Historie Donbasu je komplikovaná pane Paroubku

Značně povrchní a nepřesný je blog Jiřího Paroubka na iDNES.cz Historik měří dvojím metrem. Opakuje pouze klišé ruské propagandy a k tomu průhledně a okatě lže. Obávám se však, že z jeho strany se jedná o zlý úmysl.

Profesor Jan Rychlík je jeden z nejlepších současných českých historiků, autor Dějin Bulharska a Dějin Ukrajiny z úspěšné edice Nakladatelství Lidových novin, respektovaný odborník na východní Evropu. A teď se podívejme na Paroubkovy mírně řečeno nepřesnosti.

Na Donbase převažovali Ukrajinci

„Řekněme si otevřeně, že hranice dnešní Ukrajiny jsou umělé. Zkonstruovali je zločinní sovětští vůdci Lenin a Stalin v roce 1922, kdy k Ukrajinské sovětské republice připojili průmyslovou oblast Donbasu především s ruským obyvatelstvem,“ napsal Jiří Paroubek.

Nahlédněme na to podrobněji. Jeho tvrzení vyvrací výsledky ruského carského sčítání lidu z roku 1897, na které upozornil článek na webu e15.cz. Podle něj tvořili Ukrajinci 52,4 % populace donbaského regionu, zatímco etničtí Rusové pouze 28,7%. Také zde žili početné skupiny Němců, Židů, Řeků a Tatarů. Není ani překvapením, že carská vláda tehdy neuznala Ukrajince a Bělorusy za samostatné národnosti a započítala je mezi Rusy. Jen díky tomuto statistickému podvodu dosáhl počet Rusů v carské říši 66,8% z celkového počtu obyvatelstva. Bez tohoto švindlu by jejich podíl činil pouze 44,3%.

Je třeba si uvědomit, že Ukrajina byla v éře carského Ruska vystavena brutální rusifikaci. Car Alexandr II. je v Rusku vnímána jako reformátor. Pravdou je, že za jeho vlády bylo v roce 1861 zrušeno nevolnictví, o dva roky později zavedena autonomie univerzit, v roce 1864 zřízeny porotní soudy s možností obhajoby obviněného, což dříve neexistovalo, a zároveň zavedeny moderní státní správa a samospráva. Následující rok pak skončila cenzura knih.

Brutální rusifikace v 19. století

Jenomže zároveň byl tento panovník stoupencem násilné rusifikace. Ukrajinština byla prohlášena za maloruský dialekt, její výuka ve školách byla zakázána, později byly zapovězeny i knihy v ukrajinštině, povolení dostaly pouze folkloristické sbírky. Do ukrajinštiny se nesměly překládat ani díla zahraničních autorů. Jeden čas byly nepovolené i divadelní představení v ukrajinském jazyce a koncerty ukrajinských písní. Ukrajinští národovci byli vyhazováni ze zaměstnání, perzekvování, zavírání do vězení a posíláni do vyhnanství.

Složitá situace nastala na Ukrajině za I. světové války a zvláště po jejím skončení v roce 1918. Většinu Donbasu již v dubnu tohoto roku obsadily jednotky armády Ukrajinské lidové republiky. V této oblasti se vystřídalo více režimů, nakonec ji stejně jako celou Ukrajinu okupovala Rudá armáda vyslána z Moskvy. Bolševické hordy masakrovaly Ukrajince ve velkém. V Kyjevě nastaly krvavé orgie hned v únoru 1919 po komunistickém dobytí, Jen v ukrajinském hlavním městě bylo podle skromných odhadů čekisty zavražděno a umučeno během pouhých dvou měsíců více než tisíc dětí důstojníků carské armády a žáků kadetských škol. Obětmi řádění rudých zločinců se tenkrát stali i volyňští Češi.

Komunistická vláda v čele s V. I. Leninem sice proklamovala, že všechny národy v Rusku si mají být rovné, ale nakonec zůstalo jen u slov. Ve skutečnosti byla země v roce 1922 přejmenovaná na Sovětský svaz centrálně řízena z Moskvy.

Národnostní složení obyvatel na Donbase se začalo výrazně měnit až po Stalinem vyprovokovaném hladomoru, který zasáhl hlavně východní oblasti Ukrajiny a a při němž zemřely miliony lidí, z více než osmdesáti procent etničtí Ukrajinci. Ti byli nahrazováni přistěhovalci z Ruska. Jedním z hlavních strůjců této genocidy ukrajinského národa byl Rus Pavel Postyšev coby druhý tajemník ústředního výboru ukrajinské komunistické strany.

Rozporuplná a spletitá historie Ukrajiny

Je velmi zjednodušující tvrzení, že ukrajinské hranice byly stanoveny až v roce 1922, kdy se Donbas stal součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Jak je patrné, za součást Ukrajiny byl považován už dříve, ne až od sovětské éry.

Zhruba do poloviny 17. století bylo území současného Donbasu prakticky neobydlené. Teprve pak začal být osídlován ukrajinskými kozáky. První město vzniklo někdy v sedmdesátých letech sedmnáctého století a jmenovalo se Soledar. Už název napovídá, že se tady těžila sůl. Později v 19. století se stal Donbas významným průmyslovým a těžebním centrem s uhelnými doly, těžbou rud, ocelárnami a dalšími.

Důležitý pro tuto oblast je rok 1667, kdy Polsko a Rusko uzavřely tzv. Andrusovský mír, kterým si de facto rozdělily Ukrajinu. V této zemi se po staletí střetávaly zájmy Polska, Ruska, Litvy, Osmanů, krymského chanátu a dalších.

Východní tzv. pravobřežní (podle řeky Dněpr) Ukrajinu ovládli po povstání kozáckého hetmana (hejtmana) Bohdana Chmelnického v půlce sedmnáctého století kozáci, kteří zde zřídili zpočátku nezávislý ukrajinský kozácký hetmanat, jehož součástí byla i většina Donbasu. Ten později přijal svrchovanost Ruska s podmínkou široké autonomie. Tu však ruští carové často porušovali a tak se proti nim vzbouřil hetman Ivan Mazepa, který se spojil se Švédy a usiloval o nezávislost Ukrajiny na Rusku. V bitvě u Poltavy v roce 1709 však byli Švédové s ukrajinskými kozáky poraženi ruskými vojsky pod vedením cara Petra Velikého. A jsme u prvního velkého dějinného rozporu. Pro Ukrajince je Mazepa národním hrdinou, pro Rusy zrádce. Tak to zkrátka chodí, i v české historii máme podobné příklady. Pro někoho je Jan Žižka vrahem a teroristou, pro jiného vynikající vojevůdce. Definitivně ukrajinský kozácký hetmanat zanikl v polovině 18. století, kdy byl zrušen carevnou Kateřinou II.

Od konce hetmanatu pak Ukrajinci neměli vlastní stát či alespoň autonomii. Rusové je totiž neuznávali jako samostatný národ. Proto území Ukrajiny bylo rozděleno jako celá carská říše na gubernie (kraje). V žádném případě však nelze říci, že by Donbas spadal pod Ukrajinu teprve od éry SSSR a jeho hranice zkonstruovaly sovětští vůdci. To je nesmysl.

Donbas: Pohnutá historie oblasti, kterou trýznil Hitler i Stalin | e15.cz

Historik měří dvojím metrem – Blog iDNES.cz

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články