Světoznámý malíř pan Podzim, výstava obrazů Žďárských vrchů.

Koukal jsem mu na paletu, jak dokonale míchá barvy, aby na stejném místě už druhý den používal jiné odstíny. Než vyrazím za humna, zastavím se na pár spouští doma, třeba

v parku Jana Palacha.

ale i jinde a

jinak.

Například na Rosně, tedy u rybníka Rosnička, což je oblíbené výletní místo, pač tam točí pivo na dvou místech.

Přemýšlím, jak dál, ale nejlepší bude, vzít to tak nějak a bez zbytečného obkecávání držet nejenom motorkovou stopu.

Vírská přehrada.

Hned vedle hráze se stojí fronty na fotky a

kousek nad přehradou

a když se sjede..tam nahoře, co stojí dva stromy, jsem před chviličkou fotil.

Natřikrát stejné místo. Jsem jím uhranut, fascinován a

nevím co ještě.

Blatiny nadvakrát

Jezdí se tam přes obec Krátká, která je Vesnickou památkovou rezervací.

A valíme dál, třeba přes Jimramov. Dole se kroutí Svratka.

a bez ladu a skladu během jízdy pár zastávek

Telecí, Lukasova lípa. Jedna z nejmohutnějších u nás a zároveň památný strom a ještě k tomu zpívající. Pověst říká, že v době temna v ní ukrytý jistý vlastenec přepisoval Nový zákon a žalmy, které si prozpěvoval.

Podzimním symbolem krajiny jsou jeřabiny.

Kulisa vzadu, Dalečín.

Nedvězí, u plotu domorodého stavení.

Dokud svítí, jedeme dál.

Ale ne vždy vládne ideální počasí.

Když svítí,

je to vždycky lepší.

Žďárské vrchy a Michal Olšiak k sobě ladí. Více než dvacet jeho soch je tu po krajině rozeseto.

Rak může být samozřejmě jedině v Račíně.

Ale sochy bych nechal samostatně na jindy.

Ždár nad Sázavou, Zelená hora, památka UNESCO.

Vysočina aréna. Koukalová, Moravec, a další…biatlon.

Byl to vysmátý výlet,

a na závěr rozhodně suchý

nebyl.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články