Jak jsem šel manifestovat za svobodu.

Po 33 letech útlaku, nesvobody a manipulací jsem se konečně odhodlal a statečně vyrazil na demonstraci za lepší příští.

Jsem pamětníkem skvělých časů budování socialismu. Byli jsme pevně svázání hospodářskými smlouvami v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci, kde v rámci nákupu a prodeje zboží nebyl v popředí zlolajný US dolar, ale poctivý směnitelný rubl. Naše zem byla střežena vojsky Varšavské smlouvy, ryze obranného společenství, v rámci kterého jsme měli v Pobrdí umístěné střely s jadernou náloží, což spolehlivě odrazovalo pikle imperialistů, hledících chtivě na šumavské dřevo a ocel z Krivého rohu.

Vládla nám osvícená strana, založená na principu demokratického socialismu (pozor, neplést s odpornou demokracií západního střihu), kde byli na volebních lístcích vybraní soudruzi, spolehlivě osvědčeni v režimu budování beztřídní společnosti. Občan – volič neměl žádné problémy s výběrem svých deputátů, neboť to za něj provedla moudrá strana. Žili jsme v bezpečí, dobře střeženi čackou Pohraniční stráží, které v jejím úsilí pomáhali cvičení psi, elektřinou nabité dráty okolo země a nahlašovači v civilu. V obchodech nebyl problém si vybrat zboží, neboť pokud bylo, šlo o jediný typ daného výrobku. Prostě – díky za každé nové ráno, ať se přidržím klasiky.

V listopadu 1989 se vinou oslabení našeho drahého přítele SSSR ujal moci skřet Havel a jeho klika. Došlo k vytvoření polistopadového kartelu, který hanebně upozadil zkušené soudruhy a nahradil je avanturisty všeho druhu, Došlo tím pádem k potlačení oněch jistot, které jsem popsal výše. Řada poctivých občanů byla ponechána na rozpacích koho zvolit z nepřeberného množství kandidátů různých stran. V obchodech byl problém si vybrat zboží, protože jeho záplava prostě neumožňovala zvolit ten správný a vyhovující. Rovněž odstranění drátů, tak užitečných na hranicích, způsobilo, že se k nám začali vracet Sudeťáci, různí migranti  a jim podobní elementi. Vždyť tahkle země je přece naše, jak odvážně pravila hlava státu.

Veřejnoprávní média se stala majetkem vládnoucí kliky, takže začala produkovat jen lež a samou lež, dokonce i v relacích o počasí. Nikde nebylo možné se dobrat té správné pravdy, kde by občan konečně zjistil, jaká je skutečnost a ne tan kašírovaný barvotisk, denně se valící z obrazovek. Nebýt samizdatu Aeronet či Parlamentní listy, člověk by zůstal zcela bez informací.

Doba byla těhotná napětím společenských změn. Když se do Parlamentu ČR nedostal jediný správný zástupce lidu Lubomír Volný, bylo jen otázkou času, co se stane. Prapor vzdoru vztyčil pan Ladislav Vrabel. Jako první zavelel k revoluci, která ve finále povede ke svržení fialového hnusu a nastolí pořádek. Jsem bázlivý a demonstraci na Václavském náměstí jsem vynechal. Až konečně magické datum 17.11.2022 mi dodalo odvahy a sednuv do Pendolina, odjel jsem demonstrovat.

Už na nádraží jsem našel spřízněné duše. Několik z nich mělo tričko s Vladimírem Vladimírovičem Putinem, což jsem považoval za opravdový vrchol odvahy. Vždyť náš polistopadový kartel podporuje druhou stranu. Opravdu jsem se o tyto čacké spoludemonstranty bál. Bylo evidentní, že přisluhovači v policejních uniformách se našeho odhodlání a množství zalekli, takže nikdo nebyl zatčen. Někteří nesli i odvážná hesla jako například ta o fialovém hnusu, o zlu, které se na nás valí z Kavčích hor. Někteří v zástupu, jež se šikoval na Nuselském mostě, byli skutečnými filosofy. Tak například jsem se dozvěděl, že všechno je lež. Všechno, úplně všechno. Byl jsem šokován tou odvahou a hloubkou této myšlenky. Takže ne pravda, ale lež je všechno. Jeho kolega mi sdělil, že on má skvělou intuici, kdy pozná, když někdo lže. Stačí se mu podívat do očí, nesklopit zrak a je jasno. Lež a jen samá lež.

Takto povzbuzen jsem vyrazil se svými novými druhy směrem k sídlu veškerého zla, což je samozřejmě Česká televize. Cestou jsme statečně zahnali několik provokatérů, kteří se nás ptali, kam a proč jdeme. Přeci jim nebudeme prozrazovat, že se chystáme dobýt Kavčí hory. Podařilo se nám zahnat i toho cigoše Korantenga, který provokoval barvou své pleti. Na místě samém jsme postavili pódium a pod ním kasičku, kam jsme všichni jako bájní husité házeli bankovky pro našeho vůdce, aby měl čím platit své vymyšlené dluhy. Byla nám trochu zima, ale skřeti, kteří hájili Českou televizi, nám neotevřeli svůj bufet s možností zajít na WC a dokonce nám ani nanatáhli elektrický kabel, abychom mohli naši demonstraci správně prožít se správným echem.

Náš vůdce Ladislav nám pak vysvětlil, že válka na Ukrajině se nás vůbec netýká, že stačí jen trochu chtít a budeme se koupat v ruské ropě a plynu bude tolik, že si budeme moci roztopit byty na saunové teploty. Pak nám řekl, že ho zaprodanci z České televize nepustili do přímého vysílání, kde chtěl – stejně jako kdysi skřet Havel – vysvětlit své filosofické teze a objasnit národu, že pokud podepíšeme petici, president odvolá vládu a nastane ráj. To ve všech demonstrantech zapálilo ten správný plamen. Zakřičeli jsme si hromadně „fuj“ a „hanba“, kolektivně jsme prokleli Českou televizi, Adamovou-Pekarovou a Rakušana.

Pln nadšení jsem se vrátil domů, kde mne přivítala moje žena jako hrdinu. A plným právem. Konečně jsem něco udělal pro naši opravdovou svobodu.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články