Půjdete taky na půlnoční?
Je to zvláštní. I jinak prázdné kostely se v onu noc plní. Lidé opustí tabuli s jídlem a plochu v obýváku před stromkem s dárky a jdou se dotknout něčeho, co je přesahuje.
Židovská mystika říká, že B-h poté, co stvořil svět a člověka, se skryl, dobrovolně se stáhl, ba co víc, umenšil sám sebe a to vše proto, aby poskytl velký prostor lidské svobodě. A týž myšlenkový okruh říká, že svět, z něhož se Stvořitel tak nějak „stáhl“, přeci po něm nějak zvláštně voní. Tak jako starý vinný sud, který – přestože byl již vyprázdněn před dávným časem – stále ještě omamně vydává vůni dobrého vína.
A mnozí lidé, kteří budou tvrdit, že všechno víno bylo již dávno vypito a v sudu nezbývá vůbec nic, i ti, kteří budou tvrdit, že v něm nikdy žádné víno nebylo a že vše je jen jakési opium lidstva, velké nic a prázdnota, se večer zvednou a půjdou na bohoslužbu, aby třeba v koutku své duše, kterou nikdy nikomu za žádnou cenu neotevřou, tak aby se v onen tajemný okamžik stali oním malým dítětem, které stojí s otevřenými ústy a rozzářenýma očima před Tajemstvím, prostým jakýchkoliv zištných myšlenek či postranních úmyslů a zakusili onu nenapodobitelnou vůni starého sudu s vínem.
V katolické liturgii nastává v jednu dobu okamžik, kdy kněz říká: „Pozdravte se znamením pokoje“. V běžné mši to znamená většinou symbolické podání ruky těm, kteří sedí či stojí vedle vás. V oné tajemné noci zrození Spasitele však mají všichni – ti, co skálopevně věří v Spasitele, ti vlažnější, co jen tuší cosi o něčem i ti, kteří tak zabloudí jen jednou v roce – nutkavou potřebu se pozdravit s úsměvem, obejmout a třeba i políbit své blízké. Rozumný kněz tuto chvíli nezkracuje a trpělivě čeká, až ono pozdravování skonči. To proto, že je to v onu noc to nejpodstatnější, co může člověk udělat. Přes všechny spory, odlišné názory na svět a jeho dění vidět v tom druhém originální bytost, která si zaslouží stejnou úctu, kterou věřící mají k svému B-hu.
V onen mystický okamžik objímáme své přítomné bližní, ale máme v pomyslném objetí i ty, kteří již tady fyzicky nejsou a kteří nám chybí. Vždycky si vzpomenu na ty, kteří zásadním způsobem ovlivnili můj život. Na mého již zesnulého zpovědníka Václava, na několik skvělých lékařů, kteří mi ukázali vedle svého mistrovství, té skutečné ars medica, i nezbytnou dávku lidství, bez níž je tato práce jen prázdnou skořápkou, kterou vnímavý nemocný rychle prohlédne a přestane důvěřovat. Na několik kantorů na všech školách, kde jsem vyrůstal. Kdy za zdánlivě přísným čelem a neúprosností u zkoušek jsem objevil po čase nádhernou bytost, plnou hlubokých citů ke svým studentům, kdy prvotní asymetrický vztah učitel žák později přerostl v opravdové přátelství, zcela rovnocenné dvou vstřícných jedinců. Na těch pár nejbližších kamarádů, kterým je možné zavolat v kteroukoliv dobu a kteří přijdou pomoci, když v člověku zní jenom blue notes. A dokonce i na ty, s nimiž jsem se před časem rozešel, ve smyslu mystického „miluji tě a propouštím tě“, neboť i oni mají bezpochyby svůj život, do něhož však nechci vstupovat.
Jsem přesvědčen, že ona tajemná liturgie půlnoční mše nechá v úplně každém člověku střípek čehosi tajemného, co si odnese domů jako takový malý vánoční dárek, který však na rozdíl od těch věcných pod stromečkem má trvalou a universální cenu.
Přeji všem svým blízkým i vzdáleným blízkým usebrané a hluboké prožití vánočních svátků.
Dovolím si přidat polénko. Je delší a možná neobvyklé – ale při pročítání textu pana autora mu musím dát za pravdu. I když přicházím úplně z jiného konce. Ze stanoviska člověka bez víry.. Pojem „volnomyšlenkář“ má svůj původ v anglickém a francouzském osvícenství. Výraz je poprvé doložen v dopise anglického filozofa a vědce Williama Molyneuxe z 6. dubna 1697 Johnu Lockovi, známému průkopníkovi osvícenství.V Německu jej použili v 18. století Lessing a Leibnitz. Hnutí se rozšířilo celou Evropou v meziválečném Československu existovalo v české komunitě a také v německojazyčné, zde s centrálami ve Vídni. Samozřejmě byli členové odpůrci nacizmu, to jen na okraj.. Dnes jsou… Číst vice »
Krásné přání. Moc děkuji. I když víme, že On nás provází a obklopuje, je důležité a příjemné o tom číst a připomínat si jeho lásku. A doslova jste mne nadchl slovem usebrání. Neznám moc lidí, kteří ho dokáží vhodně použít.
