Židovský humor LXXIII

Po čase jsem se zase dostal k jakési sumarizaci toho, co se dá vyhledat, zaslechnout a tedy předat dále. Miluji židovský humor, je nám blízký, je sladkokyselý a laskavý, i když někdy hodně drsný.

Chudý, osamělý Žid žije v obecním bytě se svou slepou matkou a každý den prosí Boha o drobná zlepšení svého bídného života. Bůh se nakonec rozhodne splnit mu jedno přáním.

– Děkuji ti, Bože! Moje jediné přání: aby moje matka viděla, jak moje žena věší diamantový náhrdelník na krk mé dceři v mém mercedesu zaparkovaném u bazénu vedle mého sídla v Beverly Hills!

– Nechť se tak stane! – prohlásí Nejvyšší – ale ještě se mám od těch Židů hodně co učit! – zamumlá si pod vousy.

Purimový kvíz

——————

Kolik perských králů potřebujete na výměnu žárovky?

Jednoho – je jenom jeden – nezapomínej na to, Hamane!

* * *

Kolik perských účastnic soutěže krásy potřebujete na výměnu žárovky?

To je chyták. Jsou tak naolejované, že by jim žárovka vypadla z ruky.

* * *

Kolik kabalistů potřebujete na výměnu žárovky?

Jedenáct. Jeden drží žárovku a deset, jeden pro každou božskou emanaci, otočí vesmírem.

* * *

Kolik duchovních vůdců potřebujete na výměnu žárovky?

Žádného. Změna musí přijít zevnitř.

* * *

Kolik členů židovské obce potřebujete na výměnu žárovky?

Jeden vymění žárovku, plus tříčlenný výbor na schválení.

* * *

Kolik lidí na oslavě Purimu potřebujete na výměnu žárovky?

Jeden drží žárovku a minjan popíjí, aby se místnost začala otáčet.

* * *

Kolik agentů Mosadu potřebujete na výměnu žárovky?

Nikdy jste neviděli žárovku. Nikdy žádná žárovka neexistovala. Je to jasný?!

Pan Katz a pan Stein cestuji vlakem za obchody. Sedí v jednom kupé, pan Katz si čte noviny, zatímco pan Stein se nekonečné nudí. Chvíli kouká z okna, chvíli pozoruje spolucestujícího a pak se zeptá:

„Nechtěj si pane kolego zahrát hru na hádanky? Cesta nám bude rychleji utíkat.“

Pan Katz pokroutí hlavou a čte dál.

„Je to prosté i zábavné,“ pokračuje Stein. „Když neuhodnu já, dám jim pět zlatých. A když oni neuhodnou, dostanu pět zlatých já.“

Pan Katz jen potřese hlavou na znak nezájmu.

„No dobrá,“ nevzdává to Stein, „když neuhodnu já, dám jim sto zlatých. Ne? Tak pět set zlatých.“

Pan Katz složí noviny a pohlédne na Steina. Ten si promne radosti ruce:

„Takže můžu začít? Moje otázka zní: Jaká je vzdálenost Měsíce od Země?“

Pan Katz se zamyslí, krabatí čelo, kroutí hlavou, nakonec otevře peněženku a podá Steinovi pět zlatých.

„Výborně,“ jásá Stein, „a teď vy.“

Katz upře zrak na Steina:

„Směrem do kopce to má tři nohy. Směrem z kopce čtyři. Co je to?“

Stein se potí, přemýšlí, v duchu probere veškeré znalosti zoologie i techniky a po dlouhé tíživé chvíli s hlubokým povzdechem vybere pět set zlatých a podá je Katzovi:

„Vzdávám to. Nevím. Nemám ponětí. Tak a teď prozraďte, co to je?“

Pan Katz mlčky sáhne do peněženky a podá Steinovi pět zlatých…

Zvoní telefon. Paní Rosenblatt běží k aparátu a zvedá sluchátko. Je slyšet srdečný hlas: „Co je nového, drahoušku? Je všechno v pořádku?“

„Ach, mami! Už nevím, co mám dělat! Áronek zvrací a nechce nic jíst. Pračka se pokazila. Neměla jsem ani čas zajít na nákup, vymkla jsem si nohu v kotníku a sotva chodím. Doma mám všechno špinavé a hrozný nepořádek. A ke všemu mají přijít na večeři naši známí, dva manželské páry.“

Hlas v telefonu říká chlácholivě:

„Neplač, ty moje chudinko. Lehni si a odpočiň si. Dorazím k tobě za půl hodinky, cestou nakoupím. Nakrmím Áronka, uklidím a připravím všechno k večeři. Zavolám opraváři a pračka bude hned opravená. A než vyjdu z domu, ještě zatelefonuji Arnoldovi, aby přišel dřív z práce a trochu ti pomohl.“

„Arnoldovi? A kdo je to Arnold?“

„Jak to kdo! Přece tvůj muž!“

„Můj muž se jmenuje Samuel.“

„Je to číslo 312 1374?“

„Ne.“

„Tak promiňte, to je omyl.“

Chvíle ticha. „To znamená, že nepřijdeš?“

Mladá učitelka vysvětluje svým žákům, že je ateista. Ptá se, jestli jsou také ateisté. Dětí nevědí, co je ateismus, ale chtějí se zavděčit, a tak se zvedne les rukou. Až na jednu výjimku, Sára se nepřidala k většině.

