Došla vám baterka v mobilu? Asi budete deportován

Píše se rok 2025 a digitalizace státní správy došla již tak daleko, že všechny možné dokumenty lze mít nahrané v mobilu. Je to pohodlné pro všechny zúčastněné. Má to ale háček.

Na křižovatce se srazila dvě auta. Škoda není astronomická, řidiči to mohou vyřešit spolu a nemusí volat policii. Jeden okamžitě vystoupí a začíná si místo nehody fotit svým mobilem. Druhý zaraženě sedí v autě a marně se snaží svůj mobil oživit.

„Tak to sepíšeme,“ praví první z nich. Ten druhý, viník, se omlouvá za škodu a souhlasí samozřejmě se vším.

První řidič vytahuje formulář pojišťovny (ještě papírový) a začíná vyplňovat příslušné rubriky.

„Máte zelenou kartu?“ ptá se postaru, byť dnes je už bílá. „V mobilu, ale ten mi nefunguje,“ opáčí rozpačitě viník.

„Tak si ho dobijte v autě, ne?“ Viník rozpačitě přiznává, že cigaretová zásuvka v autě je poškozena a nefunkční.

„Musíme si prokázat totožnost,“ pokračuje poškozený. „Nemohu, občanku mám taky v mobilu,“ reaguje viník.

„Tak to musíme zavolat policii,“ rozhodne poškozený.

Asi po dvou hodinách strážmistr vystupuje naštvaně z auta. Na první pohled vidí, že škoda je nevelká, zranění nejsou a je to zase jen práce navíc. Své rozladění na sobě dává hodně znát.

„Proč jste si to nevyřešili sami?“ Poškozený mu popisuje stav věci.

Strážmistr si lustruje registrační značky obou vozidel. Obě mají platnou technickou kontrolu i zaplacené povinné ručení. Tam jsme se dostali již hodně daleko, že tyto údaje nemusíte mít ani v mobilu (já vím, že tam nejsme, ale buďme do budoucna optimističtí). Strážmistr podle databáze zkontroluje i VIN obou aut, že značky nejsou kradené. Vše je v pořádku.

„Tak jak mi chcete prokázat svou totožnost?“ ptá se viníka. „Já nevím,“ je logická odpověď. „Tak to budete muset jet se mnou,“ uzavírá strážmistr.

Na policejní stanici se ptá viníka. Tak mi řekněte kdo jste a já se na to podívám. Viník diktuje své datum narození, jméno i bydliště. Strážmistr spokojeně konstatuje, že vše sedí, ale je neodbytný: „A jak mám vědět, že to jste opravdu Vy? Víte co, dejte mi svůj mobil, dobijeme ho a na vše se podíváme.“

„To nepůjde. On mi spadl na zem a už odešel úplně,“ reaguje viník. „Hm. A můžeme někomu zavolat, aby sem přijel a identifikoval Vás?“

„Celá rodina odjela na Vánoce na lyže do Alp. Se sousedy se moc nestýkáme. A přátelé taky nejsou, žijeme spíše uzavřeně,“ nenapadá viníka žádná vhodná varianta.

V tomto momentě by stačilo porovnat otisky prstů s policejní databází (každý například při vydávání cestovního pasu otisky odevzdává, stačilo by povinnost zavést i na občanské průkazy). Fotografie moc průkazná není, podoba se dá pozměnit. Jenže pseudoochránci lidských práv tuto možnost úspěšně zablokovali a otisky se dle zákona po třech měsících musí z databáze mazat.

Strážmistra také nenapadá jiná možnost, jak skutečnou identitu viníka ověřit. „Když Vás zavezu domů, máte doma papírové doklady?“ zkusí to. „Nemám. Někde asi jsou. Ale já je vůbec nepoužívám, nevím kde. Možná i na chatě,“ odpoví viník jasně a jednoznačně. Strážmistr chvíli přemýšlí, zvedá telefon a radí se s nadřízeným.

„My si Vás tu tedy budeme muset zatím nechat, než se to celé vyřeší. Pro takovéto případy je speciální oddělení v uprchlickém táboře v Orlických horách. Musím Vás tam nechat převézt,“ je jasný verdikt strážmistra.

A pokračování a rozuzlení už nechám na vaší fantazii.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články