Petr nebo Pavel?
Jsem docela alergický na taková ta rozpomenutí se po téměř čtyřiceti letech, a to v okamžiku, kdy se to někomu hodí. Divím se, že nás ten bývalý kolega Petra Pavla Pavel Beneš nevaroval, když se ten měl stát vojenským šéfem NATO.
Trochu mi to připomíná kauzy, kdy si aktuální důchodkyně rozpomínají, jak je coby starší dorostenky sexuálně obtěžovala nějaká, dnes osmdesátiletá hollywoodská celebrita, a to s vidinou, že by mohly dostat nějaké přilepšení k důchodu. Je poměrně těžké si představit, že by se kariéra Petra Pavla mohla vyvíjet tak, jak se vyvíjela, kdyby bylo v jeho předlistopadové minulosti nalezeno něco, co by ho mělo automaticky vyřadit a hendikepovat. Představme si, že by se vojenským velitelem NATO stal zakuklený komunistický rozvědčík.
Řekl bych, že podstata věci je velmi prostá. Petr Pavel od mládí toužil po vojenské kariéře. Smiřme se v tomto ohledu s tím, že na významné posty se dostanou pouze ambiciózní lidé, a ne nějací neprůbojní introverti. Jelikož u nás nebyla v osmdesátých letech žádná jiná armáda než ta lidově-demokratická, vstoupil Pavel do ní, a ke kariéře mu mělo pomoci, a také asi pomohlo, kandidátství a posléze i členství v KSČ. Ne, že by to právě lahodilo mým představám o morálce, ale voják je voják, slouží tomu režimu, který je právě u moci.
Měřme stejným metrem. Cestou, jakou se vydal Petr Pavel, se vydaly tisíce jiných ambiciózních lidí – vědci, sportovci, umělci, politikové, ekonomové, budoucí úspěšní obchodníci a podnikatelé. Máme hodnotit nebožtíka Karla Gotta na základě jeho „památného“ projevu v rámci „anticharty“ a podobných počinů? Konečně i Babišovi, stejně jako jiným bych prominul hříchy mládí, kdyby se k nim postavili čelem a kdyby ve svých amorálních počinech nepokračovali do dnešních dnů. A řekněme si také, že těch loajálních zbabělců držících hubu a krok, kteří udržovali režim při životě, tady bylo několik milionů. Řekl bych, že Pavel se se svou minulostí vyrovnal a činy, nejen slovy přesvědčil že prozřel.
Abych nebyl špatně pochopen, velmi si vážím lidí, kteří neselhali, kteří konzistentně setrvali na svých morálních zásadách a stanoviscích, které jim naopak zavřely cestu k úspěchu i slávě. Na druhou stranu tato skutečnost není zárukou funkční kompetentnosti, o čemž jsme se mohli po revoluci v mnohých případech přesvědčit, stejně jako o tom, že politika dokázala zkazit i dřívější Mirky Dušíny. Určitým paradoxem pak je, že se těmto urputně zásadovým lidem máme tendenci vysmívat, a to pravděpodobně proto, že nás jejich morální kredit zahanbuje.
Abych se vyjádřil zcela jasně: Jsem schopen akceptovat vrcholného politika, a to i prezidenta, který v mládí z dnešního fokusu i na základě tehdejší situace a třeba také vlivu rodiny chyboval, pochybení uznal a dále již v tomto ohledu neselhával. Na druhou stranu nemohu akceptovat ty, jejichž život a kariéra jsou kontinuálním sledem minimálně morálních selhání a pochybení. Jinými slovy obecně hodnotím lidi podle toho, jací jsou, a ne jakými kdysi byli. Zastává-li někdo názor, že: „kdo se stal jednou komunistou, už jím bude na věky“, tak tomu doporučuji se ohlédnou do vlastní minulosti a sebekriticky si říci, jestli i on sám zůstal tím, kdo chyboval a zklamal, anebo je tím, kým právě je.
Dokáži pochopit oběť sexuálního násilí, která se v důsledku traumatu ozve až za několik desítek let. Ale dotyčného pána, který se proti panu generálovi ozval až teď, pochopit nedokážu. Pan Pavel pro mne z řady důvodů ideálním kandidátem na prezidenta není. Jenže kdo jím je? Ve středu jdu na setkání s ním mu podepsat podporu. Nikoho lepšího nevidím a navíc ve mě budí silný dojem, že přináší naději na změnu nejen na Hradě, ale v české politice vůbec. Díky za zamyšlení a přeji hezký den
Dekuji za clanek a hlavne za rozumny prispevek. Sleduji karieru Petra Pavla z Kanady, mam pocit, ze jsme se o nem dozvedeli vice, ceska media jsou dost ochuzena a jak obcas ctu v Euronews a nebo i na Expats.cz, my Cesi jsme ze 49 evropskych zemi na 39. miste ve znalosti jazyku, ale zacina se to zlepsovat, verim v pristi generaci!!