Zdeněk Štěpánek hrál Husa skvěle, k husitství byl ale kritický
Byl to opravdu pan herec. Vynikajícím způsobem ztvárnil stovky rolí. Nezapomenutelní jsou například jeho tragický Maršál z Bílé nemoci či komediální Mikuláš Dačický z Heslova z filmu Cech panen kutnohorských.
Byl však také milujícím otcem svých dětí. Vyprávěl mi o tom před časem jeho syn, rovněž známý herec Martin Štěpánek, s kterými jsem se dvakrát sešel jako novinář a který bohužel předčasně opustil tento svět. Poutavě mně vykládal, jak jej otec s bráchou Petrem vodil po Malé Straně, Hradčanech a dalších místech památných pro Čechy, ukazoval jim úžasné pražské památky, a obšírně a zajímavě jim o nich hovořil. Rodina Štěpánkova také jezdila v létě na Šumavu do Horní Vltavice, kde si na chalupu přestavěla bývalou faru. Oba kluci Martin a Petr také ve místním kostele v padesátých letech ministrovali, což mohlo být bráno i jako gesto vzdoru proti panujícímu komunistickému režimu.
O mistru Zdeňku Štěpánkovi je možné říci, že se jednalo o jednoho z nejlepších českých herců všech dob. Bylo obdivuhodné jak dokázal zahrát komediálního lehkomyslného Mikuláše Dačického z Heslova ve filmu Cech panen kutnohorských a naproti tomu zcela vážného a tragického Maršála v Čapkově divadelní hře Bílá nemoc. „On to Karel Čapek psal těm hercům přímo na tělo, otcovi Maršála a Hugo Haasovi doktora Galéna,“ vysvětlil jeho syn Martin.
Překvapivé informace však sdělil Martin Štěpánek o otcově dvojroli mistra Jana Husa a Jana Žižky v husitské trilogii natočené režisérem Otakarem Vávrou. Jeho táta sice v roli mistra Jana Husa odvedl perfektní profesionální výkon (ostatně jako vždy), ale dobře věděl, že Hus, kterého hraje je falešný a nejedlovsky vylhaný, poplatný temné komunistické éře padesátých let. Skutečný Hus byl především katolickým knězem, kterým zůstal až do svého smutného konce. Jednalo se mu o nápravu církve a nikoliv třídní boj a změnu společenského uspořádání. Souhlasil s tehdy obecně přijímanou naukou o trojím lidu a třeba proti poddanství se nebouřil. „Otec znal perfektně práce historika docenta Zdeňka Kalisty a proto věděl, že husitství mělo své stinné stránky. Bylo obdobím českých dějin, které nás vrhlo civilizačně a kulturně o desítky let zpět za vyspělou Evropou,“ řekl Martin Štěpánek.
To samozřejmě nijak nevylučuje vynikající výkon Zdeňka Štěpánka v rolích obou husitských protagonistů. Herci hrají různé role a opravdu se nemusí vnitřně ztotožnit s negativními činy svých postav, například tehdy, když ztvárňují Stalina nebo Hitlera. Je opravdu znakem mimořádné primitivnosti slučovat herce s postavami, které hrají. Jan Hus byl knězem bezúhonným, kterému šlo o nápravu církevních zlořádů, Jan Žižka byl bezpochyby jedním z nejlepších světových vojevůdců všech dob. To však neznamená, že člověk musí přehlížet stíny doby husitské. Kritici vyznavačům Kalicha vytýkají celkový úpadek českých zemí a mají pravdu. A jestliže Zdeněk Štěpánek četl díla respektovaného historika Zdeňka Kalisty, tak si z toho vyvodil závěry, že husitství mělo i své negativní stránky. Byl to přemýšlivý a vzdělaný člověk. Na není nic špatného, střídmé názory na tuto epochu sdílí v současné době mnoho lidí, Přehnané je tvrzení, o husitech jako bandě lupičů a žhářů, druhým extrémem je jejich nekritické vynášení do nebe.
Zdroje:
Moje tři milá setkání s Martinem Štěpánkem – Blog iDNES.cz
http://www.osobnosti-kultury.cz/jana-stepankova-10909.html
https://zivotopis.osobnosti.cz/zdenek-stepanek.php
