Koncentrák Buchenwald XVIII: Zestárlé děti

Nacismus se nezastavil před ničím. Zavřít děti do koncentračních táborů patřilo k nejhorším skutkům, které v dobách své vlády panská rasa spáchala.

Do Buchenwaldu dorazil největší příval dětí v srpnu roku 1944. Většina jich přišla z Polska. Šlo asi o sedm set chlapců, převážně židovských. Děti se čas od času v táboře objevovaly už dříve. Když ho řídil Karl Otto Koch, nacházela se v něm skupinka cikánských dětí, které velitel tábora nechal dozorci povraždit. Čím rychleji se blížil konec války, tím více se dozorci starali sami o sebe nebo polevovala jejich ostražitost. Začal se mezi nimi objevovat strach. Esesáci se více spoléhali na kápy a proto jich vězeňskou částí lágru procházelo stále méně a kontrolovali ji jen občas. Táborové podzemní hnutí tak dostalo prostor se o děti postarat.

Nejdůležitější bylo sehnat jídlo. Část vězňů měla nárok na potravinové balíčky od příbuzných a většina je dětem darovala. Muklové, kteří pracovali v kancelářích, všem chlapcům zapsali do karet, že dosáhli věku šestnácti let. Oficiálně totiž nebylo možné, aby se v táboře nacházeli mladší. Písařům se podařilo ještě něco. Děti se nacházely v bloku 54 a 66. Podzemní hnutí zařídilo přeregistraci a rozptýlilo chlapce po řadě baráků v táboře. Každou skupinku měl někdo na starost. Patron je chránil před vězni, kteří by je chtěli šikanovat nebo jim krást jídlo.

Román východoněmeckého spisovatele Bruno Apitze z roku 1958 se jmenuje Nahý mezi vlky. Jeho děj se odehrává na konci války v koncentračním táboře Buchenwald. Byl přeložen do 25 jazyků a vydán ve 28 zemích. Podle románu byly natočeny dva filmy se stejným názvem. Východoněmecký z roku 1963, v této verzi hráli dokonce bývalí vězni a natáčel se na autentických místech. Německý snímek z roku 2015 se natáčel v Lešeticích u Příbrami, kde byl v roce 1949 vybudován tábor německými válečnými zajatci. Příznačně sloužil pro věznění politických vězňů komunistického režimu. Více informací o tomto táboře naleznete na stránkách Památníku Vojna Lešetice:

https://www.muzeum-pribram.cz/cz/pamatnik-vojna-lesetice/z-historie/

Příběh z knihy Nahý mezi vlky se opírá o skutečné události. V březnu 1945 byl do koncentračního tábora Buchenwald v kufru propašován tříletý židovský chlapec. Obsahem díla je boj o jeho záchranu ve studeném a nelidském prostředí koncentračního tábora. Jako u každého lidského konání se v něm ukazuje skutečná povaha, pud sebezáchovy a osobní odvaha nebo zbabělost člověka v extrémní situaci. Na pozadí příběhu se odehrává osvobození tábora.

Starší děti pracovali v továrně Gustloff-Werke II na výrobě součástek pro rakety V-2. Mladší zůstávali v lágru, nezbyla pro ně žádná činnost. Jeden německý komunista pomohl v rámci možností koncentračního tábora založit školu, ve které se učila historie nebo zpívaly písně. Chlapci si občas mohli zasportovat. Třeba zahrát fotbal. Když se k barákům, kde byli ubytovaní, přiblížil dozorce SS, vězni ho upozornili, že v ubytovacím zařízení propukl tyfus. Dozorci se ho báli, proto se označeným místům vyhýbali obloukem.

Některé děti se zde shledaly se svými otci a nebyla to shledání vždy radostná. Nemoci, hlad a prožitý stres se musel projevit a mnohé to změnilo k nepoznání fyzicky i psychicky. Převážně němečtí muklové z podzemního hnutí se zajímali, kdo a jak se ke chlapcům choval. Hlavně se dotazovali na cestu z Polska. Když jim kluci kápy ukázali, muklové si to s nimi v noci vyřídili. Některé dokonce utopili v latrínách. Řada bezejmenných vězňů, která dětem pomohla, se zachovala opravdu hrdinsky. Jejich zásluhou se po válce spousta židovských chlapců dostala Palestiny, kde se dočkali založení státu Izrael.

Mnozí kluci se stali později slavnými. Jeden z nich, Naftali Lavi, dlouho působil jako izraelský diplomat. Chlapec Eli Wiesel, vynikl jako uznávaný spisovatel a bojovník za lidská práva. V roce 1986 patřil k laureátům Nobelovy ceny míru. Tuto cenu za literaturu v roce 2002, obdrželo další buchenwaldské dítě, maďarský chlapec Imre Kertész. Když Američané v dubnu 1945 osvobodili Buchenwald, nalezli všechny děti otrhané, špinavé, zavšivené, vyhublé a vyhladovělé. Dospělým vězňům se je dařilo měsíce ukrývat. Díky nim děti přežily.

Fotografie osmiletého Jisra´el Me´ir Lau naleznete zde:

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:8_YEAR_OLD_ISRAEL_MEIR_LAU_LEAVING_THE_%22BUCHENWALD%22_NAZI_CONCENTRATION_CAMP,_AFTER_ITS_LIBERATION._IN_THE_BACKGROUND,_HIS_BROTHER,_NAFTALI_LAVIE._%D7%99%D7%A9%D7%A8%D7%90D608-037.jpg

Dnes zakončím příběhem amerického historika Flinta Whitlocka z jeho knih uvedených na konci článku jako zdroj. Epizoda je nejlepším komentářem k tématu dětí v koncentráku. Při osvobození tábora jeden vojenský kaplan zahlédl zuboženou skupinku dětí a začal se smát radostí. Po chvíli objal jednoho židovského chlapce a propukl v pláč. Pak se ho zeptal: „Kolik je ti let?“. „Záleží na tom? Jsem starší než ty,“ odpověděl mu klučina s vážnou tváří. Překvapený kaplan se ho zeptal, proč to říká. „Protože se směješ a pláčeš jako dítě. Já nepláču a už dlouho jsem se nezasmál. Tak řekni, kdo z nás je starší, já, nebo ty?“ Tomu chlapci bylo tehdy osm let. Jmenoval se Jisra´el Me´ir Lau a pocházel z polského Piotrkówa Trybunalského. V roce 1993 se stal hlavním rabínem státu Izrael.

Příště: Koncentrák Buchenwald XIX: Šílenství

Psáno pro iDNES.cz v roce 2018

Autor není historik. Možné chyby nebo nepřesnosti nebyly způsobeny úmyslně, ale neznalostí, neobratností nebo chybami ve zdrojích. Pokud budete mít jakékoliv pochybnosti, napište svůj názor prosím do diskuze.

Předchozí články série najdete na Blogosféře nebo iDNES.cz:

Koncentrák Buchenwald I: Oběšencův strom

Koncentrák Buchenwald II: Místo zla

Koncentrák Buchenwald III: Smrtihlav Karl Otto Koch

Koncentrák Buchenwald IV: Čarodějnice Ilse Kochová

Koncentrák Buchenwald V: Vězněm v dobré společnosti

Koncentrák Buchenwald VI: Milující vrazi z SS

Koncentrák Buchenwald VII: Transporty utrpení

Koncentrák Buchenwald VIII: Přijmout a zlomit

Koncentrák Buchenwald IX: Místo ponížení

Koncentrák Buchenwald X: Mučení

Koncentrák Buchenwald XI: Heftlink