Služka či dokonce prostitutka „první dámou“? Bože, jak hluboko jsme klesli!
Nevzdělaná, hloupá a arogantní Marta Gottwaldová patřila mezi spodinu. Bohužel, po komunistickém puči se její manžel – masový vrah a opilec Klement Gottwald stal prezidentem Československé republiky.
Již 7. června 1948 si brněnský spisovatel Čestmír Jeřábek trefně poznamenal, že „Panem prezidentem“ se služebník Moskvy Gottwald nikdy nestane, protože tato hodnost, pokud jej Národní shromáždění zvolí, bude pro něj jen úřední. O sedm dní později, kdy k prezidentské volbě došlo, vyjádřil zklamání nad tím, že za hlavou státu nebyl zvolen Zdeněk Nejedlý, alespoň komunista s nějakou vzdělanostní úrovní. Inu, Stalin a spol. rozhodli jinak. A tak se prezidentem stal mizerný vyučený truhlář, hrubián a neotesanec Klement Gottwald. S ním se pak dostala na Pražský Hrad i jeho manželka Marta Gottwaldová. Dá se to hodnotit jako národní neštěstí. Tohle buranské duo totiž nemělo v tradičním sídle českých králů co pohledávat. Trefně to vyjádřil Petr Zídek v článku na webu lidovky.cz, že na pozici první dámy se dostala osoba ze samého společenského dna.
Marta Gottwaldová, původně Marie Holubová, se narodila 17. září 1899 jako nemanželské dítě v Kopřivnici. Vyrůstala v chudobě, nedokázala se ani vyučit servírkou a po vzdělání netoužila. V roce 1920 se seznámila s Klementem Gottwaldem, který nedaleko jejího rodiště sloužil jako voják a brzy se jim narodila dcera Marta. Historik Pavel Kosatík uvádí, že byla služkou, jeho slovenský kolega Ján Mlynárik však tvrdí, že si přivydělávala jako prostitutka a tak se seznámila i se svým budoucím mužem, který patřil k jejím zákazníkům. Jak se dále píše na webu lidovky.cz, traduje se také historka, že když za budoucím prezidentem přijela Marta s dcerou do Vrútek – Gottwald tam pracoval v časopise Hlas ĺudu – Pravda chudoby -, utíkal před ní opakovaně oknem se slovy „s takovouhle lehkou děvou opravdu žít nemůžu“. Místo lehká děva však jaksi použil poněkud expresivnější výraz s prvním písmenem na k.
Na webu hnonline.sk je pak uvedena veršovačka z padesátých let, která měla potvrzovat příslušnost soudružky prezidentové k nejstaršímu řemeslu. Zněla: „Masaryk měl Lány, Gottwald dělá z lehkých holek dámy.“ Pravda, lehké holky byly v originále rovněž nahrazeny již uvedeným jadrnějším slovem.
Stalo se to v padesátých letech, když se soudružka Marta Gottwaldová rozčílila na jedné z brněnských recepcí pro rudé panstvo, že pořadatelé ani přes její výslovné přání nezajistili nejlepší francouzské koňaky. Napsal o tom opět spisovatel Jeřábek v již zmíněné knize V zajetí stalinismu. Ten se dále zmínil o aféře, kdy matce malé dcerky nemocné tuberkulózou odmítlo komunistické ministerstvo zdravotnictví dát devizy na dovoz potřebného léku ze Švýcarska, ale ve stejné době nakoupila manželka Klementa Gottwalda luxusní krajky v Belgii za 70 tisíc korun. Inu, to byla vláda pracujících v praxi.
Nejde o to, že Marta Gottwaldová pocházela z nuzných poměrů, i některé významné osobnosti neměly kdoví jaký původ. Například Tomáš Garrigue Masaryk byl synem panského kočího a kuchařky nebo i Tomáš Baťa pocházel z rodiny nijak zámožného živnostníka, ale ty na sobě dokázaly zapracovat a někam to snahou a poctivým vytrvalým úsilím dotáhly. Nikoliv použitím brutální síly jako mnozí komunisté.
Marta Gottwaldová si ve svém buranství a vidláctví libovala, pokládala jej za přednost. Sice se pokoušela vyrovnat svým předchůdkyním Charlottě Garrigue Masarykové a Haně Benešové, dopadlo to však fiaskem, protože těmto dvěma skutečným dámám nesahala ani po kotníky. Nepomohlo jí ani to, že si nechávala říkat milostpaní. Jak se říká, sláma jí čouhala z bot.
Soudružka Gottwaldová jako žena prezidenta byla tragédií, národním neštěstím bez míry a hranic. Institut první dámy se s ní popadl do hnijících smrdutých močálů. Ono by nás to nemělo překvapovat. Komunisté pohrdali vzděláním, schopnými a úspěšnými lidmi. Místo toho umožnili vládu primitivní násilnické lůzy, která uměla akorát vraždit, mučit a loupit. Sir Winston Churchill blahé paměti trefně prohlásil, že komunismus je vzpoura méněcenných a měl naprostou pravdu.
Zdroje:
https://citaty.net/citaty/7478-winston-churchill-komunismus-je-vzpoura-menecennych/
Manželky prezidentů. Deset žen z Hradu, Pavel Kosatík, nakladatelství Mladá Fronta, Praha 2021
V zajetí stalinismu, Čestmír Jeřábek, nakladatelství Barrister&Principal, Brno 2008
