Absurdita dneška

V dnešních dnech dominují dvě světové události. Jednou z nich jsou následky zemětřesení v Turecku a Sýrii a druhou válka na Ukrajině,

Do Turecka se slétl s jistou nadsázkou celý svět. Týmy záchranářů se snaží vyprostit přeživší této málo vídané tragédie. Jak psal vážený kolega bloger Lubomír Stejskal, bylo možné v rámci tohoto celosvětového vzedmutí solidarity i věcí nevídané, totiž to, že na letišti v Turecku vedle sebe stála letadla z Íránu a Izraele. Je sice smutné, že až tragédie tohoto rozsahu tak nějak zastře nenávist íránského režimu vůči úhlavnímu nepříteli, ale je možné, že to ti záchranáři vidí poněkud jinak. Že snaha o pomoc je více než diktovaný postoj. Těm zasypaným je totiž jedno, jestli je ze sutin vyhrabe muslim, křesťan či žid.

Současně s tím jsme svědky i výrazné sekundární pomoci – totiž zabezpečení těch, kteří zemetřesení přežili nezbytným materiálem proti zimě a rovněž jídlem. Lze si představit, že ve zničených městech a vesnicích, kam není možné dojet auty, to může být docela zásadní problém. I tady zřejmě nikdo nerozlišuje, kdo je kdo. Je to pomoc člověka člověku.

Ve stejné době, jen nějakých 2000 km na sever, naopak jeden stát cíleně likviduje infrastrukturu jiného. Pouští ze svého území rakety s cílem pozabíjet co nejvíce civilního obyvatelstva, zničit jim domy, školy, muzea, divadla. Vede bezohledný boj proti jiné zemi s cílem ji dobýt, zničit, spálit a posléze nejspíše obsadit vlastními obyvateli po skončení vyhnání těch původních.

Obrázky, které nám zprostředkovávají média, jsou podobné. Zničené domy, stoupající dým, trosky aut na cestách a před ruinami sedící lidé, kterým nezůstalo z jejich života vůbec nic.

Za ty první nikdo nemůže. Je to daň za to, že se nějaká země nachází v tektonicky neklidné oblasti. Za ty druhé ano, tam je viník znám. Obě postižené země potřebují pomoc bez rozdílu, protože následky jsou více méně stejné. Po čase se jistě podaří obě obnovit, vrátit je do předchozího normálu. V prvním případě i učinit opatření, aby destrukce nebyla tak snadná, stavby byly pevnější a snáze odolaly podobným událostem, které nejsme schopni nikdy přesně předvídat.

V případě druhém je rovněž možné učinit opatření proti případné recidivě. Vyřadit Rusko ze všech možných světových společenství. Zcela ignorovat jeho „námluvy“ na získání jakýchkoliv účastí na světových setkáních, ať už jde o politiku, obchod či sport. Aby jeho občané konečně došli k závěru, že nejsou pupkem světa a že jejich dosavadní pocit jakési nadřazenosti je jen zbožné přání a chiméra.

Že demokracie, jakkoli má své chyby a problémy, je mnohem lepší, než dosavadní samoděržaví, které je táhne zpět do středověku.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články