Modlitba za matku „střelce“
Všichni jsme v šoku a nechápeme, co se to vůbec stalo. Dnes v poledne jsme věnovali minutu ticha obětem střelby v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a také všem pozůstalým.
Od okamžiku, kdy jsem se dozvěděl o řádění „střelce“ v Praze, musím vedle obětí střelby myslet i na jeho rodinu a zvláště na jeho mámu. Zatímco příbuzné obětí možná vedle žalu nad ztrátou blízkého člověka plní i vztek na muže, který je připravil o jejich blízké, tato žena se bude muset vyrovnávat s pocitem viny. S pocitem, který se jí bude vracet a může ji pronásledovat po celý zbývající život, přestože ona sama žádnou chybu udělat nemusela.
Pokud máte děti, určitě si vybavujete nějaký okamžik, kdy jste si kladli otázku: „Kde jsem udělal chybu?“ Mohlo přitom jít o něco, co vám sice v té chvíli připadalo jako důležité, ale dnes, s odstupem času, se divíte, proč vás to vůbec vyvedlo z míry.
Matka pražského „střelce“ se ale musí vyrovnat s tím, že dítě, kterému dala život, zabilo nejen svého otce, ale také spoustu dalších lidí. Musí to být něco strašného. Od čtvrtka se modlím nejen za oběti, které mají na svědomí zbraně pražského „střelce“, ale i za jeho matku, která sice žije, ale nejspíše si už mnohokrát řekla: „Škoda, že nezastřelil i mne!“
Neznám ji. Přesto si přeji, aby ji v té hrůze zahalil milosrdný a laskavý „duch vánoc“. Přeji jí, aby se setkala s Ježíšem, který se na kříži modlil i za své vrahy. Modlím se, aby se i v jejím srdci „narodil“ Ježíš a nahradil jí ztraceného syna. Prosím Boha, aby ji chránil před jedinci, kteří by si na ní chtěli vylévat svou zlobu, která v nich ale stejně byla už dávno předtím, než její syn vzal do ruky zbraň a začal střílet.
Je velice snadné odsoudit. Spousta lidí bude mudrovat a rozvíjet své vlastní teorie, co by bylo, kdyby… To, co se stalo, už nevezmeme zpět. Můžeme ale děkovat Bohu (osudu), že tím střelcem není naše dítě. Pokud jsme věřící, měly by být naše díky spojeny s prosbami nejen za oběti, ale i za rodinu a zvláště za matku „střelce“. Ti všichni totiž potřebují hojící moc k uzdravení zraněných srdcí, ale matka mladíka, který vzal do ruky zbraň a začal zabíjet, ji bude potřebovat nejvíce.
Pokud to cítíte podobně jako já, můžete se přidat. Pamatujme přitom, že každá modlitba má začínat prosbou: „Bože, buď milostiv mně, hříšnému!“
👍Dnes je den, kdy bych měl slavit kulaté narozeniny. Pozval jsem rodinu do restaurace na posezení, všechno dlouze předem plánované. Zvažoval jsem, jestli to nemám zrušit. Nakonec si říkám ne, vždyť přeci přesně tohle ten vyšinutý vrah chtěl. Ublížit co nejvíc lidem a získat si zvráceným způsobem pozornost. O mě vůbec nejde, ale bohužel se mu asi podařilo, co chtěl. Média o něm budou psát, za pár let o tom třeba natočí film a jemu se svým způsobem dostane uznání, o které tak stál a zřejmě neměl na to ho dosáhnout jiným a normálním způsobem… Začínali jsme v pravé poledne,… Číst vice »
Zajímavá myšlenka, čert ví jak to v té rodině bylo. Nejsem přehnaně negativní, ale ani naivně optimistickej. Já své dítě se snažím vychovávat, aby z něj byl slušný člověk, který si však nenechá kálet na hlavu, ale současně, aby byl slušnej a měl dpbrý srdce. Dpufám, že z něj takovej člověk vyroste. Ač občas si říkám, že jsem mohl něco udělat lépe a že taky občas jsem zbytečně zakřičel nebo něco podobnýho, snažím se jak nejlépe dovedu. Tenhle a podobný činy zabíjením cizích nevinných kvůli nějakýmu mindráku však nejsou omluvitelný absolutně ničím. Není to hádka kdy někdo někomu ukřivdí co… Číst vice »
Vlastimile, mnohé díky za Tvou úvahu. Přiznám se, že mne to napadlo ještě v době, kdy v televizi běžely záběry z FF. Představa, že je člověk rodičem dítěte, kterého nenávidí celý národ, musí být strašlivá. Navíc žili na vsi, kde každý zná každého. Nezbude nic jiného, než se odstěhovat kamsi daleko, kde ta stopa vychladne. To je však jen to okolí. Co je v duši, tomu uniknout nelze. Dědeček toho jedince byl schopen cosi říci médiím, ale nejspíše mu lehko není. Při střelbě ve Fakultní nemocnici v Ostravě musela matka svého syna udat policii. Taky asi není co závidět. A… Číst vice »