Mírotvorce a humanista Putin v rozhovoru s Carlsonem

Putinovy argumenty v podání Tucker Carlsona mohou znít přesvědčivě – pro nezasvěceného diváka.

Většinu otázek asi dostali Rusové předem, připravili se na ně, a i konečnou formu rozhovoru asi schvalovali nebo editovali. Bojím se, že jeho projev může působit na méně informované lidi pozitivně, a že jeho vystoupení utvrdí mnoho lidí na Západě včetně Česka v jejich pochybách o této válce.

Putin mluví přesvědčivě o své tezi, o své historické pravdě a o tom, jak Ukrajina a Rusko byly odjakživa spojeny stejným jazykem a náboženstvím. Od úsvitu dějin až po nedávné období před vypuknutím nešťastného konfliktu byly obě části velkého Ruska zcela propojeny jak kulturně, tak ekonomicky. V kontrastu s hulákavým Carlsonem vypadá Putin uvážlivě, mluví jako učitel dějepisu – i když trochu zdlouhavě. Nad otázkami se hluboce zamýšlí a působí smířlivě a konstruktivně. Má také smysl pro humor a několikrát se s americkým reportérem svým vtipům zasmáli. Putin rekapituluje, jak Rusko od rozpadu SSSR Západu stále ustupovalo. Smířilo se s bombardováním Srbska i s rozšiřováním NATO na východ. Západ odmítal Rusko do NATO přijmout a odmítal jednat o omezení strategických zbraní. Trpělivost Ruska se vyčerpala teprve po nástupu protiruské vlády na Ukrajině.

Změna vlády v roce 2014 byla podle Putina pučem zorganizovaným s pomocí CIA. Na Ukrajině se začaly projevovat neonacistické tendence, kolaboranti s nacisty se stali národními hrdiny. Carlson naivně poznamenal, že Hitler je už 80 let mrtev, čímž nahrál na smeč Putinovi, jenž pronesl: „Lidé, kteří vraždili Židy, Rusy a Poláky, stále žijí“, a pak připomněl, jak v kanadském parlamentu před několika měsíci promluvil bývalý ukrajinský příslušník SS a jak se mu dostalo ovací ve stoje od všech přítomných včetně Zelenského. Carlson vložil do zaznamenaného interview záběr na tleskající kanadský parlament, a Putinův sympatizant zde může dojít vrcholu ve svých sympatiích. Ukrajina se prý začala chovat agresívně i na územích, která dostala od Rusů jako dárek. O Zelenském, který je prý pod tlakem neonacistů a USA, mluví smířlivě a líčí, jak mu domlouval proti nacismu: „Voloďo, vždyť i tvůj táta bojoval proti fašismu“. Dále řekl: „Když chtějí být samostatným národem, prosím, ale ne na bázi nacismu“, čímž ale prozradil odhodlání vnucovat sousednímu státu svoje představy. Příliš nám to připomíná rok 1968: „Lidskou tvář ano, ale ne na bázi kontrarevoluce“.

Na otázku, kdo zničil Nordstream, odpověděl Putin „Vy“ a Carlson odpověděl „Já to nebyl“, a oba se  zasmáli. Na otázku, proč to Putin lépe nevyužije ve své propagandě, reagoval prezident sarkastickým smíchem: „Vždyť všechna média jsou v rukou USA“. V duchu si asi řekl: „Ještě, že naše speciální operace a užiteční idioti jako je Carlson to kompenzují“. Chytře a smířlivě reagoval Putin na zmínku o světě rozděleném na dvě hemisféry: „I lidský mozek je rozdělen na dvě hemisféry, jsou ale v jedné hlavě, i svět musí spolupracovat“. Navzdory sankcím bylo prý Rusko minulým rokem první ekonomií v Evropě. Zde asi Putin přeháněl, protože v hrubém domácím produktu bylo Rusko až za Německem, Británií, Francií a Itálií. Též se spletl, když tvrdil, že Indonésie má 600 milionů obyvatel, ale rukama přesvědčivě naznačoval klesající trend amerického vlivu na světové dění; prý i západní experti potvrzují, že tento vliv zmizí, ať již nenápadně nebo bolestně. V otázce svévolně zadrženého amerického novináře vyjádřil naději na řešení opět vtipem: „Už jsme ve své laskavosti učinili tolik gest dobré vůle, že nám skoro došla“.

