O morálních dilematech dnešní doby

Kolega bloger a můj přítel Jan Andrle napsal zajímavý blog na idnes s názvem Děti v Gaze. Pokusím se o jeho rozšíření s vědomím, že patent na pravdu nemám a mít nemohu.

Vzpomínám si na jednu přednášku z psychologie. Byla nastolena modelová situace v níž měl dotyčný udělat rychlé rozhodnutí. Z kopce se řítí těžký vůz, který nelze zastavit. Je ještě nahoře před výhybkou. Jedna z kolejí vede na skupinu deseti dělníků, k nimž proband (tedy zkoušený), nemá žádnou vazbu, nezná je a jsou mu zcela cizí. Na druhé koleji si hraje jeho vlastní dítě. Je jisté, že vůz nárazem všechno zabije. Vůz nelze zastavit, nelze dát žádnou výstrahu těm za výhybkou. Na rozhodnutí máte několik vteřin. Co uděláte?

Jisté je jen jedno. Ať uděláte cokoliv, vždy je to svým způsobem nemorální, protože zemře buď skupina lidí nebo vaše dítě. Rozhodnutí je nesmírně těžké a je na každém, co zvolí. Je morální nechat zemřít vlastní ditě s vědomím, že jsem tím ušetřil řadu životů a tedy i jejich rodiny a blízké v zármutku, nebo nechám přežít svého potomka s vědomím té příšerné ceny?

Vím, že podobných situací v životě není mnoho a že podobné kritické stavy nemusíme – naštěstí – řešit. Přesto je to výborný model, v němž si jako výsledek uvědomujeme, že mohou nastat situace, kdy žádné z řešení nebude dobré.

Jan Andrle ve svém blogu zmiňuje děti v pásmu Gaza. I když jsou namístě pochybnosti o počtu mrtvých a raněných (na tvrzení Hamásu se prostě nelze spoléhat po mnoha zkušenostech s „jejich pravdou“), je jisté, že řada arabských dětí zahynula zcela při ofenzivě IDF. V diskusi pod článkem je názor, že tyto děti jsou indokrinovány fanatickou nenávistí vůči Židům. Což je sice pravda, nicméně to jistě není důvod k jejich nebytí.

Je třeba jednoznačně uvést, že děti v pásmu nejsou cílovou skupinou útoku. (Tady se nabízí srovnání s nedávnou likvidací dětské nemocnice v Kyjevě ruskou raketou, kde tomu tak bylo). Oběti jdou na vrub šílencům, kteří ve svém hyperegu považují smrt Žida za mnohem větší hodnotu, než život dítěte vlastního kmene. Z tohoto pohledu můžeme konstatovat, že vůdci Hamásu nemají absolutně žádné byť i elementární pochybnosti ve výše uvedeném testu z úvodu článku. Při vědomí, že IDF má morální zábrany zabíjet děti, se jiimi obklopí, ukryjí se v nemocnicích, ve školách a doufají, že nebudou cílem odplaty za to, co prováděli v říjnu v jižní části státu Israel.

My, co zatím spokojeně žijeme ve středu Evropy, můžeme ( a často tak i děláme ) diskutovat o morálních aspektech israelské ofenzívy. K tomu si v klubovce uvaříme kávu a zapálíme doutník a budeme probírat jednotlivé kroky, které Israel provádí a budeme je podrobovat strhující kritice. Je však třeba se vcítit do těch, kterých byly děti upáleny před jejich očima, kterým byly znásilněny a zabity dcery a manželky, tedy těch, kteří zažili cosi, co si my – v těch klubovkách a cigáru – neumíme vůbec představit.

Možná bychom mohli výše uvedenou modelovou situaci pro lepší představivost přenést do našich podmínek. Váš soused Vám zabil dítě. Víte, že není soudce ani instituce, která by jej popohnala před soud a trest. A ten dotyčný se obklopí svými vlastními dětmi a pomalu se k Vám blíží, aby pokračoval ve svém zločinném chování. Vy máte v ruce zbraň. Budete střílet nebo ne?

Nechť si každý upřímně odpoví sám pro sebe.

Sdílet na facebooku

Tweetnout

Odebírat články