Jednat o míru na Ukrajině a demonstrovat za něj se může, bude to k ničemu
Putin si vnitropoliticky žádné ústupky dovolit nemůže, byl by to jeho konec. A historie jasně ukazuje, čemu Rusové v těchto situacích rozumí. Jen síle.
Rusko-japonská válka 1904-1905
Podobně prohnilý carský režim čelil na Dálném Východě útoku Japonců. Ztráta Koreje, nejseverněji nezamrzajícího přístavu Port Artur (dnešní Lu-ta), katastrofální porážka dvou loďstev v námořní bitvě u Cušimy, která společně se ztrátou celé tichomořské eskadry znamenala faktickou likvidaci carského námořnictva. Porážka u Mukdenu, kde bylo zničeno jádro carské armády. Obrovská korupce napříč celou zemí, naprosto brutální šikana v ruské armádě. Počínající první ruská revoluce. Brutálně potlačené demonstrace v Kronštadtu. Až toto vše, společně s naprostým ekonomickým vyčerpáním, donutilo cara jednat o míru. Předzvěst revolucí v roce 1917.
Churchillova návštěva v Moskvě 1942
Winston Churchill byl známý odpůrce komunismu, nedůvěřoval Stalinovi a snažil se ovlivnit naprosto nemožného amerického prezidenta Roosevelta, aby Sovětům tolik nedůvěřoval a neustupoval. Ve chvíli, kdy si uvědomil, že snílkovský americký prezident, který mimo jiné zařídil, že v Radě bezpečnosti OSN usedla i Čína, není sto pochopit nebezpečí z Kremlu, rozjel se do Moskvy, aby vytýčil základní dohodu o sférách vlivu. Roosevelt viděl v jednání britského premiéra pouze další imperiální choutky Anglie. Churchillovi se podařilo zachránit alespoň Řecko, kde komunisté začali později občanskou válku, a zřejmě i Írán. Jediná dohoda, kterou Stalin skutečně dodržel, protože se s ním jednalo bez servítek.
1945 umírající a zklamaný Roosevelt
Stalin neustále sliboval demokratické procesy v zemích, které osvobodila Rudá armáda. Jednalo se především o Polsko, jediná země, kde ještě Spojenci vyvíjeli nějaký tlak na demokratizaci. Stalin své sliby nesplnil naprosto nikde. Až ve dnech své smrti si americký prezident uvědomil, že Sověti nedodrží žádný ze svých slibů.
Dlouhý telegram, George Kennan 1946
Roosevelt nechal svého nástupce Harry Trumana zcela bez informací o americké zahraniční politice. Ten než se rozkoukal, bylo pozdě prakticky pro všechny sovětské satelity s výjimkou Československa. Roku 1946 si vyžádal od vedoucího mise v Moskvě George Kennana zprávu o situaci v Sovětském svazu. Telegram o pěti tisících slovech je jedním z nejdůležitějších dokumentů 20. století. Kennan byl velmi trefný. Mimo jiné v něm napsal, že Rusové jakékoli jednání považují za slabost a jediné čemu rozumí, je síla. Zmiňuje, že Stalin potřebuje nepřátelský svět kolem sebe, aby legimitizoval svůj autoritářský režim. Na základě tohoto dokumentu, který Moskvu velmi přesně vystihoval, vyhlásil americký prezident Trumanovu doktrínu o zadržování komunismu. Až tento nekompromisní přístup, který se jako první projevil v Berlíně, způsobil jasné vymezení sfér vlivu a jistotu, že Kreml nevyvolá revoluci třeba i ve Francii, kde byli komunisté velmi aktivní.
Krym a mnoho dalších
Gruzínské Jižní Osetie, Abcházie, moldavské Podněstří, podpora většiny separatistických tendencí v rámci postsovětských republik. Obsazení Krymu přesně v intencích klasické politiky SSSR. Nic moc se nestalo, tak se pokračovalo dál na Donbase. Ať byl na východní Ukrajině stav jakýkoli, Kreml tam zjevně financoval secesistické tendence, aby odvrátil pozornost od Krymu. Dlouhodobá snaha ovlivňovat dění v Pobaltských republikách. Neochota jednat o Kurilských ostrovech, které patří Japonsku. Vytrvalá podpora středoasijským nedemokratickým režimům. Podpora zrůdného diktátorského režimu v Bělorusku. Využívání internetu jako nástroje k šíření moskevských ideologií po celém světě. Pevné spojenectví s íránským režimem. Přátelské vztahy s Venezuelou a komunistickou Čínou.
