Ej Áj
Umělá inteligence. Mám se jí bát? Máme se jí bát? Anebo je to jen další logický krok lidského pokroku?
Začnu zprava. Nebojím se jí, jen uznávám, že už přestávám některým technologickým výstřelkům rozumět a nechci je používat, A doufám, že mě k tomu nebude nikdo nutit. Toho se obávám.
Jsem natolik starý, že si ještě pamatuji svoje mladické nadšení vším novým. PMD-85 například, programoval jsem na něm jak blázen a moji rodiče nechápali, co mě na tom baví, třeba. Potom krabice pod stolem a obrazovky na stole, které dohromady neuměly ani statisícinu z toho, co dnešní telefon. A vůbec jsem se nedivil, že připojení trvalo desítky sekund, ne-li minut, když už byl internet.
A teď zleva. Mám elektrotechnické vzdělání. Tedy fyzikálním zákonům snad rozumím a pokroku se nebráním. Ovšem, už kdysi jsem se obával lidí, kteří nadřazují čistě vědecká data společenským pochodům, neměl jsem pro to nic podstatného, ale intuitivně jsem měl strach, jestli nechtějí být „víc než bůh“.
Časem jsem kromě elektrotechniky studoval soukromě i historii, a to mi dalo – doufám – nadhled. Stačí se podívat na zprávy kterýkoli den večer. Zabíjíme se stejně jako před tisíci lety a přitom náš genius zvedá naše perspektivy ke hvězdám. Stejně jako kdysi v Egyptě, Mezopotámii, celém středověku, šíleném 20. století…. a taky dnes.
Milióny mrtvých, spousta utrpení a přitom pořád lidský pokrok… Takhle my si tady na Zemi prostě žijeme, no.
A tedy jsem klidný, žádná umělá inteligence na naší přirozenosti nic nezmění… a kdyby, tak jestli bude fakt inteligentní, tak leda k lepšímu….
