Rozpad Západu – napadený stát se nesmí bránit

Svět nutí Izrael ke kapitulaci před teroristy. Nadávat na Židy je nemoderní, ale věříte-li na Protokoly sionských mudrců a na Mein Kampf, nadávejte na Izrael. Američtí vojenští odborníci vzdali hold izraelské armádě za to, jak operuje v nejkomplexnějších podmínkách v boji proti agresorovi ukrývajícímu se mezi civilisty v hustě zalidněných oblastech Gazy s minimálními ztrátami nejen mezi svými vojáky ale i mezi nepřátelskými civilisty (zde) – tato Izraelská akce se prý dostane do vojenských učebnic. Lidé kolem českého divadla však tuto obrannou válku vidí jinak. V pondělním Rozstřelu (iDnes) spolu diskutovali dva zástupci české kulturní scény. Ona je signatářkou nedávné výzvy žádající českou vládu o přehodnocení kladného postoje vůči Izraeli, protože „konání Izraele podle ní vede k velkému množství civilních obětí, přičemž existuje i nenásilné řešení“; umělkyně bohužel ono řešení nepopsala. On na druhé straně „nastínil svůj názor na současného premiéra Izraele Benjamina Netanjahua: je to lump a na současné situaci nahání politické body“. Oba umělci se shodli na tom, že „záběry z válečného konfliktu v nich vyvolávají otřesné pocity, prý to musí vadit každé lidské bytosti“ (zde). Oba divadelníci mají na situaci jasný názor, i když odlišný od amerických odborníků na válku; nejde ovšem o dva různé názory, jak Rozstřel sliboval, ale pouze o dva různé pohledy na údajné izraelské zločiny.

Oni divadelní umělci pravděpodobně získávají své znalosti o Středním východě v denním tisku, kde se tvrdí, že Izrael apartheidem utlačuje starobylý palestinský lid (např. zde) a znesvěcuje jeho svatá místa (např. zde). Izrael prý směřuje k autoritářství s odérem židovského fanatismu, kdy militantní náboženští sionisté staví osady na okupovaných palestinských územích, a všemu prý vládne vyděděnec Benjamin Netanjahu, zodpovědný za smrt bývalého premiéra Rabina; prý Netanjahu kráčí přes mrtvoly, nepovedla se mu jeho kapitalistická revoluce a sám se stal politickou mrtvolou (zde). Je nepochopitelné, jaké nesmysly a pomluvy si mohou média dovolit; navzájem volně přejímají své vymyšleniny a šíří je dál. Pochybuji, že by onen český divadelník nazval „lumpem“ amerického nebo ruského prezidenta, či saudskoarabského krále, ale nadávat Izraelcům je všeobecně dovoleno, i když jde třeba o legálně zvoleného premiéra, opakovaně podporovaného naprostou většinou obyvatel v demokratických volbách. Za Netanjahuovu politiku se ve středečním hlasování v izraelském parlamentu postavilo 99 ze 120 poslanců. Lumpem podle českého divadelníka je nejinteligentnější politik Izraele, absolvent americké university MIT, který svůj stát pozvedl na světovou technologickou velmoc.

Vzhledem k náladě ve světě a v médiích je pochopitelné, že čeští kulturní pracovníci vytvořili výzvu české vládě proti „jednostranné podpoře Izraeli“. Výzvu podepsaly lidé různých profesí, jako například „aktivistka“, „umělkyně“, „básnířka“, „organizátorka“, „politolog“, „komunální politik“, „dramaturgyně“, „loutkoherečka“, aj. (zde). Osobně jsem rád, že nikdo z 85 podepsaných nepatří mezi lidi s obyčejným povoláním jako chemik, prodavač, zdravotní sestra, matematik, instalatér, programátor, učitel, zemědělec, atpod. (trochu se k nim snad blíží „kavárník“). Proti Izraeli vystupují hlavně levicové aktivistky, tzn. většinou lidé, kterým ve škole nešly počty, a proto vystudovali filosofickou fakultu nebo něco podobného, což je případ i první signatářky zmíněné výzvy Anny Šabatové z trockistické rodiny Uhlů-Šabatů. Ve výzvě se signatáři dojímají nad tím, že milion vysídlených lidí je v Gaze vystaven akutnímu hladomoru, česká vláda se prý má postavit proti násilí na civilistech a proti jednání extremistů na obou stranách (zde). Těžko však obviňovat českou loutkoherečku z nepochopení situace, když i vysocí představitelé států jako Kanada, Austrálie a Nový Zéland vyzvali k vyhlášení okamžitého humanitárního příměří v Pásmu Gazy a varovali před plánovanou ofenzivou izraelské armády v městě Rafia na jihu Pásma, která by prý měla katastrofální následky (zde).

