Slavkov ani covid nezničil,

protože kdo si hraje nejen nezlobí, ale je i nezničitelný. A tak se stalo, že vzpomínkové akce na bitvu Tří císařů se vrátily. Už pár let se totiž konají na dvou místech. Prvním je samotná rekonstrukce bitky pod Santonem a druhá část probíhá přímo ve Slavkově. Není problém stihnout obě akce, ale v tom případě tu slavkovskou jen napůl, a tak jsem bojům letos odolal a zůstal věrný Slavkovu. Nijak jsem se ale neochudil.

Na počest návratu se troubilo a střílelo.

Ale vrátím se na úplný začátek. Začalo to už v Křenovicích nočním ležením a stáním. Jen pro pořádek, leží pěchota, stojí jezdectvo.

Sněžilo na všechny a

na všechno.

Dokonce i na jezdectvo.

Mnohem hůř ale dopadl tento tvor.

Ve Slavkově ještě vládnul vánoční klid

Druhý den vše začalo výstřelem z děla.

Je prý dobrým zvykem, že je naládováno nějakým potentátem.

Pak přišly krátké proslovy pomazanejch hlav, které někteří sledovali a

pozorně poslouchali.

Bugští kozáci, kozačka a kozáčato na koních jak byla jejich přirozenost.

No pravda, někteří jedinci z toho měli spíš srandu.

Zúčastnili se samozřejmě i řadoví civilisté. Na jejich disciplínu dohlíženo Napoleonovi gardisté a

pořadatelskou službu drželi i carovi myslivci.

Pak začala volně organizovaná zábava. Sem patří vojenský pokec, kdo kde jak zvítězil, kde byl zraněn, případně jaké kde mají pivo.

Což ovšem platilo jen pro oficíry, řadovým vojákům jakoby zapomněli dát rozchod.

Případně museli ještě cvičit.

Ale nakonec se taky dočkali a

mohli vyrazit na nákupy. Jarmark byl jako každý rok famózní.

To jezdectvo má o starost navíc, musí se nejdřív postarat o koně dřív, než o sebe.

Teprve potom mohl tábor osiřet.

Jeden z důvodů, proč jsem zůstal ve Slavkově, byl avizovaný program o koních, i když to bylo malilinko mimo nosné téma, tak paráda. Jedním z moderátorů byl Václav Vydra a dva koně.

Začneme všeobecně u volného výcviku.

A tak pojďme projít po staletích spojení koně o člověka. Tohle je římský legionář.

Templář. Jejich původním posláním bylo chránit cesty poutníků k Božímu hrobu do Jeruzaléma na území bezvěrců, která dobyli křižáci. Pro muslimy byla bezvěrci zase strana křesťanská, to dá rozum.

Johanka z Arku aneb Panna orleánská, patronka Francie a národní hrdinka, která stanula v čele francouzských vojsk ve stoleté válce s Anglií, za což byla Angličany upálena jako kacířka.

To dá taky tehdejší rozum.

Dragounka císařské gardy Napoleona.

Pruský jezdec, trénující stínání hlav na hlávce zelí.

Přehlídku ukončila dvojice z první světové války.

Když sečteme všechna ta staletí, kdy člověk používal koně k válčení, vyjde nám ohromující neeurčité číslo zmařených koňských životů pro nízké zájmy a cíle lidí. Kdyby člověk používal koně jen takto pro svoji zábavu, pak ještě dejme tomu.