Putinovy historické argumenty však nebere ve světě vážně nikdo kromě jeho obdivovatelů. Argumenty o historickém právu byly vždy jen ornamentem na praporu vítězů a veršem na hrobě poražených. Turecko nepřenechá Istanbul Řekům a Američané nedají Texas Mexičanům. Putinova tiráda z kyjevské historie navíc ani nepodporuje jeho základní tezi o historické jednotě dnešního Ruska a Ukrajiny. Raná kyjevská Rus vůbec nezahrnovala dnešní ruská území kolem Moskvy nebo Petrohradu a není jasné, zda se na ni má odvolávat dnešní Ukrajina či dnešní Rusko. Podle Putina nastala fragmentace jednotné Rusi tím, že princ Jaroslav v 11. století nepředal vládu jednomu přímému potomku; zaprvé již tato fragmentace potvrzuje fakt, že o pevné jednotě se nedalo mluvit nikdy; zadruhé, i Francie a Německo byly pod Karlem Velikým v devátém století součástí jedné říše, a nikdo nepochybuje o dnešní samostatnosti Francie a Německa. Během rozhovoru předal Putin Carlsonovi kopii historických dokumentů, včetně smlouvy z roku 1654, podle níž Bogdan Chmelnický vložil osud ukrajinských kozáků do rukou ruského cara, od čehož si sliboval ochranu před Poláky a Tatary. Tento dokument ale naopak potvrzuje, že již v této době tvořily kozácká Ukrajina a Rusko dvě separátní politické jednotky.

Putin se ve své historické přednášce mimochodem zmínil o údajné kolaboraci Polska s Hitlerem, a zároveň paradoxně tvrdil, že polská neústupnost k požadavkům Německa nenechala Hitlerovi jinou možnost než Polsko napadnout. Smlouva Molotov-Ribbentrop prý pak vedla k návratu historických území do lůna Ruska. Takže všechna území, která byla někdy pod ruským vlivem nebo nějak souvisela s Ukrajinou, patří podle Putina do lůna Ruska. Vše, co odporuje Putinově narativu, jako například fakt, že dokonce i sovětští vůdci uznávali určitou autonomii Ukrajiny v určitých hranicích, označuje za zcela nepochopitelné (již se zapomnělo, že za Sovětského svazu byla Ukrajina členským státem OSN vedle Ruska). Vybírá v historii pinzetou aspekty zapadající do jeho mozaiky a ignoruje vše ostatní. Ostudné aspekty ruské historie, včetně carského i bolševického útlaku národů, stejně jako hladomory nebo kolaboraci s nacismem, Putin i Carlson ignorují.

Putin ignoruje Budapešťskou dohodu z roku 1994, kdy byla slíbena Ukrajině územní celistvost výměnou za zrušení jejího jaderného arzenálu, ale připomíná Minské dohody mezi Ukrajinou a Ruskem prostředkované Německem a Francií, které druhá strana údajně nedodržela. Tyto dohody měly za cíl skončit boje mezi ruskými separatisty a Ukrajinci na Donbase, jenže byly podepsány až v září 2014, kdy šance na mír byly sníženy na minimum obsazením Krymu Ruskem v březnu téhož roku; a i o těchto dohodách připustil Putin, že „byly trochy složité pro Ukrajinu, jelikož obsahovaly články o nezávislosti Donbasu“. Vzhledem k okupaci Krymu byla drzost, když Putin v rozhovoru prohlásil: „Ukrajina začala v roce 2014 válku, a my jsme ji v roce 2022 chtěli ukončit“. Zde si Carlson výjimečně dovolil ironii a zeptal se: „A myslíte, že se vám to podařilo?“. Putin se ovšem rozhovořil o zmíněné denacifikaci a o ruské snaze obnovit mír i za cenu ústupků; prý se Rusko stáhlo od Kyjeva, aby umožnilo mírová jednání. Kdo sledoval začátek této agrese si pamatuje, že kolony ruských tanků byly zastaveny úpornou ukrajinskou obranou, uvízly a Rusům nezbylo než se stáhnout. Trochu nadsázky můžeme odpustit – hodně lží ne.