Podle stovek náklaďáků směřujících každý den do Gazy by mělo být každému jasné, že jídla je tam nadbytek. Většina obyvatel Afriky, Severní Koreje a poloviny dalších oblastí světa by jim mohla závidět. Většina z proklamovaných 28 000 obětí jsou bojovníci Hamásu s jejich pomocníky a rodinami. Izrael jako jediný v historii varoval nepřátelské obyvatele před bombardováním, a navíc je přesouval do bezpečnějších míst (o civilisty Drážďan, Hamburku, Hirošimy a Nagasaki se nikdo nestaral, a bylo mezi nimi mnohem méně sadistů než v Gaze). Humanitární krize a hladomor je výmysl těch, kdo věří na Protokoly sionských mudrců; nadávat na Židy je nemoderní, věříte-li na Protokoly a Mein Kampf, nadávejte na Izrael. Je třeba připomenout, že Izrael je vedle Indie jediný demokratický stát s velkou muslimskou populací. Mezi 57 státy v Organizaci islámské spolupráce není ani jeden demokratický, a ani jeden lidský, kde by platila evropská pravidla slušnosti jako „nebudeš lhát“, „nepokradeš“ nebo „nezabiješ“. V Izraeli muslimové užívají demokracie i vysoké životní úrovně; navíc jim jsou tolerovány jejich zvyky, včetně mnohoženství, vraždění ze cti, krádeží a výpalného. Arabové v Izraeli mají zástupce v parlamentu, pracují v nemocnicích jako lékaři, v televizi jako hlasatelé a v obchodech jako prodavačky. Když beru svého vnuka na fotbalový kroužek, vidím tam i arabské děti; musím se smát tomu údajnému apartheidu, když sleduji arabského tátu, jak nadšeně prožívá svého kluka běžícího na bránu a jak dětinsky křičí „Mohamede, dej gól, jak jsem tě to učil, sřííléééj!“. Arabové si u nás v Izraeli potrpí na luxusní auta i na koně; mají bohatě prostředků z podnikání, přídavků i z nelegálních činností. Jejich loajalita Izraeli je však nulová a kdykoli jsou připraveni se k jakémukoli pogromu připojit.

Humanisté v západních zemích ani neví, že Židé v Judeji a Samarii (dnes Západní břeh) žili po 3000 let; v roce 1949 byli z tohoto území vyhnáni Jordánskem, které ho okupovalo. Základním zákonem Jordánska totiž, stejně jako Saudské Arábie, je že Židům je zakázáno pobývat v jejich zemi. V roce 1967 se Židé na Západní břeh vrátili, a sotva je po těch tisících letech lze nazývat nelegálními osadníky; ohledně „pravicových extrémistů“, jde o nadávku, kterou levičáci tradičně častují izraelské náboženské lidi, jejichž extrémismus spočívá pouze v tom, že dodržují přikázání (z nichž mnohá byla dříve závazná i pro slušné křesťany). Arabové přišli na židovská území teprve po smrti Mohameda, kolem roku 648 n.l., ale většího počtu dosáhli až s rozvojem moderní židovské společnosti. Arabové dobyli i Španělsko, ale v roce 1492 byli vyhnáni. Stejně by mohl vyhnat arabské přistěhovalce i Izrael, kdyby nebyl pod vlivem levicových klišéistů, podobně jak vyhnali po válce Němce z Česka i Polska. Humanisté mají problémy s čísly, takže nechápou, že Izrael má plochu 500 krát menší než arabské státy. Na ploše jako Morava se Izrael brání stamilionům Arabů a muslimů usilujících o jeho likvidaci, přičemž demokratické státy vymýšlejí stále obtížnější podmínky pro rozumnou obranu, nemluvě o domácích nepřátelských Arabech a dále o levicových zrádcích, které má sice každý stát, ale pro stát bojující o přežití je to vše na hranici únosnosti (čeští divadelníci a humanisté sotva ohrozí existenci českého národa). Kdo se zajímá o historii ví, že pro Araby v oblasti Izraele byl pojem „Palestinci“ vymyšlen v roce 1964 sovětskou KGB v rámci politického boje. Jordánsko je státem těchto palestinských Arabů, s plochou třikrát větší než Izrael. Gaza byla až do října 2023 dalším takovým zcela samostatným palestinským státem, kde nežil od roku 2006 jediný Žid; samostatnosti využili 7. října minulého roku Gazané k překvapivému přepadu, při němž v kibucech pálili miminka v troubě a usekávaly ženám prsa. Podle západních mírotvorců mají místní Arabové dostat navíc do plánovaného palestinského státu také Západní břeh. Arabové ale odmítají existenci Izraele na jakkoli malém území, hlásajíce heslo „od řeky Jordánu až ke Středozemnímu moři bude Palestina osvobozena“.

