Cesta do hlubin duše voliče hnutí ANO

Nedávno jsem měl docela zajímavou zkušenost v rozhovoru s velmi sympatickým člověkem, který patří k „ultras“ voličů hnutí ANO.

Na dovolené v zahraničí se lze tu a tam potkat s krajanem, většinou jde o milé setkání s večerním posezením u čehokoliv dobrého. Po nějaké době se rozhovor stočil i na naši současnou politickou scénu a já jsem získal možnost si vyslechnout názory člověka, který stojí tak říkajíc na opačném pólu politických preferencí.

Pokud sumárně shrnu jeho pohled, tak pan Babiš je tím nejlepším, co naši zem od listopadu 89 potkalo. Dal se do politiky z čistého altruismu, při svém angažmá v ní za poslední roky výrazně zchudl. Pomáhá lidem, dodává jim naději ve zlých časech. Když byl u moci, bylo nám všem dobře, přidávalo se na platech, důchodech, byly slevy na jízdném pro starší spoluobčany atd. Nyní jezdí po republice, nejspíše bude chtít kandidovat na presidenta, což by bylo pro náš stát výborné. To, co o něm píší novináři, případně zveřejňuje televize, jsou jen lži, které ho mají poškodit. Všechny aféry (Čapí hnízdo, únos syna na Krym atd.) jsou jen účelové konstrukce.

Přiznám se, že jsem měl velký problém udržet rozhovor ve slušné linii. Na mé argumenty, že by si měl přečíst i jiné věci a nejen to, co rozdává na svých spanilých cestách, reagoval podrážděně s tím, že lži číst nebude. Jakékoli argumenty ohledně splácení neprávem udělených dotací z EU českým daňovým poplatníkem považoval dotyčný pán za nesmysl, stejně jako třeba podvod s „novou technologií pekárenské linky“ atd. O tom, že „slevy“ na jízdném platí děti a vnuci těch, kterých se to týká, nechtěl ani slyšet. Rozešli jsme se spíše mlčky.

Později jsem pochopil, že meritorním problémem tohoto člověka (který je jinak velmi milý a nepochybně inteligentní) je iracionalita. Jde o to, že takto uvažující jedinec zcela odmítá jakékoli důkazy, jež jsou proti jeho názoru. To, co by mohlo změnit, narušit jeho myšlenkový konstrukt, programově odmítá a ignoruje jakékoliv důkazy. K panu Babišovi je připoután citově a naslouchá jen těm výrokům, které jsou jemu nakloněny a které jej velebí. Pokud zjistí cokoli, co by svědčilo proti jeho přesvědčení, odmítne tomu věřit. Pokud by u něj došlo k radikální změně názoru na uvedený subjekt, považoval by to nejspíše za vlastní osobnostní selhání a to bez ohledu na to, že informace, které by toto způsobily, jsou bez jakýchkoliv pochybností pravdivé.

Stává se to u příznivců stran, které mají dominantní osobu v čele, tedy subjektů, založených na fuhrerprincipu, kdy se vůdce nemýlí. Jeho voliči do něj vkládají své naděje s vírou, že adorovaný jedinec za ně vyřeší vše a že pod jeho vedením nastane na zemi když už ne ráj, tak aspoň selanka. Stranící mají přísnou disciplínu a jakékoli vlastní názory jsou potlačeny autocenzurou, neboť jejich veřejná deklamace – pokud by se odlišovala od stranické .linie – je okamžitě potlačena a rebel je ostrakizován a vyloučen. Proto strana zní jedním hlasem, který tak voliče přesvědčuje, že vše, co vůdce říká, je správné. Případné turbulence uvnitř strany/hnutí by mohly jeho víru narušit.

Jakékoliv pochybení je předem zamítnuto. Zatímco poslanec Farský, který chtěl svůj mandát rozdělit mezi parlament a studijní místo kdesi v USA, byl po mediálním tlaku nucen odstoupit, poslanec Babiš ve stejné situaci (tedy místo parlamentu spanilé jízdy po republice a v hlasování o čemkoli výrazná absence) se i přes mediální kritiku od svých voličů nemusí obávat vůbec ničeho. Právě naopak, jeho jízdy po republice jsou brány jeho příznivci jako správný krok, který jim dodává potřebnou důvěru při příští volbě.

Zdá se, že z tohoto pohledu budou diskuse před presidentskými volbami probíhat v jiném modu, než střety názorů jednotlivých kandidátů, z nichž občan – volič vybere to nejlepší. Minimálně jeden z nich má své jisté, ať řekne cokoli.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články