Noční můra lehké ženy

Páteční večer. Simča sedí v křesílku štíhlou nožku přes štíhlou nožku, upíjí light colu, znuděně si piluje nehty a čeká, jestli se někdo ozve. Konečně zavrní telefon.

„Dobrý den, tady je Michal, mluvím se slečnou Simonou?“

„Ano, to jsem já, dobrý večer, co byste si přál?“

„Simonko, manželka s dcerkou odjela na víkend a já bych potřeboval, abyste mi za ní udělala takový malý záskok. Mohla byste ke mně přijet na Ořechovku zítra dopoledne?“

Sobotní dopoledne je hluchá doba, Simča se zaraduje, souhlasí a zeptá se v kolik hodin.

„Jestli by vám to nevadilo, tak už v sedm ráno a zdržela byste se u mě tak do dvou odpoledne.“

Simča se zarazí, v sedm mívá obvykle ještě dávno půlnoc. Ale ten sebejistý mladý a pozitivně laděný hlas ji láká. Tyhle typy chlapů zná. Určitě bude úspěšný a dobře situovaný, navíc bydlí na Ořechovce. A ještě k tomu jí vyká. Chce mě na celý půlden, ten určitě na nějakou tu korunu nekouká. Doba je nelehká, zákazníků málo a konkurence veliká, holky z východu srážejí ceny dolů. Když si dá záležet, třeba se z něj vyklube stálý zákazník. A tak kývne, Michal ji dá adresu.

***

Ráno vstane asi o čtyři hodiny dřív, než je zvyklá. Skočí do sprchy, použije lehce dráždivý parfém, dole se přeholí. Čerstvě si nalakuje nehty, upraví účes, chce udělat dojem. Naposled koukne do zrcadla, spokojeně pokývá hlavou a vyrazí. Před domem už na ni čeká Karel, známý taxikář.

Luxusní zánovní vilka ve staré čtvrti. Simča si v duchu zamne ruce a zazvoní. Otevře jí vysoký štíhlý tmavovlasý muž, odhaduje mu tak pětatřicet. S širokým úsměvem ji pozve dál.

„Tak jak by sis to přál, Michale, můžu ti tykat, viď?“

„Záleží na tom, co nabízíš, Simonko?“

Simča spustí svou dávno naučenou a tisíckrát opakovanou písničku: „Klasický sex, orální sex…“ Pak vyjmenuje ještě několik praktik, pár z nich má cizí názvy a Michal ani pořádně neví, co vlastně znamenají. U každé uvede příslušnou cenu a na závěr se usměje: „A pro takové zákazníky, jako jsi Ty, Michale, mám ještě zvláštní prémii. Vidím, že jsi sympaťák, a tak ti za menší příplatek nabízím něco, co si určíš sám. Ale i ty musíš zaplatit předem.“

Michalovi se zajiskří v očích, vytáhne šrajtofli a dá jí tolik peněz, jakoby chtěl všechno najednou. Pak se však zarazí, mlčí a najednou neví kam s očima.

I tohle Simča zná. Typický slušňák. Zřejmě není zvyklý, možná je jeho první placená služba. Maličko si povytáhne průsvitné šatičky a s tajuplným úsměvem se zeptá: „Chceš to nechat na mně?“

„Ne, počkej, Simonko, měl bych to zvláštní přání. Tu prémii, víš?“

Povzbudivě na něj mrkne a čeká.

Michal se chvilku nadechuje, jako by zvolna sbíral odvahu a chystal se k delšímu proslovu. Pak z něj vypadne jediná nekonečně dlouhá věta: „Napřed vyper, jeden košík prádla je nahoře v koupelně vedle pračky se sušičkou a druhý v ložnici, vyžehli, žehličku s prknem najdeš v komoře pod schody, nahoře vyluxuj, vysavač je taky tam, dole vytři a napastuj, mop je vedle vysavače, bacha, trochu stříká, a upeč vepřovku s knedlíkem a zelím, všechno najdeš v ledničce, akorát hrubá mouka je v poličce nad linkou, ale dej pozor, musíš to hlídat, trouba trochu připaluje, já jdu na ryby, vrátím se před druhou.“

Zvedne se z křesla a odchází, ve dveřích se ještě otočí: „Jo, a Simonko, miláčku, abych nezapomněl, došlo pivo, prosím tě, buď tak moc hodná a skoč naproti do krámu, vem jich rovnou víc, jsi zlatá holka, dík.“ Na moment se vrátí, vlepí jí rychlou pusu a zmizí.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články