, dokonce ani po varování, že je zveřejním na Blogosféře.
Brňák by řekl elegance a šarm na plný kule. vlastně i jinak, ale to zde nemůžu napsat.
Všechno je v pořádku, ale kdyby fotka vznikla na Tři krále, pak by vzadu měl být ten černý, co stojí vedle zamaskovaného anděla.
Ne všichni však pouze korzovali, ale věnovali se i jiným činnostem. Třeba odpočívání
nebo navštívili pavilon šachu.
Elegance své doby, přenesená do naši. Jen nevím, jak se v tom dámy cítily, když se do nich celý den opíralo slunce.
Vyhlížení zákazníků nebylo třeba, těch bylo dostatek. V tomhle je snímek velkou vzácností.
Někteří zase na můj pokyn vyhlíželi bůhvíco.
V tomto lázeňském domě se léčilo Priessnitzovou metodou, zvanou hydroterapie. Na pacientech bylo vidět, že se uzdravují každou minutou.
K pasivní péči o zdraví patří masáže. To si jen tak ležíte a masérky vás přejedou a naklepou.
Tanec je také forma odpočinku,
navíc k potěšení přihlížejících.
No dejme tomu, tohle by ještě šlo, pač k ničemu nedošlo,
ovšem v tomhle případě je to už na hraně, neni divu, že někteří odvraceli zrak.
Hlavní hřebem je promenáda všech. V čela šli krajově krojovaní a
za nimi už to šlo, jak přišlo.
Jo a co se občerstvení týče, tak samozřejmě pivo v lázeňském hrnečku bez cucátka a spousta stánků s dobrotama.
Kdo měl dostatek informací, došel si na Veselku na točenou symfonii ve skle.
Samostatnou kapitolou byl můj oběd a jeho příprava.
Názorně předvedeno od A po H.
Ale šlo to i jinak.
Co se bezpečnosti týče, tak o bezpečnost se starala speciální jednotka pozvolného nasazení. Po očku měli v popisu i pohlídat dole i Aloise Jiráska, aby ho někdo nepopsal.
Ten byl dlouho v klidu, ale
nakonec se přijel také podívat, jen nás trošku zmátnul, člověk by očekával, že si spíš vezme přenosný psací stůl.
A tak jsem ho v křesle vystřídal i s kufrem, připraveným vyrazit za další fotoreportáží.
Foceno a popisováno pro www.sisa.blog.idnes.cz
Supwr pohodu je z toho citit…dakujem…dnes su vzacne taketo chvile🤩
Nádherné…
Vítám Jaromíra Šišu na Blogosféře. Jsem rád, že bloger roku je mezi námi. A taky radost, že ty dvě dámy vědí, že budou na tomto prostoru zvěčněny a mají z toho potěchu. A nakonec – ta auta, to je prostě nádhera.