A co dál, Putine?
Jedním ze znaků inteligence je předvídání následků kroku A. za nímž bude následovat krok B, C atd. Ti opravdu dobří jsou schopni domýšlet hodně dopředu, chudým duchem to dáno není.
Ve více jak půlroční válce, kde agresor Rusko napadlo svrchovaný stát Ukrajinu, se objevuje nový prvek, bezpochyby jako reakce na neúspěšné tažení ruských dobyvatelů. Dříve Rusy anektovaná území jsou po čase dobývána zpátky, ruští verbovanci nemají motivaci, kterou by měli například při obraně vlasti a často bezhlavě prchají, zanechavše zbraně na místě a v samotném Rusku se už nedaří zatajit, že se vše už zdaleka nevyvíjí dle plánu.
I na územích, která jsou ještě okupována Ruskou federací se tu a tam cosi zadrhne či lépe vylétne do povětří. Dosazení kolaboranti cizí mocnosti si nejsou jistí svým životem. Ani proklamace o dokonalé ochraně některých objektů nestačí, aby nebyly napadeny a vážně poškozeny.
V ruské státní televizi je možné slyšet názory o neexistenci ukrajinského národa a nutnosti jeho „dobrovolného“ připojení do náruče ruského medvěda, který nechce nic jiného, než demilitarizovat a denacifikovat území, které mu podle jakési zvrácené ideologie patří.
Dne 10.10.2022 se objevil nový prvek. Na rozdíl od dřívejších formálních lží válečných zločinců Putina a Lavrova, kteří se zapřísahali, že útoky jsou vedeny výlučně na vojenské cíle, se dnes nepokrytě útočí na jednoznačné civilní objekty s cílem pozabíjet co nejvíce občanů, vyřadit zásadní infrastrukturu měst a způsobit co největší paniku a strach. Je lhostejné, jde-li o rozkaz z Kremlu či inovativní prvek nového velitele avarské smečky s vypovídajícícm jménem Surovikin. Faktem zůstává, že velká města jsou zasypávána raketami, které zabíjejí lidi, jdoucí do práce, případně sedící ve svých obývácích. Rusko se už vůbec nesnaží lhát.
Rusko dělá výše zmíněný krok A. Co nastane po něm, nejspíše novodobí „vojevůdci“ tak úplně nedomysleli. Ukrajinu nelze dobýt a vyhladit, na to je jednak příliš velká a navíc za posledního půl roku vysoce motivována. Žádný ruský voják na ukrajinské půdě nebo „osoba spolupracující“ si nebude jistá svým životem. Nenávist, která má své konotace z třicátých let 20. století, je tady znovu, posílena o zkušenosti z vyhlazování civilního obyvatelstva, jehož masové hroby jsou nyní odkrývány. Mrtvé děti, starci, kterí byli odstřelení primitivem odkudsi ze Sibiře jako lovná zvěř, mučené a znásilněné ženy. Toto vše je základ Ruskem nejspíše netušeného kroku B.
Rusko se stalo státem s nepokrytou ideologií nacismu, jež upírala jiné zemi právo na vlastní existenci. To, za co obviňuje napadenou zemi, provádí naprosto přesně podle vzorce jiného šílence, který v Německu toužil po světovládě. Ve vlastních masmédiích líčí Ukrajinu jako stát, který je třeba anektovat a „převychovat“ její obyvatele. Presentuje se jako země, která byla napadena a ohrožena jinou mocností a která se svými kroky toliko „brání“. Jak do toho zapadá zabíjení civilistů v dalekém vnitrozemí, na to logika i těch nejspolehlivějších komentátorů v ruské televizi nestačí. Stejně jako jeho zmíněné alter ego provádí nepokrytou genocidu, zabíjení občanů bez ohledu na jejich věk, vyznání atd. Vinni jsou pouze tím, že jsou Ukrajinci. Krok B ukazuje Rusko jako teroristický stát, který nemá žádné zábrany k dosažení svých zvrácených cílů. Představa o „dohodě“ na čemkoliv, spolehnutí se na dané slovo a dokonce i na to psané, bude v oblasti sci-fi.
Krok C by měl zahrnovat naprostou politickou, občanskou a geografickou isolaci Ruska. Žádné křeslo v Radě bezpečnosti OSN (přítomnost Ruska v ní je opravdu špatný vtip), vyloučení Ruska z jakékoli mezinárodní spolupráce na čemkoliv. Rusko musí být poraženo, poníženo ve svém pocitu nepostradatelnosti na světové scéně. Jedině tak může dojít k jakési jeho sebereflexi jako národa, který si možná po sto letech uvědomí, že carismus, leininismu, stalinismus a nyní putinismus jsou slepé cesty vývoje společnosti. Německo to po prohrané válce prožilo, vstalo z popela a dnes je to země s vyvinutou demokracií a ochrannými prvky proti případné reinkarnaci totalitního systému.
Rusové jsou zatím jen u kroku A.
Ty jsi tam Tomáši byl, nebo přebíráš jen zprávy z ČT?
Ahoj Karle. Nebyl. Stejně jako jsem nebyl u pádu dvojčat, nebyl jsem ani u bombardování Israele arabskými raketami z Gazy a dokonce jsem nebyl ani na Národní třídě v roce 1989. A přesto – div se – se některé věci jistě staly i bez mé přítomnosti. A na rozdíl od pana Klause věřím, že v masových hrobech jsou popravení civilisté, věřím, že Ukrajina je pod palbou ruských raketometů a mám soucit a finančně pomáhám těm, kteří jsou napadeni a kteří se brání. A nechodím na demonstrace, kde nějací lidé vystupují na podporu Putina. Jsme zhruba stejně staří a oba jsme… Číst vice »
Nejhorší je, že kritika Putina ze strany některých odvážnějších Rusů není o tom, že udělal nějakou chybu a něco špatně, ale že je měkký a měl by přitvrdit. To není jen o Putinovi, to je o většině ruského národa.
Z tohoto pohledu je isolace Ruska i poté, co tahle šílenost skončí, prostě nutná.