Učitelka se jí ptá, proč se rozhodla odlišovat.

„Protože nejsem ateista.“

„A kým tedy jsi?“

„Jsem Židovka.“

Učitelka je trochu rozrušená a ptá se Sáry, proč je Židovka.

„No, byla jsem vychována k lásce k Bohu. Máma je Židovka a můj táta je Žid, takže jsem Židovka.“

Učitelka se naštvala: „To není důvod, kdyby tvoje maminka byla hlupák, a tvůj táta byl hlupák. Tak co bys byla potom ty?“

Chvíle ticha. „Potom,“ říká Sára s úsměvem, „ bych byla ateistou.“

Moshe byl celkem úspěšný ve své kariéře, ale jak stárnul, trpěl stále strašlivějšími bolestmi hlavy. Nezbylo mu než vyhledat lékařskou pomoc. Chodil od jednoho specialisty ke druhému, až narazil na lékaře, který uměl vyřešit jeho problém:

„Dobrou zprávou je, že umím vyléčit vaše bolesti hlavy. Špatnou zprávou je to, že bude nutná kastrace. Je to velmi vzácné, ale vaše varlata tlačí na konec vaší páteře. Tlak způsobuje ty strašné bolesti hlavy. Jediným způsobem, jak zmírnit tlak, je odstranit varlata.“

Moshe byl v šoku a depresi. Přemýšlel, jestli stojí za to žít. Posléze se rozhodl, že nemá jinou možnost, než jít pod nůž.

Při odchodu z nemocnice ho poprvé nebolela hlava. Cítil se krásně. Když kráčel Golders Green High Street, uvědomil si, že by mohl začít nový život. Jak procházel kolem obchodu s oděvy, řekl si:

„To je to, co potřebuji – nový oblek“, a vstoupil do obchodu.

„Chtěl bych nový oblek,“ řekl prodavači.

Prodavač se na něj krátce podíval: „Koukám, velikost 44, prodloužená délka.“

Moshe se zasmál: „To je pravda, jak to víte?“

„Je to moje práce.“

Moshe vyzkoušel oblek, padl mu dokonale. Když Moshe obdivoval sám sebe v zrcadle, řekl prodavač:

„Co novou košili?“

Moshe se zamyslel a pak řekl: „Klidně.“

Prodavač ho prohlédl: „Koukám, rukáv 34 a krk 16½.“

Moshe překvapen: „Přesně tak, jak to víte?“

„Je to moje práce.“

Moshe vyzkoušel košili a opět padla dokonale. Když si Moshe upravoval límec v zrcadle, navrhl prodavač:

„A co nové boty?“

Moshe bez váhání: „Jistě.“

Prodavač se mu podíval na nohy a řekl: „Koukám, velikost 9½E.“

Moshe ohromen: „Přesně tak, jak to víte?“

„Je to moje práce.“

Moshe vyzkoušel boty a zase perfektně padly. Jak se Moshe procházel po obchodu a zeptal se prodavač:

„A co nový klobouk?“

Už bez váhání Moshe řekl: „Zajisté.“

Prodavač se mu podíval na hlavu a řekl: „Koukám, 7 5/8“.

Moshe nevěřícně: „Přesně tak, jak to víte?“

„Je to moje práce.“

Kloubouk padl dokonale. Moshe se cítil skvěle.

„Co takhle nějaké nové spodní prádlo?“

Moshe se zamyslel a řekl: „Tak ano.“

Prodavač poodstoupil, podíval se Moshemu na pas a řekl: „Koukám, velikost 36.“

Moshe se zasmál: „Ne, tentokrát se mýlíte. Já nosím velikost 34 od té doby co mi bylo 18.“

Obchodník zavrtěl hlavou: „Nemůžete mít velikost 34. Tlačilo by vám to varlata na páteř a pekelně by vás bolela hlava.“

– Moše, pamatuješ si tu scénu v Základním instinktu, jak si Sharon Stone přehodí nohu přes nohu?

– Jasně, že jo.

– Takže žádná skleróza! A kde je teda dárek a kytka k mým narozeninám ???

V jednom městě měli rabína, který při svých kázáních horlil proti hříchu a špatnostem, ale sám, jak se říká, šabat nešabat, košer nekošer, všeho si užíval. I za děvčaty chodil. I vyslali věřící za ním delegaci, která ho měla vyzvat, aby sjednotil své činy se svými kázáními. Rabín jejich stížnost beze slova vyslechl a potom jen řekl:

„Pojďte za mnou.“

Dovedl je až na kraj města a ukázal na směrovou tabuli.

“ Co je tam napsáno?“

“ Prostřední Lhota, 3 kilometry,“ odpověděli členové delegace.

“ Ukazuje vám směr? Ukazuje. Nutíte ji, aby tam šla s vámi? Nenutíte. Tak vidíte.“

„Hej, ty tam nahoře!“ zavolá Noemův soused.

„Co chceš?“

„Co je to?“

„To je archa.“

„Aha. Nechceš s ní uhnout z mé příjezdové cesty? Musím do práce. K čemu to vlastně je?“

„To ti nemůžu říct, ha-ha-ha-ha-ha!“

„Nemůžeš mi trochu napovědět?“