Mladé Ukrajinky: Za ruštinu nás nikdo nešikanoval
Brutální ruská agrese je vyhnala z rodné země. Nový domov dívky našly na jihu Čech. Jsou u nás spokojené, na Ukrajinu se vracet nechtějí, po kamarádech se jim však stýská. Ukrajinci podle nich sami zavrhují vše ruské.
Při setkání slečny působily poněkud plaše a nesměle. Nelze se tomu divit, asi nikdo z nás by nechtěl zažít to, co ony, které nesmyslná brutální ruská agrese vyhnala z jejich domovů. Pak se však rozpovídaly.
Dvě mladé dívky z Ukrajiny studují v prvním ročníku na Obchodní akademii, Střední odborné škole a Středním odborném učilišti v Třeboni. Sedmnáctiletá Natalija Berezhniuk a šestnáctiletá Yelyzaveta Yarmola jsou studentky prvního ročníku Obchodní akademie. V podstatě za krátký čas, který u nás tráví, se obě děvčata naučila dobře česky. Ve škole se jim líbí a jsou rády, že si našly nové kamarády. Natalija žije s rodiči přímo v Třeboni, Yelyzaveta pak v nedaleké Stráži nad Nežárkou.
Natalija pochází z Kryveho Rihu, města na východě Ukrajiny a v České republice je rok. Naštěstí nezažila válečné hrůzy, protože odjela ještě v době, kdy jejich město nezasáhlo ruské ostřelování. „S mamkou jsme přicestovaly za tátou, který už předtím pracoval v České republice,“ upřesnila Natalija. Ta poté dodala, že nikdy neměla problém s tím, že na veřejnosti mluví rusky. „Doma jsem s rodiči mluvila ukrajinsky, s kamarády venku pak rusky. Nebyly z toho žádné problémy. Najdou se sice lidé, kterým ruština vadí, ale těch je málo. V Kryvem Rihu se na veřejnosti běžně mluví rusky a nikdo za to není pronásledován,“ zdůraznila Natalia.
Yelyzaveta pochází přímo z hlavního města Kyjeva a v České republice už je o něco déle než její spolužačka, zhruba rok a půl. I ona měla štěstí. V době kdy začala válka byla mimo ukrajinskou metropoli na dovolené s rodiči v Egyptě. Domů už se nevrátila a odcestovala do Česka. I ona tak zůstala ušetřena zabíjení a vůbec všech válečných hrůz válečných hrůz. Podle ní se v Kyjevě mluví hlavně ukrajinsky, mnoho lidí však stále používá ruštinu. „Rusky se mluví normálně, nejsou kvůli tomu žádné postihy, i když většina lidí se nyní snaží mluvit ukrajinsky,“ řekla Yelyzaveta. Vzhledem k ruské agresi proti této zemi se však tomu nelze divit, a jak obě studentky potvrdily, odpor proti ruským agresorům a vůbec všemu ruskému je v zemi obrovský. Mnozí lidé sami od sebe přestali mluvit rusky a přešli na ukrajinštinu. Zrušeny byly i školy s ruským vyučujícími jazykem. Tomu se však nelze divit, u nás také byla němčina po II. světové válce a nacistické okupaci tabu.
„Tuto školu jsem si vybrala kvůli ekonomickému zaměření,“ uvedla Yelyzaveta. Děvčata jsou na škole spokojené, v Česku je podle nich výuka lepší než na Ukrajině. Co se týče cizích jazyků, mají výhodu v tom, že už na ukrajinských základních školách, tak i nyní se učí anglicky a německy.
Domů na Ukrajinu se s velkou pravděpodobností nevrátí. I když je to jejich domov a stýská se jim po kamarádech, kteří tam zůstali. Ti jim chybí nejvíc. Obě by u nás chtěly dál studovat, a to angličtinu na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
S válkou sice děvčata nepřišla do styku, ale jak uvedla Natalija její rodinu také zasáhla, protože její strýc, tátův bratr, slouží v ukrajinské armádě a brání svoji vlast proti ruským agresorům.
Zdravím Jene…. Můžu jen potvrdit…. Já mám celoživotně řadu přátel na Zakarpatské, nebo kolem Lvova, ale situaci na Donbasu jsem si netroufal nikdy moc hodnotit… Až do lonského února, kdy jsem při práci s uprchlíku poznal řadu matek z ruskojazyčných oblastí. Než se tam RF začala v roce 14. montovat, žilo se jim dobře….
Děkuji za připomínku Filipe, také zdravím.