ATACMS pro Kyjev, Kreml čelí odboji
Staré známé pravidlo zní, že jedna věc je dobýt území protivníka a druhou záležitostí je oblast skutečně ovládat.
Kyjev v pátek zasáhl sídlo Černomořské flotily v Sevastopolu v době, kdy se v místě konala porada úzkého vedení. Zprávy hovoří o tom, že o život přišlo několik vysoce postavených důstojníků. Ruské úřady útok potvrdily, ale pochopitelně počet obětí bagatelizovali. V sobotu dopoledne byl v přístavním městě vyhlášen další letecký poplach. V souvislosti s tím se jedná „jen“ o jeden z řady úspěchů Ukrajinců v poslední době. Zásahy ruské ponorky a vyloďovacího plavidla jen potvrzují úspěšnost Kyjeva a past, ve které se ruská Černomořská flotila nachází.
Všechny tyto úspěchy mají jeden společný jmenovatel. Zpravodajské služby. A ve všech případech je zmiňována činnost místních obyvatel, kteří zřejmě vytrvale poskytují informace ukrajinskému armádnímu velení. Můžeme hovořit o klasickém odboji. Rusové jsou nepoučitelní a zřejmě si vůbec neuvědomují, že se jim ukrajinské obyvatelstvo nevzdá, i kdyby náhodou v konfliktu zvítězil Kreml. Jen konkrétně z historie, buňky ukrajinské OUN kladli Moskvě odpor po druhé světové válce ještě v roce 1956. Vedle černobylské jaderné katastrofy to byla válka v Afghánistánu, kde se SSSR zcela vyčerpal a později se rozložil. A to v situaci, kdy sovětská armáda ovládala drtivou část afghánského území s výjimkou vysoko položených horských oblastí. Mudžahedíni odtamtud léta podnikali útoky proti okupantům za skryté podpory USA a Moskva nakonec musela kapitulovat, protože jednoduše neměla nad zemí kontrolu, i když měla výraznou vojenskou převahu. Koneckonců totéž se nakonec stalo nedávno i Američanům.
Když se podíváme na nacistické Německo, tak to také, i přes brutální metody Gestapa, Evropu doopravdy nikdy neovládlo. Jugoslávie se pod vedením Josipa Tita prakticky osvobodila sama a SSSR tak trochu ostrouhal. Buňky odporu byly po celé Evropě s různou intenzitou. Třeba Bělorusko bylo pro Němce místem smrti, počet partyzánů přesahoval jeden milion lidí. Gerilový způsob boje je pro agresora doslova vražedný, vyprávět by o tom mohli jihoameričtí diktátoři, kde se tato taktika stala doslova koloritem druhé poloviny 20. století.
Je zjevné, že obyvatelstvo dobytých území Ukrajiny je převážně proti okupaci a historie napovídá, že Ukrajinci se jen tak nevzdají. Je si toho Kreml vůbec vědom a má nějaký rozumný plán, jak tuto situaci vyřešit? Zjevně ne. Američané poskytnou Kyjevu balistické střely krátkého doletu ATACMS s dostřelem 300 km (jsou naváděné pomocí GPS). Jedná se o vysoce přesné zbraně, jež jen navýší nebezpečnost ukrajinských chirurgických úderů jako byly ty v Sevastopolu. A to je třeba si uvědomit, že útoky na ponorku a výsadkovou loď provedly zřejmě ukrajinské námořní střely Neptun, které kvalit ATACMS nedosahují. Na bojišti se zřejmě brzy objeví americké MBT Abrams, které kvalitativně v konfliktu vůbec nemají konkurenci. Ani ve starších typech Leopardů, které jsou také na straně Kyjeva a již tak Rusům docela zatápí. Viz níže přiložené video, kdy jeden Leopard zahnal dva ruské T-72
Řada informací posledních dnů hovoří o tom, že se Ukrajinci dostali za poslední obrannou linii Rusů v oblasti Záporoží. Ruský útok směrem na Charkov zjevně uvázl a Kreml se zatím marně snaží zastavit pronikající ukrajinské jednotky. Je tu jeden jasný faktor, Kyjev zřejmě dokáže krýt boky svého průlomu a Rusové ho nejsou schopni zastavit. Pokud se Ukrajinci opravdu dostali za minová pole nepřítele, je to pro Moskvu velký problém. Z výše uvedených faktů jasně vyplývá, že Rusové mají stále větší potíž dobytá území udržet, natož je ovládat. Ne, válka zatím rozhodně není vyhraná, ale je stále více patrné, že Kreml už vůbec neví, co dělá.
V knihovně jsem kdysi hledal knihy o partyzánském odboji na území Ruska v době druhé světové války a až na knihu od Sidora Kovpaka, nic moc. Zajímavé taky je, že třeba o Leningradu nebo Stalingradu je toho relativně dost, včetně dokumentů. Naproti tomu o Sevastopolu nebo Oděse nic. O našem domácím odboji je toho víc. Třeba o brigádě Jana Žižky v našem regionu, na kterou třeba navazovaly Hory Hostýnské, skupina, která působila po válce v protikomunistickém odboji. Je tolik věcí z naší vlastní historie, které neznáme. Hezký den.
Musím přiznat, že spoustu věcí si pamatuji ze studií, kdy jsem pravidelně na seminárku pracoval i s 15 zdroji, z nichž 7 muselo být cizojazyčných. Takže si často vůbec nepamatuji, odkud ty věci vím. Ohledně SSSR za války jedině cizojazyčná literatura. Tady nic není, posledně jsem zkusil životopis Žukova a nedočetl to. Já zase mám mezery ohledně toho domácího odboje. Měj se, Honzo.