Rusko již není velmocí
Z konvenčního hlediska je naprosto jasné, že Rusko již zásadní nebezpečí neznamená. Putinovi zbyla v ruce poslední karta. Jaderné zbraně. Došlo-li by k jakékoli dohodě, jež by umožnila kremelskému režimu zachování si tváře díky hrozbě použití jaderných zbraní, vznikl by extrémně nebezpečný precedens. Čína a Tchaj-wan. Zcela schizofrenní kvazikomunistický režim v Severní Koreji. Velký otazník nad Kašmírem mezi Indií a Pákistánem. V neposlední řadě kritická křivda vůči Kyjevu. Zachovat si tvář v této chvíli by pro Putina znamenalo vítězství a velký příklad pro jeho nástupce, protože čas kremelského diktátora se naplňuje. Kdyby Izrael ustupoval teroristům, pak by již neexistoval. Volání po míru je nepochybně naprosto správná věc. Ale to znamená sedět u stolu s někým, kdo ten mír opravdu chce a nebude vydírat. Rusko je fakticky poražené, stále izolovanější, ale Putin nepřipustí dohodu, která by pro statečné Ukrajince byla přijatelná. Všechny výše zmíněné historické události jen potvrzují, že v Rusku se za více jak sto let prakticky nic nezměnilo. Kreml jako jediný dosud nepochopil, že velmocenská politika v globalizovaném světě pomalu odchází a je postupně nahrazována ekonomickou dominancí. Svět se změnil, zatím se nemění Moskva a teorie mezinárodních vztahů, už trochu nastal čas. Česká vláda by v rámci předsednictví měla udělat vše pro mír, ale co to znamená? Jak se dá jednat s prohnilým režimem, kterému nelze věřit ani slovo, a který by zrovna teď chtěl trochu oddechu a zároveň jediné čemu rozumí je síla, aby nabral novou energii k dalšímu útoku?
Přečetl jsem si mírový výlev příslušné paní, vaši reakci, reakci pana Kvapila a samozřejmě i reakci pana Trčálka. Pan Trčálek se trefil velice dobře a bylo to vidět i z reakce paní potrefené. Nemyslím si ale, že na ten výlev by stačil jen pan Trčálek. Vaše a páně Kvapilova reakce byly výborné. Nevím přesně z čeho se Vám v diskusi dělalo špatně. Mně se udělalo velmi zle z jistého pana Rostislava Ježka (nebo Jezka). Zdá se, že na Vás a na pana Kvapila již lokální čertíci nestačili a tak si pozvali tohoto „doktora Solferna“. Ten dovede ty zvrhlé a hrůzně… Číst vice »
Dobrý den, omlouvám se za opožděnou reakci. Děkuji Vám. Mě až tak Ježek nevadí. Byť rozumím, kam míříte. Je mnohem nebebezpečnější, protože je chytrý, ale já se s ním tolik nepotkávám. Mě vadí Krištofíková a to velmi. Ta hloupost je nebetyčná.
Jaromíre,děkuji za skvělou analýzu, kterou podepisuji. Z diskuse vidím, že Vás a Radku nadzvedla jistá paní Krištofíková, případně pan Nožička. Já tyhle lidi programově nečtu. Už z toho důvodu, že naprosto vím, co budou psát a nechci si humusit podvědomí jejich produkty. Vybírám si důsledně, koho chci číst.
Děkuji Vám, Tomáši. Máte pravdu, je to určitá forma masochismu. Asi to dělám proto, abych měl nějaký vhled do uvažování těchto lidí. Ale včera už se mi tedy v závěru té diskuze opravdu obracel žaludek.
