„Dej mu, hajzlovi“

Křičel ženský hlas na muže, který v rámci demonstrace na Václavském náměstí kopal do projíždějícího vozu s ukrajinskou SPZ

Pořad 168 hodin přinesl záběry, kdy po skončení již pověstné demonstrace Česko proti bídě v sobotu 11.3.2023 se část protestujících pod vedením Slávka Popelky vydala dobýt Národní muzeum a svrhnout „modrožlutý hadr“, který dle jejich názoru hyzdí náš kulturní stánek. Museli přejít magistrálu, kde se shodou okolností zastavil i řidič bílého porsche s ukrajinskou značkou.

Podle toho pána, který statečně bušil do auta rukama nohama, byl řidič auta vinen tím, že je Ukrajinec. Je zcela jisté, že pokud by onen vůz měl třeba značku Somálska či Malty, projel by zcela nepovšimnut. Bohužel pro něj, byl – jak se často říká – v nevhodnou dobu na nevhodném místě. Dav, který se shromáždil na našem nejznámějším náměstí, v rámci svých frustrací potřeboval najít kohosi, kdo za jejich situaci může. Nestačilo obvinit vládu České republiky, nějaké další zaprodance, Evropskou unii či NATO. Bylo třeba najít kohosi, kdo je esencí jejíich srabu. A tak byl proti své vůli vybrán kdosi, kdo je nositelem všeho zlého.

Shodou okolností nyní čtu knihu Historie Židů v Čechách a na Moravě, mapující známky jejich prvního osídlení v naší zemi až po současnost. Nejhorší období jejich existence je logicky v letech 1933 – 1945. Zvláště výživné je období roku 1938, kdy po tzv. „křišťálové noci“, řada z nich prchala před nacistickým běsněním se snahou zachránit si holý život i k nám do Československa. Řada z nich byla německého původu, neznali náš jazyk a vzhledem k situaci byla na ně nahlíženo jako na cizorodý prvek, který je nutno někde zadupat do země či vyhnat pryč. To, že se podobný postoj týkal i Židů, kteří žili na území Čech a Moravy po staletí, jen dokresluje dobu, která byla vymknuta z kloubů a šílela.

Lze si snadno představit, že museli zažívat naprosto totéž, jako nyní statisíce Ukrajinců, jejichž zemi okupuje nepřítel, který se neštítí střílet po civilistech, znásilňovat ženy, unášet děti a popravovat muže. Opět lze říci, že vina těchto lidí spočívá v tom, že jsou Ukrajinci a že jsou „v nesprávné chvíli na nesprávném místě“.

„Jen mu dej, hajzlovi“, křičí neznámá žena a radostně podporuje kopání do auta.

Nepřeji nikomu nic zlého a věřím v karmu či v cosi, co to slovo znamená. Nicméně se může oné paní či pánovi snadno stát, že se ocitne se svým vozem někde, kde prostě nebudou mít z nějakého důvodu mít rádi občany České republiky. Že k jejich vozu přistoupí přihlouplý občan cizí země a jen proto, že na SPZ bude označení naší republiky, kopne do dveří či rozbije sklo.

Otázkou zůstává, jestli jim v tu chvíli cosi dojde.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články