Poláci potupili ruského velvyslance. Právem, nedivím se jim

Cestu na vojenský hřbitov mu zahradili polští aktivisté poukazem na ruské válečné zločiny na Ukrajině a stovkami ukrajinských vlajek. Sovětský svaz se v Polsku dopouštěl zvěrstev srovnatelných s nacistickými.

Na první pohled je to přehnaná reakce. Podle článku na iDNES.cz stovky Poláků dnes nepustily na hřbitov vojáků Rudé armády ruského velvyslance Sergeje Andrejeva. V cestě mu bránil les ukrajinských vlajek, symbolické hroby obětí ruské agrese s maketami domů zasažených raketami, které představovaly budovy zničené Ruskem v Buči, Chersonu, Bachmutu nebo Mariupolu. Andrejev tak položil věnec před tuto hradbu a odjel pryč. Než však vyřkneme hodnotící soudy, je potřeba posoudit tuto událost z širšího hlediska. Tak především za daleko horší považuji veřejné vyhrožování zavražděním polského ambasadora v Moskvě ze strany bývalého ruského veřejného ochránce práv dětí Pavla Astachova v ruské televizi.

Nyní trochu poučení z historie. Sovětská armáda napadla svého západního souseda bez vyhlášení války 17. září 1939 v rozporu s platnou polsko-sovětskou smlouvou o neútočení z roku 1932. Sověti oficiálně tvrdili, že přicházejí vzít obyvatele východního Polska do ochrany před nacisty. To však byla typická komunistická stalinistická lež. Za jednotkami Rudé armády totiž následovaly oddíly sovětského gestapa NKVD, které zahájily brutální represe proti civilistům srovnatelné s nacistickými etnickými čistkami. To potvrzuje i polský historik profesor Tomasz Strembosz, který upozornil na analogii mezi nacistickými Einsatzgruppen a sovětskými komunistickými policejními komandy.

Na Sověty dobytém území docházelo k příšerným zvěrstvům. Ona nebylo jenom mediálně známé zavraždění polských důstojníků v Katyni. V sovětských okupačních věznicích bývalo běžné mučení, které mělo podobu hodně drastických forem. Například ve městě Bóbrka mučitelé polévali vězně vařící vodou, v Peremyšlany uřezali nebohým obětem genitálie, nosy, uši i prsty a vydloubali jim oči. Sociolog Tadeusz Piotrowski ve své studii doložil, že v letech 1939–41 bylo na 1,5 milionů obyvatel z oblastí bývalého východního Polska Sověty deportováno na Sibiř a do dalších nehostinných oblastí Stalinovy říše. Tyto deportace se vyznačovaly nelidskými podmínkami. V dobytčácích namačkaní vězni se po dlouhé týdny trmáceli do cílových stanic téměř bez jídla a pití. Je jasné, že v takových podmínkách mnoho z nich zemřelo ještě před cílovou stanicí. Až milion těchto lidé vinou krutého zacházení zemřelo. Téměř dvě třetiny deportovaných tvořili Poláci a necelou desetinu pak Židé. Takovému jednání se říká genocida.

Ano, i Židé se stali v sovětském záboru stoupenci brutální perzekuce. Zhruba sto padesáti tisícům z nich byl uloupen majetek a na 50 tisíc jich bylo komunistickými násilníky zavražděno. Ano, i antisemitismus byl součástí stalinistických represí.

Drtivá většina diskutujících pod zmíněným článkem stojí jednoznačně na straně Poláků. Například Jiří Vobecký ve svém příspěvku v reakci na jednoho rusofila uvedl. „Jakým právem toto označujete za barbarství? Barbarství bylo třetí dělení Polska, ruská agrese v roce 1920, spojenectví s fašistickým Německem a přepadení Polska 17. 9. 1939, popravy polských důstojníků v Katyni v roce 1940, spolupomoc Němcům při likvidaci Varšavského povstání v roce 1944, zavedení stalinského režimu v roce 1945. Toto jsou ruské zločiny a ruský velvyslanec v Polsku by raději ani neměl opouštět ambasádu. A buďte v klidu, Polsko vzkvétá a Češi tam jezdí hromadně nakupovat.“

Problém ovšem je, že současné Rusko odmítá vinu svého sovětského předchůdce, ke kterému se jindy tolik hlásí, na těchto barbarských zločinech, přiznat. Potom, ať se nediví negativním reakcím. Jak se říká, kdo seje vítr, sklízí bouři.

Poláci opět potupili ruského ambasadora, nepustili ho na hřbitov vojáků SSSR – iDNES.cz

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články