Když je Ukrajina pouhou loutkou v rukou USA, proč Putin nejedná přímo s Bidenem o míru, ptal se Carlson, a bylo mu řečeno, že již není o čem mluvit, Západ má prostě zastavit dodávky zbraní na Ukrajinu a dál bude dohoda snadná. Prý Rusko nemá zájem na Polsku a Litvě; ale na slovo Rusů se dnes už nespoléhají ani zavilí neutrálové, včetně Švédska a Finska. Putin chce uklidnit západní publikum. Na Carlsonovu zmínku o nebezpečí jaderného konfliktu reagoval Putin velice přesvědčivě: „globální válka je šílenost, kdo by to chtěl?“; na to měl ovšem Carlson lakonicky reagovat: „Vaši politikové, jako třeba Medvěděv“. K americkému publiku se Putin obrátil domlouvavě jako k dětem: „Copak nemáte jiné problémy než Ukrajinu, cožpak nemáte migranty a státní dluh? Nebylo by lepší s Ruskem vyjednávat?“.

Ke konci rozhovoru se Putin neovládl, aby nepochválil ruskou duši: „Západní člověk je spíš pragmatický, zatímco ruský je víc duchovní a morální“. Poslední Carlsonovy otázky Putinovi umožnily rozhovor zakončit podle jeho vkusu: „Myslíte si, že pro NATO je ponižující smířit se s ruskou kontrolou nad nově získaným územím? Byl byste ochoten říct, gratuluji NATO, vyhráli jste, a pak si území ponechat?“.  Putin konstatoval, že Západ si uvědomil, že nemůže Rusko nikdy porazit, a vyjednávání mu umožní důstojně se stáhnout, po čemž se Ukrajina s Ruskem opět spojí, protože tvoří jednu duši, a rána se po této v podstatě občanské válce, postupně zahojí.

K interview Carlsona s Putinem lze poznamenat, že sám Carlson je dost nestandardním typem novináře, nejen proto, že přecházel hladce mezi levicí a pravicí, ale některé jeho názory jsou značně iracionální, včetně jeho pochyb o tom, jak to „vlastně bylo s útokem na New York 11. září“. Hlavním tématem je tady však Putin; je třeba přiznat, že působí méně hystericky a mnohem spolehlivěji než třeba Hitler. A také mluví plynuleji než Biden a většina západních politiků. Ale fakta jsou méně příznivá pro Rusko i Putina, než vyplývá z rozhovoru. Ani mezi Putinovými příznivci nikdo nevěří, že by Amerika Joe Bidena nebo Barack Obamy, či kohokoli jiného, hrozila napadnout Rusko a začít jadernou válku, takže anexe ukrajinských území z roku 2014 a válka z roku 2022 jsou zcela nevyprovokovanými agresemi hitlerovského střihu, které usilují o rozšíření ruské říše, využívajíce domnělého nebo skutečného oslabení Západu. Ukrajina však není jediným problémem ohledně Ruska, dalším je podpora teroru ve světě a podvracení západních demokracií, nemluvě o vraždění odpůrců na území Ruska i cizích suverénních států. Je třeba doufat, že většina západní veřejnosti nebude věřit Putinově – ne špatně hranému – mírotvorectví a humanismu.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články