Masakr v Babím jaru

Na konferenci ve Wannsee v úterý 20. ledna 1942 proběhlo setkání vysokých pohlavárů Třetí říše za z účelem konečného řešení židovské otázky. Co to znamená v praxi předvedli nacisté v jedné z nejznámějších masových vražd několik měsíců před touto událostí.

Včera večer jsem četl úvahu paní Radky Kielbergerové v které zmínila otřesnou historickou událost v Babím jaru. Vzpomněl jsem si na jeden můj starší článek, který teď zveřejňuji i tady na Blogosféře. Téma si však zaslouží výrazně lepší a hlubší zpracování než to mé.

V září 1941 byl Kyjev dobyt německými vojsky a vydána vyhláška s tímto textem: „Židé žijící v Kyjevě a jeho okolí se dostaví 29. září 1941 v 8 hodin ráno na roh ulic Melnikové a Doktěrivské (u hřbitovů). S sebou si vezmou osobní doklady, cennosti, peníze, teplé oblečení, spodní prádlo, atd.. Všichni židé, kteří neuposlechnou toto nařízení a budou přistiženi kdekoli jinde, budou zastřeleni. Všichni civilisté, kteří vniknou do budov evakuovaných Židů a odcizí jejich majetek, budou zastřeleni“.

Židovská komunita ukrajinské metropole čítala tehdy na 150 tisíc lidí, mnozí stačili uprchnout nebo vstoupili do Rudé armády. Nikdo z těch co zůstal, netušil, že německé velení rozhodlo o jejich fyzické likvidaci. Ta proběhla ve dvou dnech a to 29. a 30. září 1941. V deklarované odplatě za údajný teroristický útok a na základě uvedené vyhlášky byly všechny osoby odvedeny k místu zvaném Babí jar. Šlo o největší roklinu vzdálenou asi 3 km od Kyjeva. Její délka dosahovala 2,5 km a hloubka asi 50 m, ve středu rokle tekl potok.

Na místě je čekal německý zvláštní útvar Einsetzgruppen, místní ukrajinská milice a dále dva oddíly policejního praporu. Židé byli na místě rozděleni do skupin, odebrali jim cenné věci, osobní dokumenty a bylo jim nařízeno svléci se do naha. Poté sestoupili do rokle, kde si je převzala jednotka Říšské ochranné police Schutzpolizei. Muže, ženy i děti přinutila lehnout si obličejem k zemi a pak je střílela zezadu. Ti, kteří sestoupili později, si museli lehnout na předchozí vrstvu mrtvol a očekávat smrtelnou ránu.

Vše muselo být pečlivě připraveno a zorganizováno. Například nad územím kroužila oba dva dny letadla, aby řev motorů zakryl výstřely. Byla vedená přesná evidence, do Berlína odešlo hlášení o zabití 33 771 osob židovské národnosti. S největší pravděpodobností šlo o test k dalším podobným akcím, po čase však byly jako efektivnější prostředek zabíjení používány plynové komory. Vraždy na tomto místě pokračovaly i dále. V průběhu nacistické okupace sloužila rokle Babí jar k dalším hromadným vraždám Židů, Romů, Ukrajinců, Rusů, válečných zajatců, partyzánů, homosexuálů, apod.. Celkem se odhaduje, že na tomto místě zahynulo v průběhu války až 200 000 lidí.

Po válce se kvůli Stalinově politice proti židům mělo na masakr zapomenout. V padesátých letech místo navštívil známý ruský básník Jevgenij Jevtušenko a básní „Babi jar“ rozpoutal diskusi. Mohl si to v té době dovolit, byl mluvčím Komsomolu. Roku 1962 složil slavný ruský skladatel Dmitrij Šostakovič k uctění všech obětí masakru v rokli u Kyjeva světoznámou 13.symfonii. Památník byl však na místě postaven až v roce 1976.

Masová vražda v Babím jaru je nepochybným důkazem o zrůdnosti nacistické ideologie a patří k událostem historie, na které nemůžeme zapomínat. Měli bychom dělat všechno proto, aby k nim již nikdy nedošlo. A určitě platí i to, co kdysi pronesl papež František: „Zatajování nebo popírání zla je jako nechat ránu dál krvácet, aniž bychom ji obvázali.“

Psáno pro iDNES.cz

Dmitrij Šostakovič, 13. symfonie. Zdroj: YouTube.cz:

Báseň „Babij jar“, autor Jevgenij Jevtušenko

Na Babij Jar se pomník nevešel.

Ni hrubý kámen co náhrobek,

bohužel.

Dnes jsem stár léty,

jak židovský lid,

jsem jeden z nich,

jsem Žid.

Hle, plazím se v egyptských

zdech,

umírám na kříži,

mám jizvy po hřebech.

Jsem snad Dreyfus.

A Filištín je práskač i soudce pán,

jsem vězněm, obklíčen ze všech stran,

štván,

hanoben,

popliván.

V načechrané krajce z Bruselu líbezné dámy,

mi kničíc uštědřují slunečníkem rány.

A to jsem malý kluk z Bialystoku.

Krev teče, zaplavuje zem,

šenk hučí, vře klokotem,

čpí vodkou a cibulí.

Bota mne skopne, jsem bezmocný,

zbytečně oroduji u těchhle

pogromových spratků.

Řvou bijte Židy, zachráníte Rus.

Jakýsi trhovec bije mou matku.

Ach můj ruský lide!

Zdroje:

Kniha „Kronika Třetí říše“, autor Richard Overy

Web holocaust.cz

http://www2.holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2006/11/babi_jar_65

Zdroj: https://jansik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=457596

Náhledový obrázek zdroj: https://pixabay.com/cs/photos/osv%c4%9btim-koncentra%c4%8dn%c3%ad-t%c3%a1bor-v%c4%9b%c5%be-4443892/

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články