Všichni jsme fašisti.

Zdá se, že tohle označení slaví jakousi renesanci a to od února 2022, kdy jedním z důvodů napadení jedné země druhou byl právě výskyt tohoto živočišného druhu s nutností jej zlikvidovat.

Pamatujeme si ještě, že primárním důvodem ruského vpádu na Ukrajinu byl ústy Vladimíra Vladimíroviče putina fakt, že v čele napadeného státu stojí narkomani a fašisti (nepostřehl jsem, že by se nad tímto důvodem kdokoli ve světě pozastavil. Opravdu je to argument k zahájení války, pardon, stále ještě speciální vojenské operace?).

Posléze se termínem fašisti začali označovat západní státníci, kteří měli tu drzost a vyjádřili sympatie bránící se zemi, dokonce ji začali podporovat dodávkami zbraní a poskytováním asylu prchajícím. Občas nám média zprostředkovala záběry z programů ruské státní televize, kde se někteří komentátoři v tomto termínu orgasticky vyžívali.

Naposledy byl termínem fašista (pro přesnost ještě nutno uvést, že „malý“) označen bývalý hokejový brankář a hrdina z Nagana Dominik Hašek. Důvodem byl jeho negativní komentář k angažmá českého hokejisty v KHL. Dominik Hašek navíc pléduje pro vyřazení ruských sportovců ze světových soutěží s logickým odůvodněním, že jejich ukrajinští soupeři nemohou bojovat na světových kolbištích, protože jsou t.č. zaměstnáni obranou své země. Mnoho z nich již navíc nikdy nebudou svou vlast representovat, neboť padli při obraně vlasti.

Je to zvláštní paradox naší doby. Pokud nahlédneme do Wikipedie, dozvíme se následující:

„Fašismus je označením typu politické ideologie, jejímiž typickými rysy jsou zejména autoritativní a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, sociální darwinismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu.“

Pokud bychom chtěli tuto definici aplikovat na některý stát, jenž leží v Evropě, nebude složité jej ihned poznat. Jen v jedné zemi je její vůdce uctíván v byzantském modu, jen v jedné zemi si její neomezený vládce může dělat cokoli se mu zamane a říkat jakýkoliv nesmysl, aniž by jej média mohla jakkoli kritizovat. Jen v jedné zemi může jeji vládce být nikoli nad zákonem, ale zcela mimo něj a nic se neděje. Jen jedna země v rámci své doktriny považuje za legitimní napadení jiného státu (který jej nijak neohrožuje) s tím, že nemá právo na vlastní existenci.

Americký historik Timothy Snyder tuto situaci Ruska – tedy přenos vlastního náhledu a konání na všechny ostatní – označuje jako  schizofašismus. „Je to konečný bod, kdy nenávistné projevy převrátí realitu a propaganda se stává čistou naléhavostí. Nazývat ostatní fašisty a přitom být fašista je základní putinovská praxe.“

Dominik Hašek je fašista. Každý, kdo u sebe ubytoval ukrajinskou rodinu, kdo přispěl na jejich potřeby či nejspíše i ten, který jen vyslovil své uznání bránící se zemi nebo projevil soucit s prchající matkou s dětmi, je fašista.

Je docela dobře možné, že díky současné situaci dostane toto označení zcela nový a nečekaný rozměr. I toto je jeden z podivuhodných atributů doby, v které právě žijeme.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články