První bitvu celoevropského konfliktu vyhráli čeští stavové
Je to zajímavé jihočeské prvenství. Letos tomu bude 404 let, kdy 9. listopadu 1618 svedli stavové a císařští první regulérní bitvu nejen stavovského povstání, ale celé Třicetileté války.
Stalo se tak u Lomnice nad Lužnicí, a proto tato bitva bývá nejčastěji nazývána podle tohoto jihočeského městečka, někdy však také nese jméno nedalekého většího Veselí nad Lužnicí.
Stavovské povstání začalo 23. května 1618 třetí pražskou defenestrací, při které byli z okna Pražského Hradu vyhozeni královští místodržící Jaroslava Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu a na Košumberku spolu s písařem Fabriciem. Paradoxem však bylo, že vzbouření čeští šlechtici i nadále uznávali císaře Matyáše Habsburského za legitimního českého krále, proti němuž se de facto pozdvihli.
Pravdou je, že k prvnímu střetu mezi povstalými českými stavy a Matyášovým vojskem došlo už v září 1618 u Čáslavi, ale tam se z hlediska vojenské teorie jednalo o dílčí střetnutí a nikoliv o bitvu. I dobový kronikář protestant Pavel Skála ze Zhoře ve svém stěžejním díle Historie církevní píše o čáslavském bojišti, ale nikoliv o bitvě. Naproti tomu bitvu u Lomnice nad Lužnicí zmiňuje přímo v samostatné kapitole.
Zpočátku to byla taková skoro komická hra na honěnou a schovávanou. Císařský generál Karel Bonaventura Buquoy, který patřil vůbec k nejschopnějším habsburským vojevůdcům, ustupoval s vojskem z Pelhřimova přes Jindřichův Hradec do Českých Budějovic. Pronásledovaly jej stavovské jednotky vedené generálem Jindřichem Matyášem Thurnem. Jenomže! Ty byly zpočátku dezorientované a domnělého nepřítele hledaly na druhé straně u Jihlavy, kde samozřejmě nebyl. Nicméně stavovští brzy poznali svůj omyl, a vydali se protivníkem tentokrát správným směrem. Dostihly jej právě u Lomnice nad Lužnicí. Zde císařští přenocovali z 8. na 9. listopadu. Jak uvádí ve svém článku Bitva u Lomnice nad Lužnicí 9. listopadu 1618 na webu severniceskobudejovicko.cz Vladimír Kos, bylo špatné počasí, chladno a padal sníh s deštěm.
Buquoy si byl vědom toho, že nepřítel má přesilu a do boje se mu moc nechtělo. Stavovské vojsko čítalo více než 14 tisíc mužů, císařské pak necelých 10 tisíc. Velitel habsburského vojska proto zvolil geniální taktiku. Úzký pruh mezi rybníky Koclířovem a Dvořištěm obsadil dvěma pluky pěchoty, které měly zadržet nepřítele. Stavovští přitáhli k místu zpočátku bez dělostřelectva, které se vinou blátivých cest opožďovalo. Když dělostřelci konečně dorazili, zahájili palbu na postavení císařských. Jenomže zpočátku se jim nedařilo a tak byli nuceni změnit způsob střelby. Vladimír Kos ve svém článku dále píše, že stavovská artilerie pálila na nepřítele přes rybník Koclířov nízko nad hladinou rybníka, od které se prý koule opakovaně odrážely a nakonec doskákaly k císařským pozicím, v nichž prý působily velké ztráty. Alespoň se to tak traduje. Z trochou humorné nadsázky se dá mluvit o prvním použití střel s plochou dráhou letu v historii. Obránci navíc kvůli malému manévrovacímu prostoru nemohli této zničující palbě účinně čelit. Po dělostřelecké přípravě nakonec zaútočila stavovská jízda, která nepřítele definitivně rozdrtila.
Podle Pavla Skály ze Zhoře pak císařští ztratili v bojích 1500 – 1800 mužů (mrtví, zranění, zajatí), kdežto stavovští asi jenom dvě stě. Ten také přiblížil osud císařských vojáků hlavně zraněných, kteří se schovávali v okolních lesích. „..rozschované sedláci potom dne ode dne vyslídili a beze vší milosti mordovali, přirození jim vyřezávajíce pro jejich předešlou chlípnost, kterouž s ženským pohlavím nezřízeně páchali.“ Byl to krutý trest od místních za předchozí znásilňování jejich žen surovými žoldnéři.
Nicméně generálu Buquoyovi, který tuto bitvu prohrál, se podařilo zachránit jádro svých vojsk. Jak píše ve své knize Boj o České Budějovice 1618 – 1619 historik Tomáš Sterneck v noci z 9. na 10. listopadu 1618 se do Budějovic stáhl Karel Bonaventura Buquoy s asi pěti tisící ozbrojenci. Pravda, ve městě bylo poněkud těsno, ale císařský vojevůdce je oceňován odborníky za to, že v těžké neztratil hlavu.
V Praze se však oslavovalo a na počest tohoto vítězství nařídili direktoři čili vůdcové stavovského povstání sloužit v místních kostelích slavné Te Deum laudamus. Jenomže, jak se říká, první vyhrání z kapsy vyhání. A všichni víme, jak celé toto vzbouření o dva roky později po bitvě na Bílé Hoře skončilo.
Thurnovi také bývá vytýkáno, že měl na svého soka zaútočit s daleko větší rozhodností a ještě více zničit císařskou armádu. Pravdou je, že u Budějovic k tomu šanci měl a on to neudělal. Vítězství stavů tak mohlo být velkolepější. V dlouhodobém horizontu by to však průběh stavovského povstání nezměnilo. Na straně vzbouřenců by se v každém případě projevil nedostatek financí, který byl hlavní příčinou jejich porážky.
http://severniceskobudejovicko.cz/2015/08/12/bitva-u-lomnice-nad-luznici-9-listopadu-1618/
Hezký článek, Jene 🙂
Děkuji Jaroslave