„Mohl jsem toho udělat víc“ (adventní zamyšlení)

pronáší na konci filmu „Schindlerův seznam“ hlavní protagonista v podání skvělého Liama Neesona. Ta věta z jeho úst má nadčasovou platnost.

Režie Stephena Spielberga nechává v oné scéně zaznít v syrové podstatě celou absurditu lidského bytí. Člen nacistické strany, jejíž existence a působení znamenala smrt okolo 50 miliónů lidských bytostí, se v zástupu jím zachráněných Židů týrá myšlenkou, že toho udělal ještě málo, že pokud by prodal auto či odznak NSDAP, bylo by těch zachráněných o cosi více. Kamera přitom snímá jakoby mimoděk zástup mnoha stovek lidí, které on svou činností v dobách vymknutých z kloubů zachránil a z nichž se pak zrodily další generace dodnes žijících.

„Who saves one life, saves the world entire“ cituje jako odpověď větu z talmudu jeho účetní Isaac Stern.

Jistě, nikdo neví, jak tomu bylo ve skutečnosti, umění je schopno přinést jistou zhutnělou zkratku nosné myšlenky, která by měla v divákovi zanechat cosi, co si sebou odnáší domů jako tzv.“ take home message“, něco, co zůstane kdesi zasuto i po letech, aby se v příhodném okamžiku opět objevilo na hladině všednodennosti jako ukazatel správného směru lidského bytí.

Zažíváme poněkud rozklíženou dobu. Okolo ve světě zuří řada konfliktů, kde se navzájem lidé v podobě dávnověku vybíjejí s pocitem, že ten druhý jaksi nemá právo na svůj život. Vzdor technickým zázrakům, které tak rádi a jaksi už nevědomky využíváme, jsme současně svědky toho nejhoršího primitivismu, co může jedinec tomu druhému udělat. Denně jsme konfrontováni s lidmi, kteří mají v popisu své práce šířít  negaci a strach. Pomalu se bojíme otevřít ráno rádio či PC, abychom opět nedostali plnou dávku zla.

O to více je nutné se obracet k tomu pozitivnímu, co nás obklopuje a nechat na sebe působit zázraky. České slovo zázrak je svým významem jednoznačné. Jde o cosi, co se děje „za zrakem“ , něco, co je na první pohled skryto, co nevidíme, ale co lze při správném nastavení naší duše cítit. Už Antoine de Saint-Exupéry píše, že to podstatné vidíme srdcem a nikoli očima. A těch zázraků je okolo nás více než dost, pokud začneme svět sledovat právě svým srdcem a nikoli jen tím na první pohled spatřitelným

Dobročinné sbírky, dárky osamělým lidem, ale třeba i jen úsměv a povzbudivé slovo utrápeným prodavačkám v obchodech. Možná i spolknutí ostřejšího slova tam, kde bychom je rádi použili, ale prostě si ho odpustíme, abychom po pár minutách zjistili, že vlastně nebylo nutné ho vůbec vyslovit či napsat. Nikdo po nás nechce nemožné a každý má svůj počet hřiven, které dle svých možností může buď rozmnožit či naopak zbaběle zakopat.

Adventní čas je plný zázraků. Dívejme se kolem sebe a po čase je začneme vnímat. A pak jednejme tak, jak nám říká naše duše a svědomí.

„Mohl jsem toho udělat víc“, zní nejpodstatnější věta z Spielbergova majstrštyku. A je jen na nás, jestli se podle toho zachováme

Přeji všem svým čtenářům bez ohledu na to, jestli slaví Advent, Chanuku či jen předvánoční čas, aby byli dobré mysli.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články