Žvanírna, aneb skutečná „váha“ slova Andreje Babiše

Uvažujete někdy o tom, jakou váhu má slovo? Má vůbec dnes ještě nějakou váhu a není blázen ten, kdo by se na dané slovo chtěl spolehnout? Dnešní rozhovor s Andrejem Babišem mne vyprovokoval k úvaze o váze slova tohoto poslance.

Andrej Babiš během kampaně v podstatě rezignoval na svou činnost poslance parlamentu, do kterého byl zvolen. Svou absenci on sám i jeho spolustraníci obhajovali různě. Samotný poslanec se o sněmovně opakovaně vyjadřuje jako o žvanírně. Podle paní Schillerové musí chodit místo do práce mezi lidi, kterým krom jiného vysvětluje i vládní opatření, která „vláda s občany vůbec nekomunikuje“.

Nedávno proběhlo setkání vedení hnutí ANO, na kterém se jednalo i o budoucnosti Andreje Babiše. Ještě před jednáním paní Schillerová tvrdila: „Jak znám jeho zodpovědný přístup, tak pokud se rozhodne zůstat, bude do Sněmovny chodit.“

Po skončení jednání špiček ANO Andrej Babiš oznámil, že zůstává řadovým poslancem a slíbil, že bude chodit do sněmovny. Na dotazy novinářů, jak to bude s jeho pracovní morálkou, odpověděl: „Já tam teď nedávno byl. Po dlouhé době. Bedlivě jsem to tam sledoval a pak se hodně vyptával přítomných poslanců a myslím, že jsem na to přišel. Už vím, jak funguje sněmovna. Chodí se tam hlasovat o různých věcech, jako jsou zákony a podobně, a hlavně jsem pochopil, že tam člověk musí být, když se kliká. Když klikám, znamená to, že hlasuju. To jsem nevěděl. Já jsem vždycky myslel, že se hlasuje tak, že napíšu na Facebook nebo na Twitter, jak se k tomu stavím, a ono se to podle toho zařídí. Když teď vím, jak to dělat, tak tam budu chodit.“ Z těch slov je cítit jeho ironie až sarkasmus. Přesto ho, zvláště členové hnutí ANO, brali vážně, někteří možná i věřili, že své slovo dodrží.

Jenže to, co platilo 8. února večer, pozbylo platnosti hned druhý den, kdy se z jednání sněmovny omluvil a na dotazy, co důležitějšího má na práci, nereagoval. Dnes vyšel na iDNESu rozhovor, ve kterém Andrej Babiš tvrdí, že náplní práce poslance není jeho přítomnost na jednání, ale mnohem důležitější je být s lidmi. Proto plánuje, že přelepí svůj „obytňák“ a rozjede se po naší zemi dělat předvolební kampaň hnutí ANO pro příští volby, které budou v roce 2025.

Zvláště úsměvné je jeho tvrzení, že hnutí ANO není „hnutím jednoho muže“. Atmosféru v jeho hnutí vystihuje aktualizovaný vtip, který se dříve vyprávěl o velitelích na vojně a o jednom nepsaném zákoně. Andrej Babiš sice měl „modrou knížku“, ale možná se tímto „zákonem“ inspiroval. Nejen pro velitele na vojně, ale i pro hnutí ANO prý platí, že: § 1: Andrej Babiš má vždycky pravdu. § 2: Pokud Andrej Babiš nemá pravdu, platí paragraf číslo jedna.

V kontextu názoru Andreje Babiše, podle kterého je sněmovna „žvanírnou“, mu navrhuji, aby svůj obytňák přelepil velkým nápisem „ŽVANÍRNA ANDREJE BABIŠE“. Myslím, že nejsem sám, pro koho má slovo Andreje Babiše ještě menší váhu, než hospodské žvanění notoriků.

Vůbec se nedivím lidem, kteří začínají opouštět hnutí ANO. Snažit se plnit přání šéfa, jehož slovo je ještě méně stálé než aprílové počasí, z toho by se nejeden zbláznil. Proto by mne nepřekvapilo, pokud Tomáše Macuru, ostravského primátora, budou brzy následovat další, kteří považují dané slovo za něco, co má platit a na co se dá spolehnout. Už i vrabci na střeše si prý cvrlikají, že Andrej Babiš nemá v ANO žádnou opozici, protože je přesvědčen o tom, že on nastavovat zrcadlo nepotřebuje.
V nejvyšším vedení hnutí ANO přece platí § 1.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články