Komunisté vyhnali Kunderu ze země a chtěli ho vymazat z české kultury

Nejvýznamnější český spisovatel druhé poloviny 20. století Milan Kundera zemřel v požehnaném věku 94 let. I v jeho případě soudruzi normalizátoři předvedli svoji trpasličí malost a duševní zaostalost.

Jednalo se o rozporuplnou osobnost, avšak v každém případě byl Kundera přínosem nejen pro českou, ale i pro evropskou kulturu. Například ve Francii nebo v Německu vycházely jeho knihy v milionových nákladech. Jeho památku připomněl i francouzský prezident Emanuel Macron. Francouzská premiérka Élisabeth Borneová uvedla, že jeho smrt je velká ztráta pro kulturu, protože dílo a hlas českého spisovatele budou světu moc chybět.

Jistě, ani Kundera nebyl člověk bez chyb a v padesátých letech stál na straně socialistického režimu. Svůj podíl na tom asi měly výchova v rodině, jeho otec byl tajemníkem Leoše Janáčka s silně orientovanou levicovou osobností, a možná i negativní zkušenosti s první republikou v období hospodářské krize. Nicméně Kundera brzy pochopil, že socialismus praktikovaný komunistickými režimy je jedním z největších zločinů a omylů lidstva.

Brněnský rodák měl také kdysi spory s Václavem Havlem, když přirovnal události roku 1968 k husitství a tvrdil, že naše země je opět středem pozornosti ostatních. Jeho spisovatelský kolega a budoucí prezident mu vzkázal, ať nepřehání, že Češi ve skutečnosti své okolí moc nezajímají. V tomhle případě stojím na straně Václav Havla.

Na Kunderovi se rovněž projevila nenávist komunistického režimu, který se snažil vymazat jakékoliv připomínky na lidí, jež si dovolili s ním nesouhlasit. A tak Kunderovy knihy byly staženy z knihoven a nesměly se vydávat. Místo nich vycházela v desetitisícových nákladech dílka stoupenců normalizace, například Jana Kozáka a podobných průměrných pisálků. Kundera byl daleko lepší než oni, ale postavil se normalizačnímu režimu, a tak musel být umlčen. Co na tom, že to byl v té době nejlepší žijící český spisovatel, postavil se proti rudým zločincům, tak se o něm nesmělo mluvit. Slepá poslušnost rudé ideologii se cenila víc, než lidské schopnosti.

Já tedy i za komunistů četl tzv. zakázané autory, třeba Ludvíka Vaculíka, Ladislava Mňačka, Josefa Škvoreckého, Vladimíra Škutiny nebo Alexandra Solženicyna. Přiznám se však, že Milana Kundera mezi nimi nebyl. Teprve na začátku devadesátých let nám profesor Dušan Holý na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně přečetl úryvek z knihy, kde se srovnávala česká a moravská lidová píseň a zeptal se nás studentů, jestli víme, z jakého je to díla? Bylo to z Kunderova Žertu, který byl i zfilmován s nezapomenutelným Josefem Somrem v hlavní roli. Pak jsem si tedy Žert a postupně i další díla Milana Kundery přečetl.

Milan Kundera náležel k nejvýznamnějším Čechům všech dob. Už to, že svým skvělým dílem udělal dobré jméno naší zemi ve světě, patří k jeho nesmrtelným a trvalým zásluhám. Nebyl dokonalým člověkem, ale věřím, že Bůh bude milostiv jeho duši.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články