Novinář Něvzorov: Za pravdu o blokádě Leningradu obvinění z vlastizrady
Americká pomoc SSSR za II. světové války zachránila životy statisícům obyvatel Leningradu, kteří by jinak umřeli hladem. V současném putinovském Rusku se tato skutečnost nesmí připomínat.
Organizátoři výstavy Blokáda Leningradu mají velké problémy a jsou dokonce obviňováni z vlastizrady. Uvedl to ve svém příspěvku na sociální síti Telegram ruský žurnalista Alexandr Něvzorov. Podle něj je v Rusku jakákoli pravda zločinem a rusofobní propagandou. A na to doplatili i tvůrci výstavy. Každopádně budou mít co dělat, aby vysvětlili svoje „vlastizrádné jednání,“ protože takové připomínky se v současné Putinově říši nenosí.
Jejich „těžkým proviněním“ bylo, že při příležitosti 80. výročí ukončení obléhání druhého největšího ruského města nacistickými vojsky vystavili i exponáty připomínající americký a britský podíl na jeho záchraně. Třeba fotografie potravin, které se sem dostaly v rámci amerického programu pomoci spojencům včetně SSSR Lend-Lease (zákon o půjčce a pronájmu) za II. světové války a jsou uloženy ve fondech Muzea obléhání Leningradu.
„Strašným skandálem je, že všechny výrobky pomáhající zachránit Leningraďany jsou amerického původu. A tak tomu i ve skutečnosti bylo. Fazole, guláš a čokoláda – všechno Lend-Lease. Nebýt americké pomoci, nebylo by v Leningradě jeden a půl milionu mrtvol, ale čtyři. Stalin neměl čím město nakrmit, a vlastně ani nechtěl,“ nebral si servítky Něvzorov. Jeho slova jsou hodně ostrá, nicméně z velké části pravdivá. Pro objektivitu je správné dodat, že Leningrad měl před zahájením blokády asi 3,5 milionů obyvatel. V každém případě dodávky potravin od západních spojenců zachránily statisíce jeho obyvatel před smrtí hladem. Vždyť v nekritičtější době blokády na konci roku 1941 činil denní příděl chleba mizerné kvality pro těžce pracující 250 gramů, pro všechny ostatní pak 125 gramů. Kvůli hladu, nemocem, náletům a při evakuaci zemřelo minimálně milion Leningraďanů.
Situace ve městě byla hrozná a podíl západních spojenců na jejím zmírnění připomněla i ruská zpravodajská agentura TAAS v roce 2013. „Pro Leningrad a Leningradský front bylo zvláště důležité zásobování potravinami. Díky dodávkám v rámci Lend-Laese zahrnovala strava obyvatel Leningradu takové produkty jako margarín, sýry, sójovou mouku a obiloviny, koncentráty, čokoládu, sušenky, vaječný prášek, krůtí a kuřecí maso, slavný americký „guláš“ v armádních přídělech, přezdívaný vojáky Rudé armády jako „druhá fronta“. Od června 1941 do září 1945 obdržel SSSR více než 4,9 milionu tun potravin z Velké Británie, Spojených států a Kanady. Od ledna 1942 se v Leningradě vydával cukr a máslo dodané západními spojenci na dětských potravinových lístcích.
Další komoditou spojenecké potravinové pomoci Leningradu byly dodávky semen zeleniny používaných v městských zahradách v létě 1942 a 1943. Dorazily v malých obálkách z hnědého papíru s nápisem v ruštině: „Hrdinným Leningradcům od přátel v USA,“ „napsal tenkrát, když se to ještě smělo, TASS.
Jak upozornil web stoplusjednicka.cz, po tzv. Cestě života, což byla trasa přes Ladožské jezero, která spojovala Leningrad se sovětským vnitrozemím, bylo v nejkritičtější zimě 1941–1942 nákladními auty přepraveno po zamrzlé hladině na 361 109 tun zásob, z toho 262 000 tun potravin a 31 910 tun munice. Velká část z toho byla americké produkce.
Dodávky potravin ze zahraničí a především z USA byly pro SSSR klíčové. Je třeba si uvědomit, že v důsledku nacistické okupace přišel SSSR o svoji obilnici Ukrajinu a celkově zhruba o 40% zemědělských ploch, což sebou přineslo i nižší úrodu a výrazně poklesl i počet hospodářských zvířat.
Jenom takové menší porovnání. Sovětský svaz vyrobil během čtyř válečných let zhruba 433 milionů konzerv s jídlem, USA však do SSSR dodaly na 2 miliardy konzerv s jídlem, tedy téměř pětkrát více. Spojené státy také do Sovětského svazu dále dopravily zhruba 605 000 tun živočišných tuků, což asi o sedm procent převažovalo nad domácí sovětskou produkcí. A tak tomu bylo i v dalších potravinářských komoditách.
Nicméně již zmíněná zpráva TASSu připomíná i další zásluhy spojenců na záchraně Leningradu před nacistickým zničením. „Hlavní linky spojující Leningrad s Moskvou tvořily americké dvanáctikanálové vysokofrekvenční telefonní systémy. Britské stíhačky Hurricane, dodané v letech 1941–44 na lodích severních konvojů a přes Írán, se podílely na obraně leningradského nebe. Masové používání Hurricanů sovětským letectvím začalo v létě 1942 – používalo je mimo jiné námořní letectvo baltské flotily. Ty také tvořily součást jednotek protivzdušné obrany bránících „Cestu života“ a Tichvin.“
Važme si hrdinství obránců Leningradu z řad Rudé armády a domobrany. Mějme v úctě oběti přinesené jeho civilním obyvatelstvem. Avšak respektujme všechna fakta.
V proslovech ruského prezidenta Vladimíra Putina a jeho poskoků k výročí prolomení Leningradské blokády ale připomínka důležité západní pomoci trpícímu městu na Něvě nezazněla. Místo toho se mluvilo cosi o nacismu na Ukrajině a v západní Evropě. Ve skutečnosti jediným státem v Evropě vykazujícím nacistické rysy je v současnosti putinovské Rusko.
Zdroje:
Význam dodávek Lend-Lease do Sovětského svazu | ARMYWEB.cz
Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease – díl 3. (valka.cz)
Obléhání Leningradu, 1941 – Druhá světová válka – druhasvetova.com
