Morálka nebo prachy?

Čím více se blíží termín OH v Paříži v roce 2024, tím více se mluví o možnosti účasti ruských a běloruských sportovců na této bezpochyby vrcholné události.

Když v únoru 2022 vpadla do Ukrajiny ruská armáda, bylo jen 4 dny po skončení zimních olympijských her v Číně. Jinými slovy – šlo jen o jakési formální dodržení antického pravidla o klidu zbraní během her, i když v hlavách ruské generality byly dávno připraveny plány k této agresi. I Putinovi bylo nejspíše tak trochu vošajstlich to udělat během nich.

Drtivá většina sportovních svazů vyloučila ruské a běloruské sportovce z jakékoli možnosti účasti na mezinárodních soutěžích. Argumentace byla naprosto jasná a průzračná. Agresivní a dobyvačná válka eliminuje předmětný stát z akci, kde předmětem zápolení je čestný boj o vteřiny, body či centimetry. Dalším důležitým argumentem byl prostý fakt, že ukrajinští sportovci se místo připravy musí soustředit na útok nepřítele v zákopech. Do dnešního dne již cca 200 z nich padlo při obraně vlasti.

Poslední dobou se však zdá, že „ledy tají“. President Francie Emmanule Macron se nechal slyšet, že „sport by neměl být politizován a her by se měli účastnit všichni“. Na jeho slova naskočil i  předseda MOV Thomas Bach a rozhodně není sám. Předseda mezinárodní hokejové federace Luc Tardiff dokonce prohlásil, že je nutné „nezahrnovat morálku do rozhodování o účasti jmenovaných zemí na sportovních zápoleních“. Jinými slovy, rozhodování je a bude amorální a podstatným faktorem budou zcela jiné věci.

Nutnost kvalifikace ruských a běloruských sportovců půjde obejít jednoduchým způsobem. Zatímco v Evropě by nejspíše „byly problémy“, v Asii to naopak téměř jistě nebude. Podmínkou účasti bude samozřejmě start pod jakýmsi neutrálním praporem, bez státních znaků země a hymny při případném vítězství.

Co se stane, když se „ledy prolomí“ a na stadionu v Paříži se v příštím roce skutečně při zahájení objeví dvě skupiny „anonymních“ sportovců. Téměř jistě se her nezůčastní Polsko a pobaltské státy. Lze předpokládat, že tyto země nezůstanou osamoceny. Předseda českého OV pan Kejval prohlásil, že sice má vůči účasti Ruska a Běloruska výhrady, ale Češi do Paříže pojedou. Může se stát, že v jisté fázi her proti sobě nastoupí „anonymní“ sportovec proti ukrajinskému. Půjde jen o obyčejný zápas nebo o cosi více? Bude v publiku dodržen striktní zákaz presentace ruských/běloruských státních symbolů, nebo tomu bude jako při Australian open, kdy při zápase Srba Djokoviče vlály v publiku ruské vlajky s portrétem válečného zločince? Nestane se hlediště prostorem pro „výměnu názorů“ fanoušků obou zemí?

„Sport do politiky nepatří“ zní obvyklá fráze obhájců účasti všech zemí bez ohledu na to, co se ve světě děje. Možná tomu bylo v antice a možná v prvních několika v moderních dějinách. Hitler v roce 1936 využil OH jako prostor pro presentaci nadřazenosti árijské rasy (trochu mu to tam pokazil Jesse Owens, to jen na okraj). Po skončení války si Němci dlouho v mezinárodních soutěžích ani neškrtli a nikdo to nepovažoval za diskriminaci. V roce 1972 se v Mnichově odehrál krvavý masakr, způsobený Araby, kteří zavraždili 11 israelských sportovců. V roce 1976 byly hry v Montrealu bojkotovány většinou afrických zemí na protest proti účasti novozélandských ragbistů, kteří předtím odehráli nějaké zápasy v Jihoafrické republice, kde vládl apartheid. V roce 1980 do Moskvy nepřijela řada západních i asijských zemí na protest proti vpádu SSSR do Afghánistánu, o 4 roky později v rámci odplaty (žádný jiný důvod nebyl) nejeli do Los Angeles sportovní výpravy z tzv: „socialistického tábora“.

Jinak řečeno, olympijské hry jsou dávno vysoce politickou událostí, kde se pořadatelé chtějí „ukázat“ a to bez ohledu na náklady,které jsou v drtivé většině ztrátou pro národní ekonomiku. Pokud tedy sport přesto do politiky nepatří, je třeba se ptát, jestli tam patří válka. A to ne lecjaká, ale válka, která může zde dne na den přerůst v jaderný konflikt, který by ukončil nejen konání olympiád, ale podstatnou část běžných lidských činností, pokud by tedy nějací lidé na planetě zůstali.

Svět stojí před docela zásadním dilematem. Jestli do Paříže přijedou ruské  a běloruské výpravy ( a je úplně jedno, jestli budou mít jen bílé dresy a mluvit i mezi sebou anglicky ), bude to znamenat, že jsme zcela resignovali na morální aspekt podobných událostí a do budoucna bude úplně jedno, že tam přijede nějaký novodobý Hitler, aby všem ukázal, že důležitější jsou prachy a „styky“. K velké radosti členů Mezinárodního olympijského výboru, který už dávno zahodili nějaké mravní aspekty své činnosti a podstatou bude nejspíše bobtnající konto kdesi v Curychu.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články