Celý svět tlačí Izrael, aby přestal bojovat, a Spojené státy již jednají o poválečném uspořádání Izraelského území – jednají s Katarem, Egyptem, Jordánskem, Saúdskou Arábií a se zástupci Palestinců. Součástí řešení by prý mohlo být i propuštění části (sic) rukojmích držených Hamásem v Pásmu Gazy (zde). Zlý Netanjahu však tomuto řešení prý brání, a není se co divit, vždyť část rukojmí si má Hamás ponechat pro další jednání, a navíc USA jednají za zády Izraele s těmi, kdo vždy usilovali o likvidaci Izraele a obecně Židů. Je neuvěřitelné, že po hrozných masakrech 7. října je cílem prezidenta Bidena odměnit ony Palestince vytvořením palestinského státu na izraelském území. Je jasné, že kdyby teroristé byli za svou bestialitu odměněni a kdyby Hamás v Gaze nebyl zničen, byl by to tragický precedent pro dlouhou řadu dalších teroristických organizací a států. V intenzivních bojích byla polovina bojovníků v Gaze již zlikvidována a zbytek se stáhl na jih Gazy, kde se čeká poslední boj v městě Rafia, kam se k původním 200 000 obyvatelům přidalo 1,4 milionů obyvatel přesunutých ze severu Gazy. Nebude-li Izrael pokračovat v boji i tam a nedokončí ho zničením všech teroristů a osvobozením rukojmí, bude to znamenat vítězství teroru a prohru Izraele, s tragickými důsledky pro celý svět. Fakt, že 26 z 27 evropských států EU včetně Česka vyzvalo v pondělí Izrael k zastavení boje čili ke kapitulaci, je příznakem rozpadu Západu, o kterém se zde pokouším v posledních týdnech psát. Kapitulace v roce 1938 vedla k zotročení českého národa na desítky let, ale na rozdíl od Čechů je u Židů v sázce nejen zotročení, ale i vyhlazení (stejně v roce 1938 jako v roce 2024). Pouze Maďarsko neschválilo výzvu Evropské unie žádající Izrael, aby neútočil v Rafii (zde).

Poprvé v historii jsme svědky toho, že celý svět vyzývá napadený stát, aby se přestal bránit agresorovi a aby před ním kapituloval. Socialistům, trockistům, umělcům a humanistům nevadí, že sadisté i nadále zadržují 130 izraelských civilistů v tunelech Gazy; nevím, jak by paní Šabatová reagovala, kdyby její Sašu drželi znásilňovatelé a sadisti někde v tunelech po dobu 140 dnů. Divné je, že ani žádný stát nebo mezinárodní organizace neprotestuje proti tomu, že demokratický Izrael je raketami ostřelován ze západu státem Gaza, ze severu státem Libanon a z jihu státem Jemen. Žádný stát nebo humanitární organizace se nepozastavuje nad tím, že sadisti unesli desítky dětí a žen z postelí do svých tunelů, mezi nimi zrzavé miminko jménem Kfir Bibas, které mělo před pár dny dosáhnout věku jednoho roku. Ze Západu již není slyšet nikoho jiného než zelené a duhové aktivisty, humanisty a mírotvorce – a ti jsou proti Izraeli. To je ten rozpad západního světa, o kterém mluvím. Kde jsou všichni slušní lidé, proč nejsou více slyšet?

Za takové situace je třeba ocenit každého, kdo se nebojí vyjádřit Izraeli podporu, včetně české ministryně obrany Černochové. Velké díky patří kardinálu Dominiku Dukovi, který se jasně postavil za napadený stát Izrael ve své Valentýnské deklaraci ze 14. února, kde také kritizuje ty duchovní, jež ztratili úctu k pravdě (zde); vybaví se protiizraelští extroverti typu Halíka, jimž bývalá víra slouží k ventilování jejich exhibicionismu. Z krystalicky jednoduchého Dukova textu plyne, že nejde o sympatie k té či oné straně v jakémsi dalekém konfliktu, ale že jde o střet dobra se zlem a pravdy se lží; v Gaze se bojuje za celý Západ.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články