Pyšná princezna je kýč a socialistická agitka
Filmová pohádka Pyšná princezna není nic jiného než komunistická propaganda. Není divu, když ji režisér Bořivoj Zeman natočil v ponurých padesátých letech. Tato tvorba je horší než otevřená rudá ideologická masírka, poněvadž je zákeřnější.
Ani letošní rok nebude o Vánocích výjimkou a tato tendenční záležitost bude rovněž uvedena v televizi. Tentokrát ji odvysílá Prima na Boží hod vánoční.
Pravdou je, že na odborném webu csfd.cz dosáhla Pyšná princezna nadprůměrného hodnocení mezi recenzenty a to 82%. Velmi slušný výsledek. Nicméně i mezi nimi se objevují kritické hlasy. Třeba nick Phobia napsal: „Mezi mé nejoblíbenější pohádky však „Pyšná princezna“ nepatří, je příliš naivní, příliš přeslazená a příliš, přespříliš agitační.“ Kulyk míní: „Pyšná princezna, aneb – jak nadělat z fe(u)tální ciciny či buršoustky uvědomnělého brigádníka – skutečně vlastní špetku rajcu dodnes.“ Nascendi k tomu dodává: „Napchať obludnú ideológiu všemocnej strany ešte aj do klasickej rozprávky a vykresľovať kráľa, ktorý vládnutie berie ako bokovku popri oberaní čerešní a princeznú, ktorej prevýchova spočíva v pracovnej terapii je zvrátené.“ Thormick jasně: „Minimálně začátek je fakt nechutně podbízivou komunistickou agitkou (jooo, všichni pracujééém, máme se dobřééé) ...“ Velice zajímavý je Big Bear: „Pohádka je to hezká, hezky natočená, plná skvělých herců. Vždycky se mi líbila ať už v knížkách či v této podobě. S odstupem času a narůstající otráveností jejím neustálým omíláním v TV je to však horší a horší. Nejvíce mne ale na pohádce vadí její velmi dobře skrytý politický podtón. Rok 1952 byl rokem pokračujícího komunistického běsnění. Většina sedláků, odpůrců rudého režimu a statečných lidí zejména ze západního odboje už živořila v komunistických kriminálech, mnoho lidí bylo popraveno (v roce 1952 se soudruzi začali mordovat i mezi sebou – viz.Slánský) a do smrti kreatur jménem Stalin a Gottwald scházel ještě jeden předlouhý rok.. Proto mne při závěrečné písni této lidem oblíbené pohádky – ,,Skončila se panská pýcha, lépe se nám dýchá… “ mírně mrazí.“ Razantně stručný je pak obitus: „Zrůdná komunistická agitka.“ I mnozí Ti, kteří tuto pohádku hodnotí velmi kladně, uznávají, že se jedná o budovatelské a ideologicky zaměřené dílo.
Dějově se skutečně jedná o socialistickou agitku s jasným politickým poselstvím. Dva státy, Půlnoční království, kde slabého krále ovládají jeho zlí rádci, a Miroslavova země, v níž vládne moudrý a dobrý král Miroslav. V půlnočním království je prostý lid krutě utiskován, dokonce má zakázáno zpívat, kdežto u Miroslava se mu daří skvěle. Je jasné, že v tom prvním případě se jedná o kapitalismus a v tom druhé o socialistický ráj. Lidé na vedoucích místech v Půlnočním království, královští rádci, výběrčí daní atd., jsou ztělesněným zlem symbolizujícím proradné kapitalisty, kteří nedělají nic jiného než škodí ubohým vykořisťovaným pracujícím. Kdežto v Miroslavě zemi vládne dobrý panovník, předobraz údajného vzorového socialistického vládce, je spravedlivý, laskavý a dokonce ve volném čase fyzicky pracuje. Žijí zde šťastní svobodní lidé, kterým se vede skvěle. Velmi jednoduché, černobílé a zároveň nepravdivé vidění světa.
Pyšná princezna je totiž postavena na zásadní lži údajném šťastném životě v socialismu. Ve skutečnosti komunistické Československo bylo zvláště v padesátých letech de facto jedním velkým koncentračním táborem, který lidé nesměli opustit, bylo jim jak za feudalismu nařizováno, kde mají žít a pracovat, zakázány byly knihy a také písně. Ano, za zpívání některých „protisocialistických“ hitů hrozil i několikaletý pobyt za mřížemi. Lidé byli zavíráni do vězení rovněž za vyprávění vtipů o komunistických papaláších. Naše země v těch hrozných dobách nebyla žádným rájem. Takže ono Půlnoční království se velmi podobalo komunistickému Československu.
Ano, po profesionální stránce je tento film silně nadprůměrný, s tím souhlasím. Herci v něm odvedli skvělé výkony. Chápu také, že i kdyby chtěli, tak těžko mohli role odmítnout. To by mohlo být soudruhy vykládáno jako nepřátelství k socialismu a hrozil by tak konec jejich kariéry. Profesionalita a řemeslná dokonalost však nemohou být jedinými měřítky pro posouzení umělecké tvorby. Renomovaná německá režisérka Leni Riefenstahlová natočila v roce 1935 vynikající dokumentární film Triumf vůle o 6. sjezdu NSDAP, který velebil zločinný nacismus. Jednalo se o excelentní skvělý snímek, který ve své době dokonce obdržel několik mezinárodních cen za nejlepší dokument. O jeho současnou veřejnou produkci však nikdo normální jistě nestojí.
Já mám proto jasno, 25. prosince si Pyšnou princeznu určitě pouštět nebudu a pokud se vůbec budu dívat na televizi, přepnu na jiný program.
Zdroje:
Pyšná princezna (1952) | Recenze – Uživatelské | ČSFD.cz (csfd.cz)