Az teraz som sa dostala k tomuto textu…diky Tome…nie,my evanjelici nemame pulnocni,ale vecerene Sluzby Bozie na Stedry vecer…ale to je asi jediny rozdiel..inak je atmosfera a pocit ten isty…a aj na anglikanskych bohsluzbach tiez ci na ortodoxnych…na tajnych katolickych u Filipincov v Saudi ci americkych s cernosskym spevokolom v Kuvajte…nosime si ho so sebou a vsade…a ked sa podari,tak ostane v nasich srdciach aj mimo Vianoc…pozehnane sviatky vsetkym🌲
A Židé mají Chanuku.
Soňo, všichni máme jednoho Šéfa.
Presne tak🙏🏻
Starý Bohumín.
Máte štěstí, s tím farářem. Někteří si to odfajfknou a jdou spát. Někteří nemají co říci a tak plkají nesmysly. A pak jsou tací, kteří v nevytopeném kostele přinesou flašku slivovice a dají těm zmrzlým cvaknout. Archetyp pana biskupa z Bídníků. Díky za nákuk.
Děkuji, hezké svátky i Vám. Bohužel v mém případě půlnoční neklapne kvůli aktuální neschopence. Snad příští rok.
Přeji Vám, příteli, hodně zdraví a duševní pohody. Díky za Vaše postřehy a články. Někdy mám pocit, že jsem někde jinde (z reakcí čtenářů na NP) a zjištění, že to někdo vidí stejně jako já, je povzbuzující.
Děkuji. Pane doktore, nikdy jsem Vás osobně nepotkal, ale za ty cca 4 roky co Vás čtu a už jsem si vzhledem k Vašim názorům o Vás udělal trochu obrázek, tak si nesmírně Vás jako člověka vážím. To nepíšu s nějakou vidinou alpinismu, ale tvrdím to jako fakt, který tak opravdu cítím. Jste dobrý člověk a to nemohu říct o velkým množství lidí. Článků moc nepíšu, snad jen když najdu povícero času a něco mi přijde jako podstatný. Současně se Vám chci omluvit za svůj „písemnej výbuch“ v případě komentářů některým jedincům u mýho posledního článku. V reálu jsem v… Číst vice »
Díky za kompliment. Jeden filosof kdysi napsal: „Musel jsem se na čas vzdálit od svých přátel, aby se o mně nemysleli něco lepšího, než opravdu jsem“. Což je určitě to, co cítím. K tématu. Váš článek byl skvělý, na NP měl ohromující čtenost. Nicméně, Vaše skepse není tak úplně na místě. Když si to někdo přečte a souhasí, tak si řekne fajn, dobře napsáno a tím to skončí. Reagují zejména frustráti, jedinci, kteří mají v motu čím hůře, tím lépe. Je tam cca 5-7 jmen, stále ti samí, reagující slouhými pasážemi, častěji ad hominem, než k tématu. Občas i někdo… Číst vice »
Já děkuji.
Tomáši, je to výzva. V Anglii jsem před mnoha lety byla – tam jsem poměrně v nesnázích a daleko od domova nepochybovala, že si to „zasloužím“ :). Ale když nepraktikuji víru, viděla bych tam sebe sama očima věřících – že jdu jen po povrchu. Je to jako se svatbami a pohřby v kostele. Uznávám, že tam patří. A jsem s respektem v povzdálí. Protože nevím…
Jsem na tom stejne jako Vy, Michaelo – ale presto jdeme se skupinou stejne smyslejicich na pulnocni v 10 hodin vecer. Kanada je ten jediny „melting pot“ je jedno jestli ma sousedka hijab, jdeme take do sikh templ na veceri, jsme opravdu jedina multikulturni zeme. Pokud se zde ozyvaji hlasy proti, casto jsou to cesti duchodci, jejichz jmena znate z iDnes.
Jsou čím dál hlasitější, že…?
Mám tuhle zemi v srdci, ale „melting pot“ bez cynismu byl pro mě neskutečnou duševní lázní a vrátila jsem se na čas usměvavá. 🙂
Kdysi psal Tomáš Halík, že občas pozoruje člověka, který se tak nějak zpočátku stydlivě drží u zadních dveří chrámu. Po pár týdnech se odváží a jde si sednout do zadní lavice, za sloup. Pak – časem – se posouvá dopředu. Je to samozřejmě skvělá metafora. Co je to „praktikovat“ víru? Někteří to mají splněno tím, že jdou každou neděli na „hrubou“, ale jinak celý týden nic. A pak je kdosi, komu tyhle věci vadí, nepotřebuje to a žije v neuvěřiteném souznění a sepětí s Universem. Už dávno jsem si odvykl soudit kohosi podlě vnějších znaků. Pokud máš, Míšo, pocit, že… Číst vice »
🙂 K „něcismu“ se nehlásím – nedošla jsem zatím dál, než že prostě nevím. Chci být k sobě upřímná. Díky, Tomáši, a hezké svátky i Tobě! ♥