Tvrdý voják a dobrý stratég Surovikin
Takto označil bloger, bývalý předseda ČSSD a vlády České republiky Jiří Paroubek jedince, který nyní vede „speciální volejnskou operaci“ na území svrchovaného státu.
Pan Paroubek jej přirovnává k „úspěšným sovětský maršálům II. světové války“ a označuje jej za „nelítostného vojáka“. Ve svém blogu, který lze snadno nalézt, pak popisuje generálovu taktiku „znehybnění“ ukrajinské armády tím, že likviduje energetickou infrastrukturu země a působí exodus civilního obyvatelstva Ukrajiny, který se může týkat i naší země.
Je třeba si zvyknout, že v každé zemi na světě se najdou jedinci, kteří jsou poněkud jednodušší ve svých úvahách, což je ještě ta příznivější varianta. Pak jsou tací, u nichž primárně nepředpokládáme přítomnost slaboduchosti či ještě nižšího stupně inteligence, kteří vědomě podporují agresora a tím pádem se nekompromisně staví na stranu zločinů, které páchá ruská armáda. Pokud to dělá nějaký zapšklý strejda v hospodě v Horní Dolní, je to sice smutné, ale relativně bezvýznamné. Pokud se toho ale dopouští bývalý čelný představitel státu, je to na pováženou. Ne, že by pan Paroubek ještě politicky něco znamenal (jeho volební úspěchy jsou poslední léta spíše nižší), ale přeci jen je známý a tak jeho projevy ve veřejném prostoru mohou někoho ovlivňovat.
Navíc v této rétorice není sám. Parlament České republiky v minulých odhlasoval rezoluci, že Rusko je teroristickým státem. Jak je zřejmé z hlasování, našla se v našem zákonodárném sboru jedna strana, která jako jeden muž/žena tuto rezoluci odmítla (bližší zde). Téměř se nechce věřit, že se mezi jejími 20 poslanci nenašel ani jediný/jediná, jež by neviděl zřetelné rysy faktické genocidy, kterou Rusové na Ukrajině provádějí. Rovněž zástupci této strany v Evropském parlamentu (generál Blaško a psychiatr David) zaujali stejný postoj, stejně jako vůdkyně KSČM Kateřina Konečná.
Je třeba si klást otázku, v čem tkví podpora výše uvedených jedinců pro „dobrého stratéga a nelítostného vojáka“ Surovikina. Nejspíše i jim se doneslo, že ruské rakety likvidují energetické zdroje v dalekém zázemí fronty (zde si nejsem tímto slovem jist, protože žádná válka to přece není). Jaký význam má zničení elektrárny ve Lvově, Kyjevě a dalších vzdálených místech? Jak přispívá k myšlení a postojů našich současných i bývalých zákonodárců fakt, že ruské střely zabíjejí novorozence v nemocnicích, že jsou znásilňovány ženy na okupovaných územích a děti jsou loupeny a odváženy do Ruska „na převýchovu“? Opravdu je to dle pana Paroubka projev „geniální strategie“ a pro členy SPD „non-teroristický přístup“?
Nelze se posléze divit, že Prahou či jinými městy se pohybují průvody, jejichž účastníci nesou trička s Putinovým portrétem, dožadují se pádu naší vlády, která vyjadřuje svůj nekompromisní postoj vůči ruským okupantům a jednoznačnou podporu postupu Západu vůči Rusku. Požadují okamžité zastavení dodávek zbraní Ukrajině, což by znamenalo její kapitulaci a vítězství agresora. Že by byl časem na řadě další stát se stejnou režií „dobré strategie Surovikina“, tyto jedince nezajímá. Historie, která se v podobných případech opakuje s železnou pravidelností a scénářem, je jim nejspíše nedostupná či hůře lhostejná.
Jak jsem již uvedl, každý národ má podobné jedince. Jak je však známo, bývají posléze historicky zavedení jako etalon defétismu a kolaborace s nepřítelem. Norové mají svého Vidkuna Quislinga, Francouzi svého maršála Pétaina. V našich poměrech se v této pozici již docela dobře etabluje Jiří Paroubek. Těch 20 poslanců za SPD nejspíše upadne v zapomnění, ale Jiří Paroubek – zdá se – nám takto historicky zůstane zachován.
Tak jsem si v souvislosti s tímto vzpomněl na tu legendární Jirkovu hlášku „kdo z vas na to má“ 🤦. Co se týče jedinců v SPD tak tam buď odkejvete (odhlasujete) co chce Okamura nebo letíte (taková demokracie na způsobe SPD) a častečně je to taky tím, že absence morálky a minimálního intelektu je požadavkem vstupu do strany nebo její náklonost. Na jednu stranu nejsem zastáncem represe svobody slova a projevu, na druhou stranu pakliže nemá ani špetku sebereflexe, měla společnost víc zatnout tipec šmejdům co na úkor jinejch sbíraj politický a jiný body a neměli by jak média tak… Číst vice »
Není v tom sám. Ještě tvrději se vyjadřují i bývalí ministři David a Vyvadil. A co mají všichni společného? Vzešli z lůna ČSSD. Vždy jsem říkal, že levicová strana je na politické scéně potřeba. A bylo mi líto, že ČSSD z parlamentu vypadla. Ale teď už svůj postoj hodnotím.
Ivan David je od samého začátku politického působení poněkud podivná postava. A pan Vyvadil je obyčejný magor.
Pan David je opracdu podivná postava. Pan Vyvadil byl poněkud kontroverzní již v letech 1988 až 1990. Pak ale podporoval řadu i správných věcí – i vstup do NATO. Po odchodu z politiky otočil a já jsem toho názoru, že jako právník začal zastupovat zájmy řady kontroverzních ruských podnikatelů i různých Rusů obecně, což mu přinášelo zřejmě vysoké příjmy. Jeho postoje tedy byly – ještě řekněme v období před eskalací válečného konfliktu na Ukrajině v tomto roce – pro něj asi jistou formou reklamy. To ovšem nevylučuje názor, že se mu k tomu ještě podařilo zmagořit, protože to, co dělá,… Číst vice »