Němci dali Čechům vyspělejší civilizaci a vyšší životní úroveň
To je zkrátka fakt. Němečtí kolonisté u nás ve 13. století zakládali města a zároveň zaváděli vyspělejší technologické postupy. Následovala staletí prospěšného soužití Čechů s Němci, nebyla jen II. světová válka a odsun.
„Jsme-li v schopnosti hospodářské a průmyslové, jsme-li v administrativě, kázni a pracovitosti dále, než ostatní národové východní, děkujeme za to především výchově německé,“ uvedl zcela přesně jeden z nejvýznamnějších českých historiků všech dob profesor Josef Pekař. Češi opravdu vděčí Němcům za to, že jim pomohli dostat se mezi vyspělé evropské národy, což vedlo k lepší kvalitě života a vyšší životní úrovni.
Trvalé německé osídlení začalo v českých zemích ve 13. století, kdy k nám přicházeli na pozvání českých králů němečtí kolonisté, kteří u nás zakládali města, zaváděli vyspělejší postupy v řemeslné výrobě i v zemědělství, přinesli sebou funkční právní systémy, a celkově civilizačně pozvedli země Koruny české. Příchod Němců v té době také historici označují jako vekou německou kolonizaci. Od té doby v našich zemích žili vedle sebe Češi a Němci.
Je ovšem fakt, že Němci k nám vyspělejší západní civilizační kulturu zprostředkovali, protože oni ji zase převzali z jiných zemí. Nicméně jejich zásluhou se dostala k nám.
Sídliště městského typu u nás existovala sice už dříve, teprve Němci jim však dali určitý řád, právní systémy, kterými se řídila a spravovala. Rozšířené mezi českými, moravskými a slezskými městy byla práva norimberská a magdeburská označena podle místa původu. Města ať založením královského nebo šlechtického se stala centrem obchodu a řemesel a byla významným daňovým příjmem svých vlastníků.
Němečtí kolonizátoři také osídlovali těžko přístupná území pohraničních hor a dále přicházeli jako náhrada za obyvatelstvo, které vymřelo vinou válečných konfliktů (husitské bouře, třicetiletá válka atd.) nebo epidemií morových ran.
Němci byli v českých zemních úspěšní v mnoha oborech, například ve sklářství, těžbě nerostů či v textilním průmyslu. Nutno říci, že až do vzniku nacionalismu v 19. století se považovali za poddané českého krále a německy mluvící obyvatele Zemí koruny české, nevolali po odtržení území a byli loajální. Němci se k nám dostávali rovněž sňatky s místními obyvateli.
Ve středověku a též v raném novověku byla rozhodující příslušnost člověka ke společenské skupině a jeho původ. Jestli patřil k šlechtě, měšťanům nebo poddaným. Bylo běžné že, čeští šlechtici se vzájemně ženili a vdávali s německými. Tak například první tři manželky Viléma z Rožmberka byly Němky. Kateřina Brunšvická, Žofie Braniborská a Anna Marie Bádenská. Rovněž stavovské povstání v letech 1618 – 1620 bylo společným česko-německým dílem vzbouřených Stavů. Ovšem Češi a Němci postupovali svorně i na katolické straně. Čeští šlechtici se pak uplatňovali i v nejvyšších postech Habsburského soustátí. Stejně tak nebyl rozdíl mezi českými a německými měšťany. Rovněž tak poddaní obou národností měli srovnatelný úděl. Německý sedlák na tom byl hůř než český rytíř a samozřejmě i naopak.
Zlom přineslo teprve 19. století, kdy začaly převládat nacionální tendence a důraz se kladl na společný etnický původ a jazyk. Mezi Čechy a Němci se prohlubovaly rozpory, které byly někdy až směšné, když si například obě strany vytýkaly vystoupení tělocvičných spolků. Na druhé straně i tato doba měla svá pozitiva spočívající ve vzájemném soutěžení ve všech oblastech lidské činnosti, v hospodářství, architektuře, stavitelství, kultuře, umění, sportu atd. To prospívalo Čechům i Němcům a vedlo je to k lepším výkonům. To byly jasné plusy vzájemného soužití.
V podstatě se dá říci, že národnostní třenice se vyhrotily teprve v polovině 19. století a trvaly dalších sto let. Soužití Čechů a Němců pak skončilo v roce 1945. Daleko větší díl viny na tom mají Němci a odsun německého obyvatelstva po II. světové válce z českých zemí byl důsledkem zločinů spáchaných nacisty na českém národě. Na druhé straně je nutné konstatovat fakt, že nás společensky a především ekonomicky silně poškodil. Navíc princip uplatňování kolektivní viny je obecně nepřijatelný.
Zdroje:
Dějiny zemí Koruny české I., Petr Čornej a kolektiv, nakladatelství Paseka, Praha 2021
O smysl českých dějin, Josef Pekař, nakladatelství Dauphin, Praha 2012
Češi v dějinách nové doby, Podiven, nakladatelství Rozmluvy, Praha 1991
Pane autore, ráda čtu Vaše články a také Vaše neotřelé pohledy na historická dění, i tento. Ovšem zkušenost říká, že na některé skutečnosti nemusí existovat jen jeden pohled. „odsun německého obyvatelstva po II. světové válce z českých zemí byl důsledkem zločinů spáchaných nacisty na českém národě“ je ten obvyklý narativ, který jaksi odvádí pozornost od jiných, možná i směrodatnějších pohledů na věc. Asi stejně jako onen narativ: o odsunu přece rozhodli Spojenci v Postupimi a ne my Češi“. V této souvislosti stojí za to srovnat dva okamžiky české historie. Oba se týkají dvou, následně zvolených, českých prezidentů. Ten jeden… Číst vice »
shodou okolností…. omlouvám se za překlep
Clanek jsem cetl puvodne na blogu iDnes, ale tam diky duu Banga Janku nemohu komentovat, tak jsem tomu ucinil zde.
Ac tamni admini slibuju zmenu, neverim ze bude k lepsimu. Od te doby co toto duo nastoupilo se to meni jen k horsimu. Podle mne ide iDnes do kopru.
Nemci dali, Rusove vzali.
Jak muj deda , tak muj tata sli po vyuceni na zkusenou do Berlina a do Vidne okoukat to remeslo jinde.
Ja vysel ze skoly v roce 1957 a soudruh reditel Karel Mojzis poslal rodicum dopis ve kterem stalo ze vzhledem k tomu ze jejich syn neni vychovavan v duchu socialismu, nemuze skola doporucit jeho dalsi studium.. Takze jsem se musel vyucit cernemu remeslu. Diky zlemu komunistovi Alexandru Dubcekovi a Prazskemu jaru jsem pak mohl tu vytouzenou prumyslovku vystudoat aspon dalkove. A dalsi studium pak mohlo po zvladnuti jazyka nasledovat u zapadonemeckych revansistu bez problemu.