Proměna
Ten, kdo chce mít něco, co ještě nikdy neměl, bude také muset udělat něco, co ještě nikdy neudělal. – Nossrat Peseschkian
Další drobný krok,
vykoupený oceánem krve,
slunce vykoukne občas ven,
prostě nic nejde napoprvé.
Vztahujeme ruce, úpěnlivě,
ne, život není růžolící sen.
Zahodit sebe, vidět víc
a nechat se políbit jen,
na roztouženou líc.
Dát se, s naivní důvěrou a nadějí,
přestat se topit v sobeckosti peřeji
a vnímat život druhé strany,
chápat strachy, hluboké touhy
úkol zdánlivě tak snadný,
je to jen žebřík, pouhý.
Máš peknú a vnímavú poetiku.Je to výstižne v perexe. Je to myšlienka, ktorá je bez paliva len myšlienkou.Niektoré veci proste plynú, ako rieka a nemá zmysel ju tlačiť, lebo tečie sama.Ja proste len viem, že nič neviem.Môžem tušiť, myslieť si, pracovať na svojom cieli ale všetko to môže vypáliť nakoniec inak a je to fajn, inak by to bola asi nuda.
Hezky napsané, Janka. Souhlas 🙂