Jako první zavedl pětidenní pracovní týden Tomáš Baťa, nikoliv komunisté
Ano, geniální zlínský podnikatel se v roce 1930 rozhodl, že jeden den volna týdně je málo a ve své světově proslulé výrobě obuvi zavedl ve výrobních provozech volné soboty. Dokonce údajně jako první v celé v Evropě.
Švec, který dobyl světa, jak tituluje ve stejnojmenné knize Tomáše Baťu Evžen Erdély, před 96 lety rozhodl, že dělníci budou pracovat jen od pondělí do pátku a v sobotu a neděli budou mít volno. Jejich pracovní týden činil 45 hodin, pracovalo se tak devět hodin denně. „Šéfovi“ se totiž jeden den volna zdál málo na to, aby si pracující mohli odpočinout a znovu nabrat síly. Od roku 1934 se pak podle webu nadacetomasebati.cz v Baťových továrnách pracovalo 40 hodin týdně.
V té době to bylo něco nevídaného. Pro srovnání, jinde v Československu se pracovalo při šestidenním pracovním týdnu a osmihodinové pracovní době 48 hodin. To v podstatě trvalo až do roku 1956, kdy byla pracovní doba snížena o dvě hodiny na 46 hodin týdně a v sobotu se chodilo do zaměstnání jen na šest hodin.
V roce 1945 byl zlínský obuvnický koncern rodině Baťů ukraden a tzv. znárodněn. Továrna byla za komunistů přejmenována na Svit a Zlín se roku 1949 stal proti vůli většiny obyvatel Gottwaldovem. Ve Svitu se ovšem pracovalo jako jinde v Československu šest dnů v týdnu a osm hodin denně. Tedy jasný posun zpět. Napadá mne citát sládka z proslulé divadelní hry Václava Havla Audience, „to jsou paradoxy, pane Vaňku.“ Jistě, protože za údajných vykořisťovatelů Tomáše Bati a později jeho mladšího bratra Jana Bati se pracovalo u pásu na výrobu obuvi kratší dobu než za komunistů, kteří údajně odstranili vykořisťování člověka člověkem a zaštiťovali se blahem pracujícího lidu. Inu, další důkaz toho, že socialismus byl založen na lži.
V šedesátých letech byly v tehdejší Československé socialistické republice postupně zaváděny volné soboty, nejdřív jedna v měsíci, později každá druhá a konečně od října 1968 byl uzákoněn pětidenní pracovní týden. Ve skutečnosti však pracovní soboty zůstaly a to jako jako náhrada za nepracovní svátky. Bývalo jich zhruba kolem šesti za rok. Nutno dodat, že u Bati nic takového neexistovalo, tam byly volné všechny soboty, neděle a státem uznané svátky, kterých bylo v době první republiky víc než za socialistického Československa.
Bratři Baťové vyžadovali od svých podřízených maximální výkony, na druhé straně však po nich nechtěli, aby se v práci sedřeli. Tomáš Baťa razil zásadu, že člověk má osm hodin pracovat, osm hodin spát a osm hodin odpočívat. A pro pracující vytvářel ideální podmínky, stavěl pro ně byty. nemocnice, kina, sportovní hřiště a kromě pětidenního pracovního týdne zavedl i jiné vymoženosti, například závodní stravování. Je až k neuvěření, že proti němu tehdy nejvíc brojili socialisté a komunisté, protože prý lidem odpírá kvalitní domácí stravu.
Baťa si svých dělníků vážil a bral je jako sobě rovné. O tom svědčí i fakt, že je nazýval spolupracovníky, kteří spolu s nim konají dobré a užitečné dílo.
Zdroje:
Geniální podnikatel Tomáš Baťa, Antonín Cekota, vydala Nadace Tomáše Bati, Zlín 2016
Švec, který dobyl světa, Evžen Erdély, nakladatelství Archa, Zlín 1990
https://radiozurnal.rozhlas.cz/jak-jsme-zili-7226867/6
https://batastory.net/cs/milniky/1930
https://www.nadacetomasebati.cz/odkaz-bata/bata-v-datech/
Kapitalismus byl definován jako vykořisťování člověka člověkem. U komunistů to bylo samozřejmě zcela naopak.