Jaký má být president státu?
Publicista, chartista a spisovatel pan Václav Vlk napsal dne 23.8.2023 článek na serveru Neviditelný pes, kde se zamýšlí nad „špatnou“ volbou hlavy státu u nás a na Slovensku.
Odkaz na jeho článek zde.
Ve stručnosti vytýká oběma jmenovaným hlavám státu jejich politickou nezkušenost, nejsou dle něj žádné silné politické figury. Občanům – voličům – pak přisuzuje zděšení z jejich vlastní volby. Na Slovensku je třeba jako obyvkle jmenovat ještě zásadní vliv největšího čerta s kopyty a rohy George Sorose. U nás samozřejmě zase komunistickou minulost Petra Pavla, která – dle pana Vlka – relativizuje veškeré jeho výroky, týkající se minulosti před rokem 1989. Dle něj jsou oba „na kolizní dráze s čím dál tím větší části svého národa a vývoje ve světě“, kde nabývají na hlase strany typu AfD atd.
Pan Vlk správně připomíná minulost T.G.Masaryka, který byl poslanem rakouského sněmu, aby se posléze stal první hlavou státu, dodnes velmi ctěnou. Při stejné situaci o 100 let později by si zřejmě president osvoboditel ani nešrktl, protože by mu mainstream dnes a denně mlátil o hlavu jeho účast na hlasování v Rakousko-uherském sněmu, tedy mocnosti, k níž pak měl velké výhrady a pomáhal je demontovat.
Přesto si troufám říci, že se pan Vlk mýlí přinejmenším v jedné věci. Jak Slovensko, tak i Česká republika jsou zeměmi s parlamentní demokracií. Rozhodující slovo má zákonodárný sbor (u nás sněmovna a senát, na Slovensku Národná rada SR). President je sice nejvýše postavený ústavní činitel, avšak s malým vlivem na přijetí zákonů a norem, dle nichž poté občané obou zemí konají a žijí. Zákon může vetovat, nepodepsat, avšak toť vše. Při vůli většiny sněmovny má v této věci smůlu.
To, že jsme posledních 10 let měli na Hradě kohosi, kdo si dělal z občanů legraci, kdo naprosto nepřípustně zasahoval do sféry, která mu nepříslušela a kde se bohužel nikdy nenašlo dostatek politické vůle poslanců, kteří by jej vymezili do mantinelů, daných Ústavou, je smutnou anomálií, z níž bychom se měli poučit a tuto chybu již nikdy neopakovat. A to bez ohledu na jméno, které hlava státu nese.
Pan Vlk volá de facto po silném vůdci, jehož hlas bude rozhodující v politickém diskursu. Nevím, nakolik je to přání občanů (jistě se tací najdou, koneckonců ve světě je podobných figur poměrně značné množství). Jistě, v minulosti byli tací, kteří svým osobním příkladem strhli národ, napomohli jeho semknutí a pevnému postoji. Současně však byli tací, kteří stejným způsobem přivedli národ na pokraj záhuby. Museli bychom změnit Ústavu na presidentský systém typu USA či Francie. K čemuž však jistě není politická vůle. Mám za to, že současný systém je mnohem lepší, odráží přesněji vůli voličů, než případné druhé kolo presidentských voleb, kde se značná část občanů rozhoduje pro menší zlo.
To, že jak pan Petr Pavel, tak Zuzana Čaputová nepotřebují ve svých prohlášeních používat silná slova, že se snaží dle svých možností tlumit politické vášně, není projevem jejich slabosti, ale naopak vyzrálosti a respektu z zákonům své země.
uvidíme, ako to na sk všetko dopadne… to teraz ani srnka netuší…
Ohledně srovnání s Masarykem – Rakousko obsadilo Česko, aby v něm pak udržovalo prorakouský totalitní režim?
Zeman si dělal z občanů legraci? … naprosto nepřípustně zasahoval do sféry, která mu nepříslušela?? Asi autor neví, že ani právníci nejsou jednotní jaké je přesně vymezení prezidentských pravomocí.
Zajímavé charakteristiky pana Vlka, je dobré je přečíst. Sama jeho příspěvky (již dlouho) nečtu, ovšem sem tam se vmísí do diskusí na NP a to dost neuvalým přístupem, někdy jsem již nepatřičné vybuchla. Jen když si vzpomenu na vyprávění rodičů o všech těch hrůzách „odsunu“. Sami odsunuti nebyli, otec byl angažovaný německý sociální demokrat. Byl zaiištěn gestapem a skoro všíchni přátelé nepřežili. Rodiče zůstali ovšem v poválečné CSR sami.