Mne je jejich svět nepochopitelný. Možná existuje pravděpodobnost, že si dělají srandu a čekají, co z toho. Nebo to píší jen z pocitu osamění, že na ně všichni kašlo, a tak napíšou nějakou pitomost a lidé se na to chytí a píší jim cosi o jejich intelektu, ale oni mají pocit, že se o nich mluví a že nejsou tak opuštění. Hloupost bych zvažoval jako poslední alternativu.
Last but not least…
Ten byl dobrej :-))))
To je možné, a o hodně tím přijdu
Chvílemi si říkám, jestli je to k smíchu nebo pláči. Byť se mi moc líbí oponentura pana Kvapila, opět nejlépe zareagoval Karel Trčálek. Na hloupost je nejlepší satira. Bohužel, podobně různé scestné názory má takřka polovina národa, velmi smutné. Díky, Radko. PS: Všimněte si její reakce na závěr, když zjistila, že neuspěla, napsala, že to bylo pro úderku. Ta bytost je tak hloupá, že se to těžko vyjadřuje.
Doufejme, že nakonec ne. Ale chápe se to velmi těžko. Fakt je ovšem ten, že učitel na blogu pravidelně píšící je synonymem pro to, jak právě tato důležitá osoba nemá vypadat. A asi oba dobře víme, kolik se jich ve školství nachází, pak je to vítězství duševně malomocných skutečně bližší.
Teď jsem se mrknul na diskuzi pod tím geniálním článkem, slušný. Tři hlavní mozkovny blogu se sešly.
Bravúrne Vám sedia tieto glosy, to teda naozaj. No, prehnilý režim musí dočkať svojho zániku, čo bude potom? Niečo isto, možno nový Gorbačov, možno nový Putin?Rusko je Rusko a Rusi sú Rusi… Aj tie demonštrácie za mier sú aspoň symbolom, že ľudia túžia po mieri a nie po boji, aby nezomierali matkám synovia a synom otcovia v boji.
Ano,co potom, Janka. Také z toho mám obavu. Bravurní to není, muselo by to být mnohem delší a argumentačně pestřejší, ale také mám pocit, že se mi to povedlo jako taková jednohubka 🙂 Děkuji za čtení, Janka.
Len nebuďte skromný.Však podľa mňa viete, že aj prílišná skromnosť škodí😉
Zatim nejlepsi politicky rozbor zde, mam moznost cist veskere US, GB a nemecke a italske online zpravy a diky memu dospivani po 68. ve Svycarsku, jsem se dost angazovala politicky. Jen z iDnes a Expats.cz je tezke si udelat obrazek „nasi“ splecnosti a dost mne desi vetsina blogu na iDnes. V podstate tam cu pouze Vas, pany Kvapila, Zieglera, Vodrazku, Turnera, Valicka, Sika a nekolik zenskych autorek. Trcalek je perfektni, zveda vsem ledviny a je ho tam skutecne potreba!
Dobrý den, Jara. Děkuji Vám. Ano, nepřítomnost Karla Trčálka by blog nesmírně ochudila. Čteme stejné autory. K oddechu bych ještě jednoznačně doporučil Viléma Raveka, píše skvěle, ale ne často. Tím, že žiji v ČR, mě to ani příliš neděsí, i když asi z pohledu zvenčí to může působit až děsivě. Fakt je ten, jak zde v diskuzi napsala Radka, duševní malomocnost zde téměř vítězí, ale já jsem stále spíše optimistický. Tak jako voliči dali jasné ne Babišovi v posledních parlamentních volbách (zvedla se spousta lidí, kteří volit nechodí), tak to bude znovu. S pozdravem J. Č.
Fandim Vasemu optimismu, nevzdavam to ani tady! Vcera jsme meli mistni volby a trasla jsem se aby se do skolnich „trustees“ nedostal nejaky Evangelical silenec. Znamenalo by to motlitbu pred hodinou vyucovani, nejistotu pro deti a jejich rodice – pokud by sly „out of the so called normal“ vyrazeni knih a proste dalsi Hitleriadu. Zvladli jsme to!