Kde končí svoboda slova?

Stará anekdota říká, že se za bolševika Západ od Východu lišil tím, že v obou byla zaručena svoboda projevu, avšak jen na Západě i po něm.

V roce 2017 byla na FB zveřejněna fotografie malých dětí 1. třídy ZDŠ Plynárenská z Teplic. Na ní bylo na rozdíl od ostatních stovek podobných přítomno několik dětí, jež měly odlišnou barvu kůže. Tento fakt (bez jakékoli další znalosti podstaty), vyvolal celou řadu reakcí, jež byly značně nechutné (používám záměrně slušný eufemismus). Autor „vtipné“ poznámky, že „vzhledem k názvu školy se řešení přímo nabízí“, dostal u soudu podmíněný trest odnětí svobody. Tento jeho názor na věc verbálně podpořila i tehdejší poslankyně za SPD Tereza Hyťhová, na níž se vztahovala imunita.

Poslední dny jsmy byli svědky odsouzení dvou jedinců – Patrika Tušla a Tomáše Čermáka – za projevy na FB, kde vyzývali k jakémusi „povstání“ proti Ukrajincům. Pořad 168 hodin dne 30.10. zveřejnil na ČT 1 některé jejich projevy, jež při prvotním shlédnutí svědčily i o možné duševní poruše obou jmenovaných, Soudce však vyhodnotil počínání obou jako jejich vědomou možnou inspiraci pro některé jejich fanoušky, u nichž by mohlo dojít ke zkratovému jednání. Že nejde o lichý výmysl, svědčí vražda dvou gayů v Bratislavě. I tam nejspíše předcházel před vraždou „brain washing“, až jeden vymytý přešel od slov k činům.

Na náměstích nyní slyšíme veřejné protesty proti „plánovanému ředění národa ukrajinskými uprchlíky“. Před několika lety pochodovaly některými městy zejména na severu Čech zástupy, které verbálně posílaly „cikány do plynu“, rovněž to není tak dlouho, kdy židovskou čtvrtí v Praze procházely zástupy specificky vypadajících demonstrantů, nesoucí pochodně. Ani zde není třeba velké historické znalosti, kdo to dělal před nimi.

Nejen z naší zkušenosti víme, že vše vždy začíná nenápadně. Od blboučkých narážek na barvu pleti, odlišný vzhled, ošacení. Později nastupují komplexnější konstrukty, týkající se původu, náboženského přesvědčení, rasy nebo sexuální orientace. Je to vždy v době krizí, historických zlomů, hospodářských turbulencí a obecně společenského neklidu. kdy je nutné nacházet viníka dané situace, který není nikdy ve většinové společnosti. Za všechno mohou ti odlišní, odjinud, kteří berou práci, pobírají dávky a „slušní občané“ na všechno doplácejí.

Pak už stačí jen jeden vržený kámen, malá rozbuška a slova přestanou stačit. Jako vedle na Slovensku, kdy odpor vůči jinak sexuálně orientovaným stačil jednomu šílenci, který to přišel „vyřešit“ pomocí pistole.

Je tedy zcela zásadní otázkou, v kterém okamžiku má zasáhnout státní moc. Je evidentní, že ohledávání zastřelených je dokladem, je poněkud pozdní reakce. Slovenský filosof Fedor Gál je toho názoru, že to má být v okamžiku, kdy se v řeči objeví výhrůžka násilí. Pokud někdo označí někoho za špínu, štěnici, buzeranta (doplňte sami z nepřeberné škály), není to trestným činem. Je to sice vulgární a smutné, avšak nikoli trestné, Pokud však kdokoli doplní, že by jistá skupina měla být zplynována (tak jako tomu bylo u zmíněného „filosofa“ z Teplic), násilím vyhnána z našeho území (Tušl, Čermák) atd., má stát povinnost jednat a tak předcházet možným tragédiím.

My dříve narození jsme na svobodu slova hodně citliví. Před rokem 1989 stačilo někde plácnout v hospodě, že Husák je vůl a problém byl na světě. Což teprve při sepsání jakéhokoliv protestního prohlášení, účasti na nepovolené demonstraci atd. Mladším doporučuji shlédnout záběry z Palachova týdne v lednu 1989 v Praze. Svoboda slova je základní pilíř jakékoli země, která si chce říkat demokratická. Stejná demokracie však musí mít nutně stanoveny mantinely a to k ochraně menšin, na něž se z tribun, facebooku atd. snáší déšť nenávisti a iracionálních výpadů.

Zatím se u nás nestřílí, byl jen jeden pokus o vykolejení vlaku s tím, že čin bude připsán muslimům.

Bratislava je ale od hranic naší země necelých 70 kilometrů…..

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články