„Mohl jsem toho udělat víc“ (adventní zamyšlení)
pronáší na konci filmu „Schindlerův seznam“ hlavní protagonista v podání skvělého Liama Neesona. Ta věta z jeho úst má nadčasovou platnost.
Režie Stephena Spielberga nechává v oné scéně zaznít v syrové podstatě celou absurditu lidského bytí. Člen nacistické strany, jejíž existence a působení znamenala smrt okolo 50 miliónů lidských bytostí, se v zástupu jím zachráněných Židů týrá myšlenkou, že toho udělal ještě málo, že pokud by prodal auto či odznak NSDAP, bylo by těch zachráněných o cosi více. Kamera přitom snímá jakoby mimoděk zástup mnoha stovek lidí, které on svou činností v dobách vymknutých z kloubů zachránil a z nichž se pak zrodily další generace dodnes žijících.
„Who saves one life, saves the world entire“ cituje jako odpověď větu z talmudu jeho účetní Isaac Stern.
Jistě, nikdo neví, jak tomu bylo ve skutečnosti, umění je schopno přinést jistou zhutnělou zkratku nosné myšlenky, která by měla v divákovi zanechat cosi, co si sebou odnáší domů jako tzv.“ take home message“, něco, co zůstane kdesi zasuto i po letech, aby se v příhodném okamžiku opět objevilo na hladině všednodennosti jako ukazatel správného směru lidského bytí.
Zažíváme poněkud rozklíženou dobu. Okolo ve světě zuří řada konfliktů, kde se navzájem lidé v podobě dávnověku vybíjejí s pocitem, že ten druhý jaksi nemá právo na svůj život. Vzdor technickým zázrakům, které tak rádi a jaksi už nevědomky využíváme, jsme současně svědky toho nejhoršího primitivismu, co může jedinec tomu druhému udělat. Denně jsme konfrontováni s lidmi, kteří mají v popisu své práce šířít negaci a strach. Pomalu se bojíme otevřít ráno rádio či PC, abychom opět nedostali plnou dávku zla.
O to více je nutné se obracet k tomu pozitivnímu, co nás obklopuje a nechat na sebe působit zázraky. České slovo zázrak je svým významem jednoznačné. Jde o cosi, co se děje „za zrakem“ , něco, co je na první pohled skryto, co nevidíme, ale co lze při správném nastavení naší duše cítit. Už Antoine de Saint-Exupéry píše, že to podstatné vidíme srdcem a nikoli očima. A těch zázraků je okolo nás více než dost, pokud začneme svět sledovat právě svým srdcem a nikoli jen tím na první pohled spatřitelným
Dobročinné sbírky, dárky osamělým lidem, ale třeba i jen úsměv a povzbudivé slovo utrápeným prodavačkám v obchodech. Možná i spolknutí ostřejšího slova tam, kde bychom je rádi použili, ale prostě si ho odpustíme, abychom po pár minutách zjistili, že vlastně nebylo nutné ho vůbec vyslovit či napsat. Nikdo po nás nechce nemožné a každý má svůj počet hřiven, které dle svých možností může buď rozmnožit či naopak zbaběle zakopat.
Adventní čas je plný zázraků. Dívejme se kolem sebe a po čase je začneme vnímat. A pak jednejme tak, jak nám říká naše duše a svědomí.
„Mohl jsem toho udělat víc“, zní nejpodstatnější věta z Spielbergova majstrštyku. A je jen na nás, jestli se podle toho zachováme
Přeji všem svým čtenářům bez ohledu na to, jestli slaví Advent, Chanuku či jen předvánoční čas, aby byli dobré mysli.
Děkuji a hezké svátky i Vám.
Vážený a milý Tomáši, moc děkuji za dnešní příspěvek. Myslet víc na to, co mohu udělat sám a zda bych nemohl udělat víc, je poselství nejen pro čas dnů svátečních. A myslím, že mnohým z nás pomáhá prožívat současnost v naději.
👌 👌 Tomáši, neviem či poznáte dokument Nickyho rodina je o sile ľudskosti. Je to pravdivý a silný príbeh o mužovi, ktorý zachránil 669 českých a slovenských detí. A sú v ňom aj príbehy niektorých zachránených.Režisér filmu Matej Mináč je spolu s Patrikom Paššom aj autorom scenára. Precestovali spolu veľa krajín, za šesť rokov natočili veľa materiálu a štyritisíc hodín strávili v strižni a vo zvukovýrobe. Výsledok stojí za to.Odporúčam.
Ďakujem, Tome, presne to potrebujem, stíšenie, pokoru a vďačnosť v tomto predvianočnom čase, kedy je to naopak o úplne inom – o zhone za darčekmi, o receptoch na koláče, a vôbec, človeku sa už ani nechce to komentovať…a áno, každý z nás denne pochybuje o tom, či nemohol urobiť niečo lepšie…veľa sa teraz u nás na Slovensku hovorí o tej samovražde šikanovaného chlapca…v tomto prípade je celkom jasné, že sa dalo urobiť niečo lepšie…snáď sa nad tým ľudia zamyslia a aj poučia…
Pani Sonička, mám kamarátku, zástupkyňu ZŠ, hneď po corone mi hovorila, že mnohé deti tou nútenou izloláciou, čo bola, trpia úzkosťami ba i depresiami a školy nemajú psychológov. Aj v Bratislave už toto čo sa stalo na východe hrozilo, ale zahránil príslušného žiaka spolužiak.