Jen nechápu, jak někdo v dnešní době může – vážně- argumentovat těmi lacinými a smyšlenými narativy o Sudetských Němcích. (Chtěli do Říše tak jsme je tam poslali), Opravdu nechápu.
On je v tom tématu zabejčený. Nechápe, že to už nikoho nezajímá, všichni aktéři té doby jsou po smrti. Je to akorát dobré téma pro Zemana k strašení lidí před volbami, kdy mu na to skočila méně přemýšlivá část obyvatel.
Děkuji
Pana Vlka už asi 5 let nečtu. Chartisti holt byli i ti, co kritizovali komunisty zleva, viz např. Bašta.
Jen menší část. Mnoho intelektuálů je založeno spíš levicově. Osobně nemám nic proti, pokud se do levicového myšlení nedostanou principy totality a komunismu. Spíš je směšné, když pan Vlk sám sloužil komunistům, pak prohlédl a postavil se na druhou stranu (nic proti), ale stejný postup mu u současného prezidenta vadí. Jako by popřel svůj vlastní život…
Já bych ještě podotkl, že pan Vlk je, jak jednou sám na NP přiznal, též bývalý člen KSČ. To je docela pikantní v souvislosti s tím, že jeho otec měl být obětí politického procesu v padesátých letech. Má též velmi svérázné názory na sudetské Němce a jejich odsun. Bohužel jsem si jeho vyjádření o členství tehdy neschoval.
To je fakt, on byl poté chartista, nyní jede na protiněmecké vlně. Potřeba hledat nepřítele je prostě silnější, než zklidnění věkem a pochopení, že svět není „dle Garpa“..
Dík za vstup
Autora neznám, ale připadá mi to jako klasický případ „starého muže křičícího na mraky.“ Jestli jsou Pavel a Čaputová politicky nezralí, pak takový Miloš Zeman byl určitě politicky zralý (možná i přezrálý). Zde bych se tedy klonila spíše k sympatiím k nezralosti. Jeho znechucení nad minulostí Petra Pavla respektuju, to je legitimní postoj, ale jeho teze, že oba byli vybráni na základě špatné politické kalkulace, je nesmyslná. Pokud uspěli, tak to asi nebyla špatná politická kalkulace. Něco reprezentovali a u voličů měli nejvíc důvěry. Ale pořád jsou to jen prezidenti, dávat jim za vinu úspěchy či neúspěchy vlády je nesmysl.… Číst vice »
Pan Vlk je starý muž, občas čtu jeho články. On ustrnul v nelásce k sudetským Němcům (jak píše výše pan Khail). Je hodně podobný V. Klausovi, má svůj vysněný svět, v němž žil. Není schopen ten současný uchopit, pořád volá po starých pořádcích a jistotách. Jeho dnešní článek však trochu vybočuje tou larvovanou agresivitou vůči dvěma hlavám státu.
Podobných jedinců je mi osobně líto. Nejsou sto si připustit, že některé jejich pohledy jsou prostě mimo, ti, co říkají něco jiného, jsou vlastně nepřátelé, jedinci, kteří jim destruují jejich vizi.
Mám z jeho článků stejný pocit, díky, že jste mi to potvrdil. Navíc tam ale vidím i ukřivděnost: Já, takový disident, a ostatní disidenti, kteří se „dostali k lizu“, mě přehlížejí? Já jim ukážu… Ostatně znám autora, který se nabízel mainstreamovým médiím, ta ho odmítla (o grafomany zájem obvykle nebývá obecně), takže si založil vlastní blog, že jim jako ukáže. A dnes je na proruské pozici, má dokonce potutelnou radost, že se Ukrajincům zadrhla ofenziva… Ale pokud je to oba uspokojuje, proč ne, přejme jim to, mají aspoň pocit plného života.
Z pohledu rozdělení pravomocí u nás a různých pojistek, jsem spokojen, myslím, že máme velmi dobré kontrolní mechanismy demokracie. Jinak nejsme nikdo bez minulosti, taky mám v mládí místa, která bych dnes nejradši vymazal. Je to tak jak to je. Při nejlepší vůli nikdo lepší není. Jinak s panem prezidentem jsem se setkal na jednom shromáždění, má pevný stisk ruky i pohled do očí a chová se zcela přirozeně, aniž by k tomu potřeboval trapný nebo humpolácký humor. Hezký den
I pro mne je změna na Hradě příjemnou skutečností. Opravdu nepotřebuji jedince, u něhož člověk neví, zda v příští větě nevypustí nějaký fekalismus. A imponuje mi jeho střízlivý postoj i k problematickým věcem.