Případ Fremr
Okurková sezóna se nekoná. Máme lajnu primátorky, ale to je svým způsobem prkotina, která vyšumí. Podstatnou pro společnost je kandidatura JUDr. Roberta Fremla do pozice soudce Ústavního soudu.
Osobně považuji za první vážnou chybu současné hlavy státu, že mu před jeho doporučením na post ústavního soudce pana JUDr. Fremra jeho poradci nedodali kompletní materiál. Osobní ingerence presidenta v Senátu, kdy zmíněného kandidáta doporučil, se může obrátit proti němu samotnému. Koneckonců, některé komentáře už mají podobné vyznění.
Zdá se, že pan JUDr. Fremr skutečně některé věci jaksi „opomněl“ sdělit před tím, než začal usilovat o vysoce prestižní post. Jde zejména o proces s mladíky, kteří zhanobili některé hroby na Olšanských hřbitovech. Dělat z vandalství politickou kauzu a záškodnictví nejspíše opravdu nutné nebylo. Nyní se ukazuje, že figuroval i v mnoha dalších případech politických rozhodnutí, kde byli souzení emigranti za nezákonné opuštění republiky, kdy jim byl navíc konfiskován jejich legálně nabytý majetek. Do bytů po nich se často stěhovali různí funkcionáři KSČ a podobné sorta lidí. I zde mohl svou účast na podobných kauzách odmítnout, což neučinil. Pro ty, co tuto dobu nezažili, je třeba připomenout, že se legálně vystěhovat prakticky nešlo, hranice byly zadrátované a po těch, co se k nim přiblížili, byla zahájena palba. Byli líčeni jako zrádci republiky, škodící socialistickému zřízení.
Omlouvat podobné konání soudce s tím, že rozhodoval podle tehdejších zákonů, neobstojí. V dějinách známe mnohem horší paralelu, kdy byli někteří občané považováni zákonem za méněcenné a to jen na podkladě rasové či etnické příslušnosti. Tzv. Norimberské zákony posléze vyústily v likvidaci takto označených osob, tehdy rovněž dle „pravidel“ nacistického systému. Nijak nesrovnávám JUDr. Fremla s nacisty, jde mi jen o jistou paralelu principu, kdy je prostě v určitém okamžiku nutno odmítnout zřetelné zlo i za cenu ztráty zaměstnání či společenské prestiže. U jedince, který bude soudit, je tento mravní imperativ mnohem silnější, u ústavního soudce pak ještě mnohonásobně víc.
Stojíme tedy před problémem ega, které je u pana JUDr. Fremra nejspíše hodně silné a jež ho dohnalo až do situace, že není schopen rozpoznat nebezpečí, které jeho případné trvání na funkci a možné jmenování do vrcholné soudcovské pozice hrozí. Jak budou interpretovány případné problematické rozsudky či výroky jedincem, jehož morální kredit je jednoznačně narušen? Jak bude společnost vnímat rozhodování člověka, který vstoupil do KSČ v říjnu 1989, i když se komunistický režim hroutil v Polsku, Maďarsku a NDR? Nikdo panu JUDr. Fremrovi neubližuje, nikdo jej nevyhazuje z práce či netrpí žádnou jinou ostrakizací. Je dokonce více než jisté, že pokud by nekandidoval, jeho minulost by zůstala navždy utajena.
Pan president zatím jeho jmenování pozastavil a je jen na něm, jestli bude své doporučení korigovat ve světle nových informací (které mu, opakuji, měli jeho poradci dodat předem), nebo zda pana JUDr. Fremra skutečně jmenuje.
Doufám, že nakonec přizná svou chybu (kdo ji nedělá?) a své doporučení stáhne a JUDr. Fremra nejmenuje. Opačný postoj by znamenal ztrátu prestiže Ústavního soudu a koneckonců i jeho samotného.
