Bratři, skvělé zpracování boje Mašínů proti rudé totalitě
Režisér Tomáš Mašín natočil strhující film o svých vzdálených příbuzných – bratrech Mašínech, kteří ze zadrátovaného komunistického Československa podnikli heroický útěk za svobodou přes NDR do Západního Berlína.
Film Bratři neříká, co si diváci mají myslet. Ale nenásilným způsobem nabádá k zamyšlení. Proč se tak stalo, proč Mašínové udělali to, co udělali. Hned úvodní scéna filmu, poprava otce Ctirada a Josefa Mašínových Josefa Mašína staršího nacisty za okupace, vede k pochopení postojů obou bratří. Jejich táta hrdina protinacistického odboje podplukovník Mašín položil v boji proti tyranii a za svobodu své vlasti život, a k tomu vedl i své syny, svoboda není zadarmo, je třeba za ní bojovat. Ti si později vzali jeho slova k srdci.
Ve filmu to sice uvedeno není, což je škoda, ale oba bratři se zapojili už do povstání proti nacistům v květnu 1945, za což obdrželi medaili za chrabrost od prezidenta Edvarda Beneše.
Po komunistickém puči v únoru 1948 a nastolení rudého teroru, včetně perzekucí a vražd nevinných lidí, například Milady Horákové v roce 1950, Ctirad a Josef založili odbojovou protikomunistickou skupinu. Podnítili je k tomu i vlastní smutné zkušenosti, když soudruzi jejich rodinu bezdůvodně vystěhovali z bytu v Poděbradech do polorozpadlé ratejny. Asi k nejkontroverznějším činům patří přepadení stanic SNB v Chlumci nad Cidlinou a později v Čelákovicích v září 1951, při kterých se snažili získat zbraně. V prvním případě Josef Mašín zastřelil příslušníka SNB Oldřicha Kašíka, poté co se dotyčný probral z bezvědomí, když byl předtím omráčen kovovou tyčí, a sápal se po pistoli. V druhém případě Ctirad Mašín podřízl hrdlo dýkou svázanému štábnímu strážmistrovi Jaroslavu Honzátkovi, kterého předtím omámili chloroformem, z obavy, aby je neprozradil.
Dalším kontroverzním činem je zastřelení ozbrojeného pokladníka a člena KSČ Josefa Rošického, který vezl peníze na výplaty. Skupina jej přepadla v srpnu 1952 kvůli tomu, aby měla peníze na odbojovou činnost. Rošický se s jedním členem skupiny přetahoval o pistoli, z níž vyšla rána a on byl usmrcen. V tomto případě se jednalo o nešťastnou náhodu a nikoliv o úmyslné zabití. Člen skupiny Milan Paumer k tomu později uvedl, „kdyby se nebránil, mohl žít.“
Tohle se nám ze současného hlediska může zdát kruté, jenomže celá doba v padesátých letech minulého století za brutálního komunistického teroru byla hnusná a mimořádně krutá. Nebýt zločinného rudého režimu, všechny tyto oběti mohly žít. Bratři Mašínové a jejich druhové se dali do boje proti zlu, stejně jako dříve jejich otec, proslulý člen odbojové protinacistické skupiny tzv. Tří králů, Balabán, Mašín a Morávek, Byli k tomu v rodině vedeni. Je nutno říci, že oba esenbáci sloužili rudým tyranům a za to zaplatili. Mašíni k tomu přistupovali ve stylu, buď zabijeme my je nebo oni nás. A měli pravdu. Také se v té době stalo, že jiná protikomunistická odbojová skupina zajala člena SNB a spoutala jej. Hlídali ho mladý kluk s mladou holkou a on jej uprosil, aby mu povolili pouta, že se se potřebuje napít. Děvče to udělalo a onen esenbák oba zastřelil. To všechno však bylo produktem rudého teroru, který Mašínové nezavinili. Skutečnými viníky jejich činů byli komunisté.
Koneckonců za II, světové války partyzáni při přepadení německých vojáků jim mnohokrát podřezali hrdla. Rovněž tak čeští odbojáři neváhali sáhnout k zabití českých četníků, kteří spolupracovali s nacisty, například na podzim 1944 v Přibyslavi.
Štábní strážmistr Honzátko prý měl v té době malé dítě. To je smutné, ovšem ve filmu je dojemná scéna skvěle zahraná Tatianou Dykovou, která ztvárnila matku obou bratří Zdenu Mašínovou. Ta byla těžce nemocná, a nakonec umřela ve vězení bez náležité zdravotní péče na holé podlaze. Byla nevinná, ničeho se nedopustila a rudí ji uvěznili jen proto, že byla matkou Mašínů. Paradoxem je, že přežila praktiky a věznění gestapa, komunistickou perzekuci už nikoliv. Rovněž sestra obou bratří Zdena mladší ač nemocná byla rovněž vězněna a mučena. Obou žen je mi líto, na rozdíl od sluhů násilnického komunistického režimu. Toto je také další důkaz toho, že nacisté a komunisté toho měli opravdu hodně společného včetně perzekucí rodinných příbuzných svých skutečných či domnělých nepřátel za jejich skutky. V civilizované společnosti je něco nemyslitelného, aby třeba matka trpěla za činy svých dětí. Je smutné, když někteří jedinci roní krokodýlí slzy nad komunistickými zločinci, ale jejich obětí je nechávají chladné.
Velice dobře zpracovaná je i druhá část filmu, která pojednává o útěku skupiny bratří Mašínů z Československa do západního Berlína na podzim 1953 přes tehdejší socialistickou Německou „demokratickou“ republiku. Pět mladých kluků Ctirad a Josef Mašínové, Milan Paumer, Zbyněk Janata a Václav Švéda čelilo mnoha tisícům příslušníků Deutsche Volkspolizei (Německá lidová policie) a Rudé armády, NDR v té době totiž ještě neměla vlastní armádu. Třem z nich, Mašínům a Paumerovi se útěk kombinovaný dobrodružnými přestřelkami s nepřítelem po více než měsíčním dobrodružném putování podařil. Je jasné, že se jednalo o fatální selhání východoněmeckých bezpečnostních složek, když tři mladíci de facto zvítězili nad obrovskou přesilou. Útěkáři projevili velkou odvahu a za svoji statečnost byli nakonec odměněni. To, že přitom zabili několik východoněmeckých policistů, jim nelze klást za vinu. To je stejné, jako kdyby se partyzánům za II. světové války vyčítali zastřelení nacisté.
Je dobře, že film ukazuje i lidskou stránku Ctirada a Josefa Mašínových, kteří pomáhali své matce, vzorně se starali o nemocnou mladší sestřičku, chodili tancovat, randili s děvčaty atd. Úsměvná je třeba scéna, ve které si Josef Mašín vede dívku do bytu svého strýce, který měl odcestovat do Karlových Varů, bohužel však zůstal doma.
Film má strhující poutavý děj bez nějakého hluchého místa s kvalitními hereckými výkony. Těžko někoho vyzdvihovat, ale výborní jsou již zmíněná Tatiana Dyková, dále Jan Nedbal jako Ctirad Mašín a Oskar Hes coby jeho bratr Josef. Na druhé straně pak exceluje jejich protihráč Němec Stefan Konarske coby kapitán státní bezpečnosti Koller, který však nakonec rovněž mění barvy a u Američanů v Západním Berlíně požádá o politický azyl.
Jedná se o brilantně natočený film s výbornou kamerou, který lze vřele doporučit. Určitě stojí za vidění.
Film Bratři,
režisér Tomáš Mašín,
ČR, Slovensko 2023
135 minut
Hodnocení: 90%
