Za nacistické zločiny jsou zodpovědní nacisté, nikoliv jejich oběti

To platí i v případě Životic, které jsou nyní součástí Havířova. Tady došlo 6. srpna 1944 k jednomu z nejohavnějších nacistických zločinů na území nynější České republiky. Německé bezpečnostní složky zde zavraždily 36 mužů.

Stalo se tak před 79 lety odvetou za předchozí akci Armiji Krajowej – Zemské armády, což byla polská odbojová organizace, jedna z nejvýznamnějších v Evropě, které proti německým nacistům bojovaly. Její příslušníci v Životicích dva dny předtím zastřelili v místním hostinci dva mimořádně brutální příslušníky gestapa. Bohužel, při této akci zahynuli i jeden z partyzánů a hostinský.

Gestapo pak společně s německými četníky, příslušníky Landwache (zemská stráž), a zvláštní jednotkou Wehrmachtu vtrhlo o dva dny později do této malé vesnice v Těšínském Slezsku. Německými trýzniteli byli barbarským způsobem zavražděni muži nacházející se v obci, z nichž nejmladšímu nebylo ani 17 let, odplatou za předchozí partyzánský čin. Mezi zavražděnými bylo 28 Poláků a 8 Čechů. Dalších 31 obyvatel bylo odvlečeno do koncentračních táborů.

Přitom zasahující Němci porušili svá vlastní nařízení k této akci. Popraveni měli být jenom místní muži, kteří nebyli uvedeni v tzv. Deutsche Volksliste. To byla listina – soupis těch, kteří byli považováni za Němce a podle své „německosti“ rozděleni do čtyř kategorií. Mělo to výhody i nevýhody. Mezi výhody patřily například větší potravinové příděly, k nevýhodám pak v případě branné povinnosti vojenská služba ve Wehrmachtu a tím pádem velká pravděpodobnost nasazení v bojích na frontě. Nakonec však byli zavražděni všichni přítomní bez ohledu na místo trvalého bydliště. Naopak tento masakr přežili i místní muži, kteří měli štěstí a v danou dobu byli někde jinde. Zajímavý klip o životické tragédii zveřejnil i Kongres Poláků v České republice.

Bohužel tuto událost doprovázejí i některá nepravdivá tvrzení. Například se objevuje tvrzení, že Těšínské Slezsko bylo součástí Protektorátu Čechy a Morava. To je ovšem nesmysl, protože Těšínské Slezsko včetně Životic patřilo od září 1939 přímo pod Hitlerovu Třetí říši.

Ještě horší ovšem je že někteří rádoby znalci hlásají, že za zločiny nacistů mohou vlastně odbojáři. Prý kdyby je neprovokovali, tak by byl klid a Němci by nesáhli k represím. Není to nic nového. Tyto výtky se opakují a už dříve zazněly při hodnocení atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Podle nich za vyhlazení Lidic a Ležáků mohli parašutisté vyslání z Londýna nebo vypálení Javoříčka, Prlova a některých dalších obcí zavinili partyzáni, které místní obyvatelstvo podporovalo.

V případě Životic jsou zase lidé zásobování zprávami, že za tento ohavný čin vlastně nejsou zodpovědni němečtí nacisté, ale hrdinové ze Zemské armády, jejichž členy byli i životičtí muži. To je však nehoráznost a podlá dezinformace.

Za nacistické válečné zločiny jsou v každém případě zodpovědni pouze a jenom jejich původci. Žádné zákony nedávaly nacistům práva uplatňovat v případech odbojových akcí princip kolektivní viny spojený s masovým vražděním nevinných lidí. Správně to řekl v kauze Lidice prezident Edvard Beneš, že Němci měli právo zatknout a potrestat viníky atentátu na Heydricha, ale nikoliv kvůli němu vraždit ty, kteří s ním neměli nic společného. A to platí i v případě Životic a dalších míst. Jednalo se o nacistické válečné zločiny.

V principu se jedná vůbec o zbabělý a alibistický přístup. Tedy měli jsme Němce nechat na pokoji a byl by klid. To je ovšem pouze mínění naivních jedinců. Kdysi jsem na pravidelné pietní akci pořádanou každoročně v červnu u kostela sv. Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici na památku hrdinské smrti sedmi našich parašutistů 18. června 1942 mluvil s jedním naším válečným veteránem – parašutistou, který přežil, a on na otázku, jestli měl atentát na Heydricha smysl, a jestli jsme za něj nezaplatili příliš vysokou cenu, odpověděl: „Ano, mělo to smysl, ukázali jsme Němcům, že se jich nebojíme, nejsou nedotknutelní a týká se to i nacistických špiček. Oni by se ke svým zločinům stejně našli jinou záminku.“ Přesně tak, ustrašenost není řešení.

Ano, je potřeba si také připomínat tragickou životickou událost, kterou objektivně zhodnotili skuteční odborníci, mezi nimi například historik Mečislav Borák, ale hloupá zjednodušení a falšování historie nejsou na místě.

Prameny:

https://www.youtube.com/watch?v=mU0OC96Sexg

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články